Lithium

Co je vyšetřováno?
Tento test slouží ke stanovení hladiny lithia v krvi. Lithium je lék používaný při léčbě bipolárních chorob. Bipolární choroby jsou duševní poruchy, pro které jsou charakteristické cykly deprese a mánie. Tyto cykly mohou trvat jak jen několik dnů, tak týdny, měsíce či roky. Během depresivní epizody se postižený cítí smutně, beznadějně a slabě a ztrácí zájem o jakékoliv denní činnosti. Může být unavený, ale mít problémy se spaním, zkouší ztrácet váhu nebo nabývat, těžko se koncentruje a přemýšlí o sebevraždě. Během manické epizody může být postižený euforický, vydrážděný, má spoustu energie a ohromné nápady, málo se rozmýšlí a má rizikové chování. Někdy se mohou vyskytovat smíšené epizody s aspekty deprese i mánie. Bipolárními chorobami mohou trpět jak dospělí, tak děti.

Lithium je předepisováno k vyrovnání nálad osob s bipolárním onemocněním a někdy také osobám s depresí nereagujícím na jiné medikace. Může trvat několik týdnů až měsíců, než lék začne ovlivňovat nálady pacienta. Dávkování je nastaveno po dosažení stabilní koncentrace v séru. Množství léku potřebné k dosažení stabilní hladiny je individuální a závisí i na věku, celkovém zdravotním stavu a dalších podávaných lécích. Koncentrace lithia musí být udržována v poměrně úzkém terapeutickém rozmezí. Nižší hladiny nejsou efektivní; vyšší hladinou povedou k příznakům souvisejícím s toxicitou lithia, jako je nevolnost, zvracení, průjem, zmatení a třes. Extrémně vysoké hladiny lithia mohou vést ke strnulosti a záchvatům a mohou být fatální.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve je odebrán stříkačkou ze žíly na Vaší paži.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Test je používán ke stanovení a monitorování hladin lithia v krvi, aby bylo možno určit, zda se hladina nalézá v terapeutickém rozmezí. Na začátku podávání, kdy je potřeba stanovit optimální dávkování, může být test požadován až několikrát denně. Dále je měření požadováno v takových intervalech, aby byla hladiny dostatečně sledovány. Dále je měření prováděno při zahájení jiné medikace (ke zjištění vlivu léky na hladiny lithia) a při podezření na toxické účinky lithia.

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření je požadováno s velkou frekvencí po zahájení nebo znovuzahájení léčby lithiem. Po dosažení optimální hladiny je vyšetření objednáváno v delších intervalech za účelem kontroly udržení stanoveného rozmezí hladin.

Dále se test vyžaduje, pokud pacientův stav neodpovídá léčbě; zjišťuje se, zda nejsou hladiny nízké, léčba je neefektivní, či zda pacient dodržuje léčbu (bere pravidelně lithium). Dále může být vyšetření požadováno, pokud pacient pociťuje některé příznaky odpovídající toxickým účinkům lithia, mezi něž patří:

• Únava, ztráta energie
• Svalová slabost
• Ztráta koordinace
• Nesrozumitelná mluva
• Nevolnost, zvracení, průjem
• Zmatenost
• Nepravidelný třes

Pacient by se měl domluvit s lékařem na načasování odběru. Obecně se odběr pro stanovení lithia provádí 12 – 18 hodin po poslední dávce. Vzhledem k tomu, že interval mezi dávkami se různí stejně jako farmakokinetické výpočty, není to pravidlem.

Co výsledek vyšetření znamená?
Terapeutické rozmezí pro lithium je nastaveno v rozmezí 0,6 – 1,2 mmol/l. Při koncentraci uvnitř uvedeného rozmezí většina pacientů reaguje na léčbu bez příznaků otravy lithiem. Rekce i vedlejší příznaky jsou ale velmi individuální. Někteří lidé s bipolárním onemocněním nereagují na léčbu při koncentracích u dolní hranice terapeutického rozmezí, u jiných se projeví výrazné vedlejší účinky již blízko horní hranice. Pacienti by proto měli úzce spolupracovat se svým lékařem, aby výsledné dávkování a hladina lithia byla právě pro ně optimální.

Pokud jsou hladiny lithia uvnitř terapeutického rozmezí, pacient i lékař jsou spokojeni s reakcí na léčbu a u pacienty se neprojevují nežádoucí vedlejší účinky, pak je dávkování lithia nastaveno správně. Pokud jsou hodnoty koncentrace lithia pod dolní hranicí terapeutického rozmezí, pak je nastavené dávkování lithia nedostatečné. Pokud jsou hladiny lithia nad terapeutickým rozmezím a/nebo se u pacienta projeví vedlejší účinky, je dávka lithia příliš vysoká. Pacient by si ale neměl bez konzultace s lékařem snížit dávku nebo přerušit léčbu, protože by to mohlo zhoršit příznaky jeho bipolární choroby. Nastavení dávky musí být vždy hodnoceno přísně individuálně.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Lithium je vylučováno především ledvinami. Jeho dlouhodobé užívání sebou nese riziko zhoršení funkce ledvin. Pacienti s onemocněním ledvin mívají zvýšené hladiny lithia vzhledem k jeho horší eliminaci. Proto je vhodné při léčbě monitorovat funkci ledvin vyšetřením urey a kreatininu.

U pacientů léčených lithiem se může rozvinout hypothyroidismus. Proto je potřeby pravidelně sledovat hodnoty TSH.

Mnoho předepisovaných léků může ovlivňovat hladiny lithia. Mezi léky zvyšující hladiny lithia patří proti-zánětlivé léky jako ibuprofen a naxoren či diuretikajako hydrochlorothiazid a furosemid. Další skupina léků zhoršuje vedlejší účinky lithia, sem patří antipsychotika (klozapin, olanzapin), léky na vysoký krevní tlak, ACE inhibitory a proti-záchvatové léky (karbamazepin). Mezi léky snižující hladiny lithia patří například teofylin.

Lithium a jeho vedlejší účinky mohou vést ke ztrátě solí a vody z organismu, zvláště u osob na dietě s nízkým obsahem solí, často se potících nebo trpících onemocněním provázeným zvracením a průjmem

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Jak dlouho budu muset být na lithiu?
2. Kdo objednává vyšetření lithia?

1. Jak dlouho budu muset být na lithiu?
Lithium se obvykle bere každý den po celý zbytek života. Bipolární choroba může být korigována, ale ne vyléčena.

2. Kdo objednává vyšetření lithia?
Buď Váš praktický či ošetřující lékař nebo psychiatr.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.