Porfyrin

Co je vyšetřováno?
Porfyriny jsou skupinou složenin definovaných podobnou chemickou strukturou. Tvoří integrální součást některých tělních proteinů, kupříkladu hemoglobinu, myoglobinu a specifických enzymů. Testy na porfyrin jsou rozbory, které se používají při diagnostice a monitorování skupiny poruch zvaných porfyrie. Většina porfyriových testů detekuje a měří vedlejší produkty syntézy hemu. Hem, což je pigment obsahující železo, je součástí hemoglobinu a několika dalších proteinů. Syntéza hemu je proces tvořený několika po sobě následujícími reakcemi, který vyžaduje postupné použití osmi různých enzymů. Pokud je v těle nedostatek jednoho z těchto enzymů, vytvoří se zátka a začnou se tvořit prekurzory (porfyriny jako například uroporfyrin, koproporfyrin a protoporfyrin) v tělesných tekutinách a tkáních, potom jsou vylučovány močí nebo stolicí. To, které prekurzory se budou tvořit, záleží na umístění zátky (nebo na nedostatku enzymů).

Existuje šest hlavních porfyrií a každá z nich je spojená s nedostatkem jiného enzymu. Většina porfyrií je zděděných jako autozomálně dominantní dědičná choroba, s jedním zdravým a jedním poškozeným genem. Tento fakt vede k 50% redukci aktivity enzymu souvisejícího z hemem. Synthesa hemu sice probíhá v takovém množství, aby bylo zajištěno, že postižený člověk neutrpí anémii, ale zároveň se vytváří velký nadbytek jednoho nebo více prekurzorů.

Porfyrie mohou být rozděleny podle:

• postiženého enzymu
• místa v těle, kde se nadbytečné porfyriny tvoří
• hepatická: související s játry
• erytropoetická: související s tvorbou červených krvinek
• známek a symptomů onemocnění (neurologické/psychiatrické a kožní nebo obou)

Ty porfyrie, které zapříčiňují neurologické/psychiatrické symptomy, se projevují akutními záchvaty, které mohou trvat několik dnů či týdnů. Jsou doprovázeny bolestmi břicha, nevolností, zácpou, depresemi, zmateností, halucinacemi a záchvaty. Záchvaty mohou být spuštěny různými léky (například antikonvulzanty, antibiotiky a hormony) a vnějšími faktory (změnami ve stravě, stresem a stykem s toxickými látkami).

Kožní porfyrie jsou spojené s fotosenzitivitou tj. citlivostí na světlo. Vystavování se slunci, i přes skleněnou výplň v okně, má toxický vliv na kůži pacienta. U některých pacientů může způsobit zarudnutí, natékání, nebo pocit spálení, zatímco u jiných může vést k tvorbě puchýřů, HROŠÍ kůže, hyperpigmentaci a v některých případech ke tvorbě jizev.

Mezi akutní porfyrie se zahrnuje:

• akutní intermitentní porfyrie (AIP), nejčastější z neurologických porfyrií
• porfyria variegata (VP), která zahrnuje jak neurologické symptomy tak fotosenzitivitu
• dědičná korpoporfyrie (HCP), která se může projevit neurologickými symptomy, fotosenzitivitou nebo oběma skupinami symptomů současně

Mezi kožní profyrie se zahrnuje:

• opožděná kožní porfyrie (PCT porfyria cutanea tarda) nejčastější kožní porfyrie, od ostatních porfyrií se odlišuje. Většina případů je způsobená získaným nedostatkem enzymu, k čemuž dojde při nefunkčnosti jater
• protoporfyrie (také nazývaná erytropoetická protoporfyrie), často se objevuje v dětství nebo v dospívání, kdy kůže, která byla vystavena slunečním paprskům, začne rudnout a zároveň začne pálit a svědit, málokdy se ale tvoří jizvy
• kongenitální erytropoetická porfyrie (CEP) je velmi vzácná autozomálně recesivně dědičná porucha, extrémní fotosenzitivita vede časem k rozlehlému a závažnému zjizvení oblastí, které jsou vystaveny slunečnímu svitu.

Ve vzácných případech může pacient trpět dvěmi různými porfyriemi nebo homozygotním nedostatkem jednoho enzymu,což představuje vážnější formu porfyrie.

Individuální testy
Klinické laboratoře měří porfyriny a jejich prekurzory v moči, krvi a ve stolici.

Jedná se o tyto testy:

• delta-aminolevulová kyselina (ALA) v moči 
• porfobilinogen (PBG) v moči
• porfyriny včetně uroporfyrinů, koproporfyrinů a protoporfyrinů v moči, krvi nebo ve stolici
• zinkový protoporfyrin (nebo volný erytrocytový protoporfyrin), test pro zjištění protoporfyrinů v červených krvinkách

Specializované laboratoře mohou nabízet testy pro jeden či více postižených enzymů. Nejčastěji měřeným enzymem je porfobilinogen deaminasa (PBG-D) v červených krvinkách, což je test prováděný na pacientech s akutní intermitentní porfyrií. Několik výzkumných laboratoří nabízí genetické testy na specifické genové mutace, které způsobují daný typ porfyrií, ale stále se jedná hlavně o výzkumnou aktivitu.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Odběr vzorku závisí na typu testu na porfyrii, který byl vyžádán.

Může se jednat o jeden či více vzorků z následujícího seznamu:

• vzorek krve odebraný jehlou z žíly na paži
• náhodný nebo 24hodinový vzorek moči (moč musí být při odběru chráněná před světlem)
• čerstvý vzorek stolice, který není kontaminovaný močí ani vodou

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Test na porfyrin se používá při diagnostikování a někdy i při monitorování porfyrií. Jelikož symptomy asociované s těmito poruchami se objevují i u řady jiných onemocnění, používá se test také na vyloučení porfyrií u pacientů, kteří přijdou s neurologickými/ PSYCHIATRICKÝMI nebo kožními symptomy.

Při akutních záchvatech mohou být vyžádány testy na porfobilinogen (PBG) a na porfyriny v moči, testy se provádí na náhodném vzorku moči. Pokud jsou výsledky abnormální, následuje po nich ještě test na delta-aminolevulovou kyselinu (ALA), PBG a/nebo testy na porfyrin na 24hodinovém vzorku. Porfyrinové testy na bázi vzorků stolice mohou pomoct odlišit VP od HCP.

Pro kožní porfyrie se nejčastěji provádí komplexní vyšetření krve a testy na porfyriny v moči. Používají se při diagnostikování porfyrií a mohou se používají se i při jejich monitorování. Testování enzymů, napříkladu PBG deaminasy, může být vyžádáno, pokud potřebujeme spolehlivě diagnostikovat skryté porfyrie u členů rodiny pacienta s diagnostikovanou porfyrií.

Kdy je vyšetření požadováno?
Testy pro PBG a porfyriny mohou být uskutečněny na náhodném vzorku moči, když pacient prokazuje symptomy, které by mohly poukazovat na akutní porfyrie, například bolest břicha, nevolnost, zácpa, periferní neuropatie (brnění, otupělost nebo bolest na rukou a nohou), svalová ochablost, zadržování moči, zmatenost a halucinace. Pokud první testy prokazují abnormální hodnoty, měl by být následně proveden test na vzorku 24hodinové moči, aby se určilo, kolik PBG, ALA a porfyrinů je vyloučeno močí.

Podle věku pacienta a symptomů by se měli provést testy na porfyriny v moči a/nebo pokud pacient má po těle puchýře, jizvy, zarudnutí nebo další poškození kůže v místech, která bývají vystavená slunečnímu záření, i test na volné erytrocytární profyriny. Pozitivní výsledky testu provedeného na vzorku moči by měl být následován analýzou veškeré moči odebrané za 24hodin, aby se mohly určit přítomné porfyriny.

Enzymové testy jsou část vyžádány, aby se mohla potvrdit diagnosa akutní intermitentní porfyrie (porfobilinogen deaminasa v červených krvinkách). Tento test může obzvláště napomoci při identifikaci členů rodiny určitého pacienta, kteří onemocnění zdědili, ale zatím se u nich neprojevily žádné známky tohoto onemocnění nebo jiné symptomy. Některé referenční laboratoře mohou měřit porfyriny v plasmě, žluči nebo dalších tekutinách, ale takovéto testy se obvykle nepoužívají pro diagnostické účely.

Co výsledek vyšetření znamená?
Poznámka: Pro tento test neexistují standardizované referenční tabulky. Referenční rozmezí je ovlivněno řadou různých faktorů, jakými jsou věk pacienta, pohlaví, vzorek populace, testovací metoda, proto mají numerické hodnoty výsledku v různých laboratořích odlišný význam. Zpráva z vaší laboratoře by měla obsahovat specifickou referenční tabulku pro váš test. Lab Tests Online vám doporučují, abyste si o výsledcích testu pohovořili s lékařem. Pro další informace o referenčních rozmezích si přečtěte Referenční škály a jejich význam.

Interpretaci výsledků testů na porfyrin musíme věnovat dostatečnou péči. Množství některých porfyrinů a jeiich prekurzorů může být mírně až průměrně zvýšené u pacientů s jiným onemocněním nebo chorobou. Navíc je možné, že se hladina ALA, PBG a porfyrinů vrátí do normálních hodnot mezi jednotlivými akutními ataky neurologické porfyrie. Zatímco negativní výsledky testu znamenají, že pacientovy symptomy pravděpodobně nejsou způsobeny porfyrií, pozitivní výsledek prvního testu by měl být potvrzen dalšími testy.

Hladiny ALA a PBG jsou u většiny pacientů s akutní porfyrií významně zvednuté. ALA je méně specifická než PBG, protože její hladina může být zvýšená i při dalších onemocněních. Při každé porfyrii se zvedají hladiny specifických porfyrinů a jejich vzorový nárůst (který porfyrin je zvýšen ve kterém vzorku) slouží k diagnóze. Hladina porfyrinů z moči, krve a stolice se může zvednout i několikrát, podle různých typů onemocnění. Interpretace těchto vzorů nárůstu může být složitá. Měl by ji dělat lékař nebo laboratorní expert s širokými znalostmi v daném oboru.

Abnormální výsledky enzymového testu nebo odhalení genové mutace značí, že někdo z rodiny zdědil profyrii. Nicméně ani enzymové ani genetické testy nemohou určit, zda se u jedince projeví známky a symptomy porfyrie, popřípadě jak moc bude onemocnění závažné. Naštěstí se u většiny přenašečů nemoc nikdy neprojeví.

Výsledky jednotlivých porfyrií obsahují:

N = normální hodnoty, ↑ = zvýšené
* může být zvýšen jen v průběhu akutního záchvatu
URO = uroporfyriny, KOPRP = koproporfyriny, PROTO= protoporfyriny

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Různé léky, alkohol a další vnější faktory, například strava, stres a onemocnění, mohou spustit akutní záchvat neurologických porfyrií u pacientů, kteří mají latentní nebo neaktivní formu onemocnění. Analogicky, sluneční svit bude indukovat poškození kůže u pacientů s kožní porfyrií. Změna životního stylu pomůže zabránit zhoršujícím faktorům a je tak nejefektivnějším způsobem jak zminimalizovat dopad porfyrie.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1.Ovlivní skrytá forma porfyrie mé zdraví?
2. Můžu si testy na porfyrin udělat doma?
3. Proč lékař potřebuje 24 hodinový vzorek moči, když už byl vyšetřen náhodný vzorek moči?

1. Ovlivní skrytá forma porfyrie mé zdraví?
Ve většině případů tomu tak není a porfyrie se neprojeví. Je ale důležité vědět, že latentní formou porfyrie trpíte, obzvláště jestli se nemoc vyskytuje v historii vaší rodiny, lékař pak bude moct upravit další léčebné postupy tak, abyste nebrali léky a abyste se nedostali do situace, která by mohla porfyrii spustit.

2. Můžu si testy na porfyrin udělat doma?
Ne. Pro provedení testu je potřeba speciální vybavení a zvláštní pozornost musí být věnována interpretaci výsledků. Některé mohou být provedeny v laboratoři v místní nemocnici, zatímco jiné musí být odeslány do referenční laboratoře.

3. Proč lékař potřebuje 24hodinový vzorek moči, když už byl vyšetřen náhodný vzorek moči?
Rychlost tvorby a vylučování porfyrinů se může měnit a v náhodném vzorku moči může, ale taky nemusí, být zvýšená. Použití 24hodinového vzorku umožňuje vyhodnocení všech porfyrinů, které jsou vyloučeny za dobu 24 hodin.

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.