Diabetes mellitus je označení skupiny stavů spjatých s neschopností organismu tvořit a nebo využívat inzulin. Podle Atlasu Mezinárodní federace diabetu (IDF Atlas, data z roku 2019) má diabetes v USA asi 31 milionů obyvatel, ale asi 8 milionů z nich si neuvědomuje, že diabetes ohrožuje jejich zdraví. V České republice bylo v r. 2019 asi jeden milion evidovaných diabetiků, ale přes 200 tisíc dalších osob může mít diabetes, aniž by o tom vědělo. Diabetes narušuje rovnováhu mezi inzulinem a glukózou. Po jídle se sacharidy obvykle štěpí na glukózu a další jednoduché cukry. To způsobí vzestup glykémie a stimulaci pankreatu k uvolnění inzulinu do krevního řečiště.

Hormon inzulin produkují B-buňky pankreatu. Reguluje transport glukózy do většiny buněk a spolu s glukagonem, dalším pankreatickým hormonem, udržuje glykémii v úzkém rozmezí. Pokud je sekrece inzulinu nedostatečná nebo inzulin neúčinný anebo jsou buňky rezistentní na jeho působení (inzulinová rezistence), glykémie zůstává vysoká a tělesné buňky „hladovějí“. To způsobí jak akutní tak chronické problémy v závislosti na tíži inzulinového deficitu. Většina tkání závisí na glukóze jako zdroji energie a všechny kromě některých, jako je mozek a nervový systém, jsou závislé na transportu regulovaným inzulinem.

Akutní hyperglykémie je medicínskou naléhavou příhodou. Tělo se snaží zbavit přebytečné glukózy zvýšeným výdejem moči. Tento děj způsobí dehydrataci a poruší rovnováhu elektrolytů, neboť sodík a draslík se vylučují močí. Protože se glukóza nedostává do buněk, tělo se snaží získat alternativní zdroj energie zpracováním mastných kyselin. Tento méně účinný proces vede k tvorbě ketolátek (vedlejšího produktu metabolismu tuků) a současně způsobí změnu v acidobazické rovnováze. Pokud se nechá akutní hyperglykémie bez léčby, může vést k selhání ledvin, ztrátě vědomí a smrti.

Pacient si nemusí všimnout postupně narůstající a dlouho přetrvávající glykémie. Tělo reaguje na vyšší glykémii zvyšující se tvorbou inzulinu a vyšším výdejem glukózy do moči. Příznaky se objevují většinou až tehdy, kdy již tělo nestačí kompenzovat vyšší glykémii. Chronická hyperglykémie může podmiňovat rozvoj dlouhodobého postižení cév, nervů a orgánů a podílet se i na dalších komplikacích jako arteriální hypertenzi, cévních mozkových příhodách a kardiovaskulárním onemocnění. Následky z hyperglykémie mají kumulativní charakter a začínají ještě předtím, než si pacient uvědomí, že má diabetes. Čím dříve se diagnostikuje onemocnění a začne s léčbou, tím méně komplikací může vzniknout.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 21. říjen 2020.
Tento článek byl naposledy změněn 24. říjen 2010.