Beta-2 Mikroglobulin

Co je vyšetřováno?

Beta2-mikroglobulin je protein, který se vyskytuje na povrchu všech buněk, které mají jádro. Je přítomen ve většině tělních tekutin a stoupá při některých nádorových onemocněních jako je mnohočetný myelom, leukémie a lymfomy a u zánětlivých onemocnění. Tento parametr se vyšetřuje v séru nebo plazmě, moči a ojediněle v mozkomíšním moku.

V ledvinách je B2M filtrován v glomerulu do primární moči a následně je reabsorbovántubuly, jako voda, některé proteiny, vitamíny, minerály a další látky, které lidské tělo potřebuje. U zdravého člověka nacházíme pouze malé množství B2M v moči, ale při poškození ledvinných tubulů stoupá jeho koncentrace vzhledem ke snížené jeho reabsorpci v tubulech. U dialyzovaných pacientů B2M vytváří dlouhé proteinové řetězce, které se mohou ukládat do kloubů a pojiva a vedou k jejich ztuhnutí a bolestem.

Koncentrace B2M stoupá v mozkomíšním moku při postižení mozku hematologickými nádory jako jsou leukemie a lymfomy, ale také při některých chronickýchzánětlivýchstavech jako je roztroušená skleróza nebo virovýchinfekcích např. HIV.

Vzorek krve je odebrán jehlou ze žíly. Pro vyšetření moče je používán vzorek moči nebo vzorek sbírané moči za 24 hodin. Pro vyšetření v mozkomíšním moku je vzorek odebírám lékařem při lumbální punkci.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením?

Jak je vyšetření využíváno?
B2M je používán jako nádorový marker u některých nádorů krevních buněk a pro určení postižení ledvin, kde slouží k rozlišení glomerulárního a tubulárního poškození. B2M není diagnostickým testem, ale u některých nemocí poskytuje lékaři potřebné informace, například o prognóze onemocnění nebo o stavu a funkci ledvin.

• Jako nádorový marker se využívá k určení závažnosti a stupně postižení u mnohočetného myelomu a může být vyšetřován i k určení účinnosti léčby. B2M je spojen se závažností a rozsahem nádoru a pomáhá určit prognózu u nádorů jako jsou leukémie a lymfomy.
• Při onemocnění ledvin je B2M vyšetřován v krvi a v moči spolu s dalšími parametry ledvinných funkcí jako je močovina, kreatinin, mikroalbumin, k určení diagnózy a stupně poškození ledvin. Slouží zejména k rozlišení glomerulárního a tubulárního postižení. B2M se využívá někdy ke sledování pacientů po transplantaci ledvin k rozpoznání možné časné rejekce štěpu. Využívá se ke sledování osob, které byly vystaveny při práci vysoké zátěžirtutí nebo kadmiem.
• Nadbytek B2M se může akumulovat v kloubních prostorech (synovitida)u pacientů dlouhodobě dialyzovaných a vyšetření B2M v krvi může toto postižení kloubů odhalit
• Ojediněle se vyšetřuje B2M v mozkomíšním moku v případě, kdy nádorový proces postihne centrální nervový systém.
• Většinou se nevyužívá vyšetřování B2M ke sledování zánětlivého procesu, HIV či amyloidosy.

Kdy je vyšetření požadováno?
Lékař indikuje vyšetření B2M při vstupních vyšetřeních u osob, kterým byl diagnostikován mnohočetný myelom k určení stádia nemoci a dále je pravidelně vyšetřován pro sledování účinnosti terapie a průběhu onemocnění. Bývá také vyšetřován u pacientů s leukémií nebo lymfomy pro určení prognózy.

Vyšetření B2M v krvi a moči jsou indikovány u osob s podezřením a příznaky poškození ledvin, kdy lékař chce rozlišit poškození ledvinných tubulů a glomerulů. Vyšetření B2M v moči je pravidelně prováděno u osob po transplantaci ledvin a osob, které byly dlouhodobě vystaveni expozici kadmiem nebo rtuti.

Pacienti dialyzovaní déle než 5 let mohou vyvinout dialyzační amyloidosu, postižení vyvolané akumulací B2M v tělesných tekutinách a tkáních. Primárně pro diagnostiku slouží biopsie tkání či kostí a vyšetření B2M slouží jako další vyšetření u těchto pacientů.

Vyšetření B2M v mozkomíšním moku bývá indikováno při podezření na postižení centrálního nervového systému lymfomem nebo leukémií.

Co výsledek vyšetření znamená?
Zvýšená hodnota B2M v krvi a moči znamená možné onemocnění, ale není to diagnostický parametr pro specifickou nemoc. Odpovídá aktivitě a rozsahu nádoru u diagnostikovaného mnohočetného myelomu, leukémii nebo lymfomu. Vysoké hodnoty nebo jejich vzestup znamená horší prognózu onemocnění. Pokles B2M u mnohočetného myelomu naznačuje účinnou terapii a správnou odpověď pacienta. Stabilní hodnota či její zvýšení svědčí o tom, že léčba u daného pacienta není účinná.

Při podezření a známkách postižení ledvin zvýšená hodnota B2M v krvi a nízké koncentrace v moči svědčí pro postižení glomerulů. Pokud B2M je nízký v krvi a vysoký v moči je tento nález typický pro pacienta s poškozením nebo nemocí ledvinných tubulů. Zvýšená hodnota B2M v moči u pacientů s transplantovanou ledvinou může naznačovat časnou rejekci štěpu. Zvýšení B2M u osob, které byly dlouhodobě vystaveny kontaktu s rtutí nebo kadmiem, může označovat časné postižení ledvin.

Zvýšení B2M v mozkomíšním moku u pacientů například s leukémií či HIV naznačuje postižení centrálního nervového systému daným onemocněním.V případě HIV infekce je zde negativní korelace mezi B2N a CD4+ T-lymfocyty což slouží jako parametr progrese onemocnění.

Nízké hodnoty B2M se považují za fyziologické a normální. B2M nemusí být detekován v moči nebo mozkomíšním moku.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením?
Stavy spojené se zvýšenou tvorbou buněk nebo jejich rozpadem, těžké infekce, virové infekce např. CMV (cytomegalovirová infekce) a některé stavy aktivující imunitní systém – záněty, autoimunitní nemoci mohou zvýšit koncentraci B2M.

Léky jako např. lithium, cyklosporin, cisplatina, carboplatina gentamicin, interferon-alfaa aminoglykosidová antibiotika mohou zvyšovat koncentraci B2M v krvi i v moči.

U dialyzovaných pacientů B2M může tvořit dlouhé proteinové řetězce, které se ukládají do kloubů a tkání a vyvolávají ztuhlost a bolest, tento stav se nazývá dialyzační amyloidosa.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Má mít každý vyšetření B2M?

Většina osob nikdy neměla a nebude mít vyšetřen B2M a tento test neslouží k vyšetřování celé populace.

2. Může tento test provést lékař ve své ordinaci?

Ne, toto vyšetření vyžaduje specializovaný laboratorní přístroj a vyšetření se provádí v laboratořích.

3. Mohu si vybrat mezi vyšetřením B2M v krvi nebo v moči?

To není možné a provádí se vyšetření v krvi, moči nebo obě vyšetření a výsledky není možné zaměňovat.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 5. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2012, 2256 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 3. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2013, 1146 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL. Loscalzo J:eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 19th Edition, McGraw Hill.,2015, 3000s.