Mikroalbuminurie

Co je vyšetřováno?
Mikroalbuminurie je časným indikátorem poškození ledvin. Albumin se v mírně zvýšených koncentracích vylučuje močí již několik let předtím, než se projeví signifikantní poškození ledvin. Albumin je bílkovina tvořená v játrech. V krvi je přítomen ve vysoké koncentraci, ale při správné funkci ledvin se močí vylučuje jen v nepatrném množství. Pokud jsou ale ledviny nějak poškozené nebo nemocné, ztrácejí postupně svoji filtrační schopnost a bílkoviny se pak mohou v moči prokázat. Obvyklé je to u chronických onemocnění jako např. diabetes a hypertenze, při nichž je vylučování bílkovin močí známkou počátečního nebo rozvíjejícího se poškození ledvin.

Protože molekula albuminu je malá, objevuje se při poškození ledvin albumin v moči jako první nebo jedna z prvních bílkovin. Pacienti s opakovaně prokazatelnou mírně zvýšenou koncentrací albuminu v moči (nesprávně nazývanou mikroalbuminurií) mají zvýšené riziko vývoje progresivního poškození ledvin a kardiovaskulárního onemocnění. Stanovení albuminurie se provádí v moči buď sbírané 24 hodin nebo z časovaného sběru, např. čtyřhodinového nebo i v jednorázovém vzorku.

Kreatinin, což je vedlejší produkt svalového metabolismu, se za normálních okolností vylučuje močí tzv. konzistentně, tedy relativně stabilně. Protože zakoncentrování nebo naředění moče v průběhu dne kolísá, umožňuje stanovení kreatininu současně s méně konzistentně vylučovanou složkou, např. albuminem, v jednorázovém vzorku moče, vztáhnout koncentraci albuminu ke kreatininu a tím zvýšit výpovědní hodnotu výsledku aniž by bylo nezbytné provádět sběr moče za nějaký delší časový úsek. Tento tzv. poměr albumin/kreatinin (ve zkratce někdy označovaný ACR – albumin/creatinine ratio) doporučuje např. Americká diabetologická asociace (ADA), ale i České společnost klinické biochemie společně s Českou nefrologickou společností.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
K analýze se použije buď dvacetičtyřhodinový nebo jinak časovaný sběr moče, např. za 4 hodiny nebo přes noc. Informace o tom, jak moč sbírat a jak ji během sběru skladovat, poskytne ošetřující lékař.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Stanovení albuminurie nebo poměru albumin/kreatinin v moči se ordinuje jako screening u pacientů s chronickým onemocněním jako diabetes mellitus a hypertenze, která vystavují pacienta zvýšenému riziku onemocnění ledvin. Různé studie ukazují, že průkaz velmi časného onemocnění ledvin pomocí mikroalbuminurie usnadňuje lékaři i pacientovi nastavení léčby. Při dobré léčbě a kontrole průběhu diabetu pomocí glykemie a/nebo při snížení krevního tlaku lze postup vývoje onemocnění ledvin zpomalit nebo mu i předejít.

Jako alternativu ke 24 hodinovému sběru moče lze albuminurii stanovit i ve vzorku sbíraném 4 hodiny nebo přes noc. V případě pozitivity se pak doporučuje potvrdit výsledek analýzou vzorku moče sbírané 24 hodin.

Kdy je vyšetření požadováno?
Česká diabetologická společnost a Česká společnosti klinické biochemie doporučují, aby měl každý diabetik vyšetřenou albuminurii alespoň jednou ročně. Albuminurie by měla být poprvé vyšetřena u pacientů s diabetem 1. typupoprvé 5 let po stanovení diagnózy, u nemocných s diabetem 2. typu hned při potvrzení diagnózy. V případě pozitivity by tato měla být potvrzena opakovaným stanovením a pokud se pozitivita potvrdí ve dvou ze tří vzorků v průběhu 3-6 měsíců, měla by být zahájena odpovídající léčba.

Stanovení by mělo být prováděno v pravidelných intervalech i u pacientů s hypertenzí, přičemž o frekvenci by měl rozhoudnout ošetřující lékař.

Co výsledek vyšetření znamená?
Středně zvýšená koncentrace albuminu v moči indikuje, že příslušný pacient se nachází v některé z velmi časných fází onemocnění ledvin. Vysoké koncentrace nasvědčují tomu, že se jedná již o fázi pokročilejší. Normální koncentrace indikují normální funkci ledvin.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Studie ukazují, že zvýšené koncentrace albuminu v moči u diabetiků a hypertoniků souvisí se zvýšeným rizikem vývoje kardiovaskulárního onemocnění, dokonce i v případě, je-li koncentrace v mezích referenčního intervalu. V poslední době se výzkum zaměřuje na to, zda mírně zvýšená albuminurie může být rizikem vývoje kardiovaskulárního onemocnění i u lidí bez diabetu a hypertenze.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1.Jaký je rozdíl mezi albuminem, prealbuminem a mikroalbuminurií?
2. Je mikroalbumin menší molekula albuminu?
3. Co se stanovením mikroalbuminu zjišťuje?
4. Může být mikroalbumin v moči zvýšen z jiných příčin?

1. Jaký je rozdíl mezi albuminem, prealbuminem a mikroalbuminem?
Prealbumin je bílkovina, která reflektuje nutriční stav a stanovuje se především před chirurgickými zákroky, při hospitalizaci nebo při podávání potravních doplňků. Albumin se často používá při vyšetření jater a ledvin a pro zjištění, zda organismus nevstřebává nadbytek aminokyselin. Používá se rovněž k monitorování stavu výživy. Změny koncentrace prealbuminu jsou však rychlejší než u albuminu, takže o krátkodobých změnách nutričního stavu poskytuje prealbumin lepší přehled než albumin. V případě stanovení mikroalbuminurie se stanovují nízké koncentrace albuminu v moči za účelem posouzení rizika vývoje onemocnění ledvin.

2. Znamaná termín mikroalbuminurie menší molekula albuminu?
Ne, termín je vytvořen nevhodně. Označuje mírně zvýšený odpad albuminu močí, nikoliv jeho menší molekulu.

3. Co se vyšetřením mikroalbuminurie zjišťuje?
Pokud je pacient diabetik, zjišťuje ošetřující lékař tímto testem, zda ledviny vylučují albumin, byť i jen v nízké koncentraci. Pokud nevylučují, znamená to, že funkce ledvin je v pořádku.

4. Může být příčinou mírně zvýšeného odpadu albuminu močí jiné onemocnění?
Ano, mikroalbuminurie není specifická pro diabetes. Může se objevit u hypertenze a u některých nemocí imunity. Výsledky mohou být zvýšeny i po fyzické zátěži, v případě, že je v moči přítomna krev, při infekci močového traktu, dehydrataci a při užívání některých léků.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

THOMAS, L. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

KREJSEK, J, KOPECKÝ, O. Klinická imunologie.1.vydání, Nucleus HK, Hradec Králové, 2004, 941 s.

SHOENFELD, Y, GERSHWIN, ME, MERONI, PL. Autoantibodies. 2nd Edition. Elsevier, B.V., 2007, 838 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

KASPER DL, BRAUNWALD E, FAUCI AS, HAUSER SL, LONGO DL, JAMESON JL Eds, 2005, Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.