Onemocnění hypofýzy

Onemocnění hypofýzy jsou charakterizována nadbytkem či nedostatkem jednoho či více hormonů, které jsou tvořeny hypofýzou, a v případě nádoru, který se šíří do okolí hypofýzy, pak také příznaky, které jsou způsobeny kompresí sousedních tkání. Hypofýza je žláza velikosti hrášku, lokalizovaná uprostřed hlavy. Nachází se pod mozkovou spodinou v sousedství hypotalamu. Hypotalamus a hypofýza jsou součástí endokrinního systému; systému, který tvoří a reguluje tvorbu hormonů ovlivňujících všechny tělesné tkáně. Hypotalamem přitom komunikuje endokrinní systém s mozkem a nervovým systémem. Hypotalamus zjišťuje potřebu organizmu pro jednotlivé hormony a stimuluje hypofýzu k jejich tvorbě.

 

Hypofýza se skládá z přední a zadní části. Přední část vytváří růstový hormon (GH), adrenokortikotropin (ACTH), tyreotropin (TSH), luteinizační hormon (LH), folikuly stimulující hormon (FSH) a prolaktin. Tyto hormony se uplatňují v řízení tělesného růstu, nárůstu svalové hmoty, tělesné odpovědi na stresové situace, krevního cukru, způsobu jakým organismus využívá energii k metabolickým dějům, ve vývinu sekundárních pohlavních znaků, fertilitě a v řízení tvorby mléka při kojení. Ovlivňují přitom specifické cílové tkáně v organizmu včetně endokrinních žláz, jako je štítná žláza, nadledviny, vaječníky a varlata. V zadní části hypofýzy se ukládají hormony oxytocin a antidiuretický hormon (ADH), které se tvoří v hypotalamu a dostávají se do zadní části hypofýzy po nervových vláknech. ADH řídí množství vody, které vylučují ledviny, a tím udržuje v organizmu vodní bilanci. Oxytocin stimuluje kontrakce dělohy při porodu a stimuluje výtok mléka z prsů při kojení.

 

Co může být chybné?

 

Nejčastějším postižením hypofýzy je vznik nádoru. Většina těchto nádorů je nezhoubná (adenomy), ale některé z nich mohou vytvářet excesivní množství specifických hypofyzárních hormonů a utlačovat tvorbu hormonů ve zdravé hypofyzární tkáni. Navíc se mohou šířit do sousedství hypofýzy a komprimovat tam uložené tkáně. Růst nádoru tak může způsobit bolesti hlavy a zrakové poruchy.

Jiná postižení hypofýzy vznikají z dědičných genetických mutací, jsou kongenitální, mohou být způsobeny traumaty nebo ozářením hypofýzy, vzácně se vyskytuje zhoubný nádor nebo příčina není dosud dobře známa. Hormonální deficity nebo naopak zvýšená hormonální tvorba při těchto postiženích způsobují pestrou řadu příznaků v závislosti na tom, které hormony a cílové tkáně jsou postiženy.

 

Tvorba hypofyzárních hormonů je často postižena při poruchách hypotalamické funkce. Nadbytek či nedostatek hypofyzárních hormonů může být též způsoben špatnou funkcí endokrinních žláz, které hypofýza řídí. Kupříkladu v případě nedostatečné tvorby hormonů štítné žlázy je tento deficit zjištěn hypotalamem, a ten prostřednictvím svého tyreotropin uvolňujícího hormonu stimuluje hypofyzární tyreotropní hormon (TSH). Ten pak stimuluje štítnou žlázu ke zvýšení tvorby jejích hormonů. Není-li však štítná žláza schopna vzhledem ke svému postižení tvorbu svých hormonů zvýšit, pak zůstává tvorba těchto hormonů defektní i přes zvýšenou tvorbu a hladiny hypofyzárního TSH.

 

Příklady obvyklých postižení hypofýzy

 

  • Hypofyzární nádory: Mohou být sekreční i bez sekrece (afunkční). Většinou jsou nezhoubné. Mohou způsobovat svým růstem a útlakem sousedních tkání bolesti hlavy a zrakové poruchy. Některé vytvářejí nadměrná množství hypofyzárních hormonů, důsledkem jejich expanzivního chování mohou být naopak způsobeny hormonální deficity.

  • Deficit růstového hormonu: Vzniká z četných příčin. U dětí způsobuje zástavu růstu s rezultující podnormální výškou postavy. U dospělých může vést ke svalovým slabostem, únavě, ztrátě kostní hmoty a obezitě.

  • Hypopituitarismus: Je způsoben dlouhou řadou příčin: nádory, trauma, porucha cévního zásobení, infekce, sarkoidoza, autoimunitní proces, ozáření, chirurgické odstranění či poškození hypofýzy. Projevuje se poklesem tvorby hypofyzárních hormonů.

  • Hyperprolaktinemie: Je způsobena hypofyzárním adenomem, který vytváří prolaktin či tumorem, který přeruší spojení hypotalamu s hypofýzou a zabrání tak uplatnění z hypotalamu navozeného útlumu prolaktinové tvorby. Způsobuje galaktoreu (tvorbu mléka u nekojících žen a vzácně i u mužů), poruchy menstruačního cyklu u žen a snížení potence u mužů.

  • Syndrom prázdného sedla: Turecké sedlo je kostěná struktura, ve které je hypofýza uložena. V případě, že do tureckého sedla pronikne otvorem v diafragmatu sedla mozkomíšní mok, dojde k tlakovému zmenšení hypofýzy, což je někdy spojeno s poklesem hypofyzární hormonální tvorby. Stejně tak se může hypofýza zmenšit např. léčebnými zákroky jako je operace.

 

Příklady vzácných postižení hypofýzy

 

  • Akromegalie a gigantismus: Je způsobena nadměrnou tvorbou růstového hormonu v hypofyzárním adenomu. Vznikne-li adenom v dětství, způsobí gigantismus spojený s nadměrným růstem a abnormálně vysokou postavou. U dospělých vzniká akromegalie. Dochází při ní k zhrubění rysů v obličeji, zvětšení rukou a nohou, zvyšuje se kostní tloušťka, dochází k syndromu karpálního tunelu, bolestem hlavy, nadměrnému pocení, syndromu spánkové apnoe, únavě a hypertenzi.

  • Cushingova choroba: Projevuje se symptomy Cushingova syndromu. Je způsobena nadměrnou tvorbou ACTH hypofyzárním adenomem. ACTH vede k nadměrné tvorbě nadledvinového hormonu kortizolu. Příznaky jsou různé, ale obvykle je přítomna obezita trupu a obličeje, tenká kůže, fialové strie v břišní krajině, svalové slabosti, osteoporóza, zvýšená hladina krevního cukru a hypertenze.

  • Diabetes insipidus: Je způsoben sníženou tvorbou ADH v hypotalamu. Ledviny nemocného nejsou schopny zadržovat v organizmu vodu a koncentrovat moč. Nemocný trpí žízní a močí velká množství zředěné moči.

  • Nelsonův syndrom: Dochází k němu, když jsou při léčbě Cushingovy choroby odstraněny nadledviny. Zvětšuje se hypofyzární adenom s tvorbou ACTH a způsobuje tmavé pigmentace kůže.

  • Mnohočetná endokrinní neoplazie 1. typu (MEN 1): Zděděná genetická mutace, která také zvyšuje riziko vývoje adenomů v oblasti hypofýzy.

  • Kallmanův syndrom: Defektní tvorba gonadotropiny uvolňujícího hormonu hypotalamu (GnRH). Vede k snížené tvorbě hypofyzárních hormonů LH a FSH. Nedochází k normálnímu pubertálnímu vývoji. Je spojena s nevývinem čichu. Vyskytuje se pouze u mužů.

  • Infarkt hypofýzy: Vzniká při omezeném krevním zásobení v hypofýze. Způsobuje poškození hypofyzární tkáně a vede k hypopituitarismu.

  • Sheehanův syndrom: Za těhotenství se hypofýza zvětšuje. Při porodu dochází k poklesu krevního tlaku a tím se omezí krevní zásobení hypofýzy a dochází k hypofyzárnímu infarktu.

  • Kraniofaryngeom: Nejčastější nádor, který se vyvíjí v oblasti hypofýzy v dětství. Může utlačovat hypofýzu, způsobovat hypopituitarismus, bolesti hlavy, zrakové poruchy a zpomalení růstu.

 

Vyšetření

Cílem vyšetřování je zjistit nadbytek či chybění hormonální tvorby, zjistit příčinu a zhodnotit závažnost postižení. Vyšetření zahrnuje obvykle jak stanovení hypofyzárních hormonů (kupř.TSH), tak hormonů endokrinních žláz, které hypofýza řídí (kupř. hormony štítné žlázy). Protože hypofyzární hormony se vylučují podle potřeby organizmu, mohou být někdy jejich krevní hladiny konstantní (jako u TSH), jindy se vylučují v průběhu dne v sekrečních pulzech (jako růstový hormon), mění své hladiny v cyklech (jako ACTH v průběhu dne či jako LH a FSH v průběhu menstruačního cyklu) či reagují na specifické situace jako na fyzický či emoční stres (ACTH, prolaktin) či kojení (prolaktin). To vyvolává nutnost používat v diagnostice supresní a stimulační diagnostické testy. Někdy je nutné použít k hodnocení sekrece hormony závislých periferních tkání: kupř. celkovou sekreci růstového hormonu lépe vyjádří hladina IGF I (insulinu podobného faktoru I).

 

Vyšetřování se využívá k stanovení diagnózy hypofyzárního postižení, a také ke sledování účinků léčby v potřebných intervalech. V některých případech toto sledování může být velmi dlouhodobé – léčba totiž nemusí vždy definitivně postižení vyléčit, a navíc může způsobit další hypofyzární postižení jak bezprostředně (jako kupř. chirurgie), tak s výhledem do budoucna (jako kupř. ozáření). Některé dědičné dispozice mohou také představovat celoživotní riziko onemocnění.

 

Laboratorní vyšetření:

  • Prolaktin

  • LH a FSH

  • TSH a tyroxin

  • hCG (lidský choriový gonadotropin) – k diagnostice gravidity

  • ACTH, kortizol a glykemie

  • Růstový hormon a IGF I

 

Jiná než laboratorní vyšetření:

  • MRI (magnetická rezonance)

  • CT (počítačová tomografie)

  • Test s žízněním (užívá se k diagnostice diabetu insipidu).

 

Léčba

Léčení je závislé na vyvolávající příčině. Léčebně se dá blokovat účinek některých hormonů, nahrazovat chybějící hormony a navozovat zmenšení některých adenomů (k odstranění kompresivních příznaků). U některých hypofyzárních nádorů je na místě jeho chirurgické odstranění či zmenšení. Operace se provádí přístupem přes nos (transsfenoidální přístup). Jedná se o operaci, která vyžaduje zkušeného neurochirurga. Cílené ozáření se používá ke zmenšení nádoru a k odstranění nadbytečné hormonální sekrece obvykle v kombinaci s ostatními druhy léčby.

Od nemocných se žádá, aby spolupracovali se svým lékařem a specialistou – endokrinologem k zajištění optimálního způsobu léčby.

 

Literatura

Marek J, Hána V, Kršek M: Choroby hypotalamo-hypofyzárního systému. In: Klener P. (ed.) Vnitřní lékařství. III. vydání. Praha, Karolinum Galén 2006, s.901 – 914.

Marek J.: Laboratorní diagnostika v endokrinologii. In: Zima T (ed.) Laboratorní diagnostika. 2. vydání. Praha, Galén, Karolinum 2007. S.183 - 228.

Marek J.: Farmakoterapie endokrinních onemocnění a léčba kortikosteroidy. In: Marek J. (ed): Farmakoterapie vnitřních nemocí, 4. vydání. Praha, Grada Publishing 2010, s. 343-394.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.