Další názevDiferenciální rozpočet, Rozpočet mikroskopicky, Morfologie krevních buněk, Krevní nátěr
Oficiální názevNátěr periferní krve

Proč se nechat vyšetřit?

Pro určení, zda je normální počet a morfologie červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček.

Pro rozlišení jednotlivých typů bílých krvinek a určení jejich procentuálního zastoupení v krvi.

K usnadnění diagnostiky celé škály nedostatků, chorob a poruch v oblasti tvorby, funkce a rozpadu krvinek. K monitorování tvorby a zrání buněk u nemocí typu leukémie, během chemoterapie, ozařování, nebo k diagnostice hemoglobinopatií.

Kdy se nechat vyšetřit?

Když:

  • Výsledky krevního obrazu jsou abnormální
  • Výsledek diferenciálního rozpočtu bílých krvinek stanovení analyzátorem krevních částic (dále jen automatický diferenciál) je abnormální
  • V diferenciálním rozpočtu bílých krvinek stanoveném mikroskopicky (dále jen mikroskopický diferenciál) je zjištěna přítomnost abnormálních nebo nezralých krvinek
  • Má lékař podezření na nemoci, které mohou ovlivnit červené a bílé krvinky
  • Jste se začal léčit preparáty, které mohou mít vliv na krvetvorbu

Požadovaný druh vzorku
Vzorek krve, odebraný obvykle z vaší žíly na paži, nebo píchnutím do prstu, ucha. U dětí do paty.

Je nutná příprava?

Příprava není nutná.

Co je vyšetřováno?

Nátěr periferní krve se připravuje takto: kapka krve je rozetřena na sklíčko v tenké vrstvě, usušena, obarvena speciálními barvivy, ještě jednou usušena a vyšetřena laborantkou pod mikroskopem. Krev obsahuje různé typy buněk, které jsou rozptýleny v tekutině - plazmě. Nátěr krve je taková fotografická momentka, která zachycuje aktuální poměry krevních buněk v okamžiku odběru vzorku krve. Nátěr periferní krve umožňuje hodnotit bílé krvinky (leukocyty), červené krvinky (erytrocyty) a krevní destičky (trombocyty). Tyto populace buněk jsou produkovány a zrají v kostní dřeni a v případě potřeby jsou uvolňovány do krevního oběhu. Funkcí bílých krvinek je boj s infekcí. Červené krvinky přenášejí kyslík do tkání. Krevní destičky jsou malé fragmenty buněk, které po aktivaci tvoří primární krevní zátku, která je prvním krokem v procesu krevního srážení. Počty a typy jednotlivých krevních buněk přítomných v krvi jsou organismem dynamicky udržovány v určitých mezích.

Kapka krve obsahuje miliony červených krvinek, tisíce bílých krvinek a stovky tisíc krevních destiček. Obarvené bílé krvinky jsou dobře viditelné mikroskopem. Je snadné určit počty každého typu bílých krvinek. Navíc je možné snadno posoudit jejich tvar, velikost, celkový vzhled a rozhodnout, zda se jedná o „normální“ buňky. Rozlišujeme pět typů bílých krvinek, jejichž procentuální zastoupení hodnotíme minimálně ze 100 sousedních buněk (mikroskopický diferenciál). Během vyšetření můžeme současně vyhodnotit tvar, barvu a velikost červených krvinek a počet krevních destiček.

Počet a vzhled krvinek může být ovlivněn celou řadou nemocí a chorobných stavů. Vyšetření nátěru periferní krve se používá jako doplňkové vyšetření k jiným prováděným testům a vyšetřením. Například nález větších a světlejších červených krvinek může pomoci při určení druhu anémie (chudokrevnosti). Podobně nález ne zcela zralých bílých krvinek může upozornit na přítomnost infekce, nádoru apod.

Obr.: Normální nález při mikroskopickém vyšetření nátěru periferní krve. Většina zobrazených krvinek jsou červené krvinky, ve střední části obrázku jsou dvě bílé krvinky (neutrofilní segmenty - Segmented Neutrophils). Krevní destičky (Platelets) je jeví jako malé fialové tečky.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek je odebírán jehlou ze žíly na paži, nebo píchnutím do prstu, ucha. U dětí do paty.

Poznámka: pokud Vám nebo někomu o koho se staráte dělá vyšetřování u lékaře problémy (strach, rozpaky) nebo je obtížné je zvládat, zvažte přečtení některého z následujících článků: Zvl&´dání bolesti, nepohodlí a strachu při vyšetření, Typy při vyšetření krve. Typy jak pomoci dětem při lékařském vyšetření, Typy jak pomoci seniorům při lékařském vyšetření.

Jiný článek, Následuj vzorek, poskytuje letmý pohled na odběr a zpracování krevního vzorku a jeho zpracování.

Je nutná nějaká příprava, aby byl získaný vzorek kvalitní?

Příprava není nutná.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
D
alší informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?

Vyšetření nátěru periferní krve je často indikováno jako následný test, pokud jsou abnormální výsledky vyšetření krevního obrazu. Může být použito ke stanovení diagnózy, nebo ke sledování průběhu onemocnění krve. Dříve bylo toto vyšetření prováděno při každém vyšetření krevního obrazu manuálně. S nástupem automatizace do laboratoří je proveden diferenciální rozpočet automaticky přístrojem zároveň s vyšetřením krevního obrazu. Jestliže jsou zjištěny abnormality červených, bílých krvinek, nebo destiček, je provedeno manuální vyšetření pod mikroskopem. To zaručuje nejlepší odhalení a identifikaci nezralých a abnormálních buněk.

Vyšetření se často využívá k určení onemocnění, která ovlivňují jeden nebo více typů krvinek a ke sledování jejich následné léčby. Je mnoho chorob a poruch, které mohou ovlivňovat počet a typ produkovaných krevních buněk, jejich funkčnost a životnost. Ačkoliv se do krevního oběhu uvolňují jen zralé krevní buňky, některé okolnosti mohou donutit kostní dřeň uvolnit nezralé a/nebo deformované krevní buňky. Je-li zjištěno velké množství abnormálních buněk, může lékař navrhnout další vyšetření.

Kdy je vyšetření požadováno?

Pokud analyzátor krevních částic při vyšetření krevního obrazu a diferenciálního rozpočtu hlásí přítomnost abnormálních nebo nezralých buněk. Dále může lékař toto vyšetření požadovat při podezření na nemoci krvetvorby, nebo na zvýšený rozpad krvinek, při podezření na anémii, myeloproliferativní onemocnění, onemocnění kostní dřeně a leukémii Toto vyšetření se provádí pravidelně u pacientů sledovaných a léčených pro nemoci krvetvorby.

Na onemocnění krve mohou upozornit tyto příznaky a projevy:

  • Slabost, únava
  • Bledost kůže a sliznic
  • Žloutenka
  • Krvácivé příhody
  • Zvětšení sleziny
  • Bolest kostí

Pokud je pacient sledován a léčen pro krevní chorobu, je vyšetření nátěru periferní krve prováděno pravidelně.

Co výsledek vyšetření znamená?

Samotný výsledek nátěru periferní krve nemusí být vést vždy ke stanovení diagnózy.Častěji naznačuje na přítomnost nějakého probíhajícího onemocnění, na jeho tíži a nutnost provedení dalších vyšetření. Výsledky nátěru periferní krve je nutno vztahovat k výsledku vyšetření krevního obrazu a dalších laboratorních vyšetření, stejně tak ke klinickému stavu - příznakům a projevům.

Výsledky nátěru periferní krve typicky obsahují popis vzhledu červených, bílých krvinek a krevních destiček včetně případných abnormalit.

Červené krvinky- erytrocyty

Normální zralé červené krvinky jsou jednotné velikosti 7 µm a na rozdíl od leukocytů nemají jádro, Jsou kulaté, zploštělé a uprostřed s prohlubní – bikonkávní. Vzhledem k obsahu hemoglobinu mají v nátěru periferní krve barvu od růžové po červenou se světlejším středem. Vzhledově normální červené krvinky jsou nazývány normochromní, normocytární.

Každá červená krvinka nemusí být perfektní, ale větší množství vadných buněk může signalizovat přítomnost choroby.

Několik příkladů chorob postihujících červené krvinky:

  • Anémie (chudokrevnost)
  • Hemoglobinopatie - včetně srpkovité anémie a talasémie
  • Myeloproliferativní onemocnění
  • Onemocnění kostní dřeně

V nátěru periferní krve můžeme pozorovat jednu nebo i více morfologických změn červených krvinek:

Anisocytóza:rozdílná velikost buněk. Může provázet anémii. Červené krvinky menší než 7 µm jsou nazývány mikrocyty, červené krvinky větší než 7 µm jsou nazývány makrocyty.

Mikrocytóza: přítomnost malých buněk (menších než 7 µm)

Makrocytóza: přítomnost velkých buněk (větších než 7 µm)

Poikilocytóza:rozdílný tvar buněk – echinocyty, akantocyty, eliptocyty, keratocyty, rouleaux (penízkovatění), srpkovité buňky, terčovité buňky, kapkovité buňky, schistocyty, sférocyty.

Více viz Erytrocyty

Bílé krvinky - leukocyty

Z nátěru periferní krve se odečítá mikroskopický diferenciální rozpočet leukocytů. Typicky laborantka nalezne, spočítá a zhodnotí minimálně 100 bílých krvinek. Hodnotí se procentuáln&´ zastoupení jednotlivých typů leukocytů, jejich vzhled (morfologie) a stupeň zralosti. Bílé krvinky obsahují jádro a cytoplazmu. Všechny vznikají z kmenové buňky kostní dřeně. Ta se dále diferencuje (přeměňuje) do dvou odlišných linií bílých krvinek: myeloidní a lymfoidní řada. Máme pět různých typů zralých bílých krvinek.

Granulocyty obsahují v cytoplazmě granula. Patří mezi ně:

  • Neutrofily(10-18µm) Mají v cytoplazmě růžová nebo červená granula. Jsou dominantními krvinkamiu zdravých dospělých osob. Mají za úkolchránit organismus před infekcí.
  • Eosinofily (10-15µm):Jsou snadno rozpoznatelné v krevních nátěrech prosvojí velikost ía červenooranžová ýmigranulay. Obecně jsou zastoupeny v nízkém počtu (1-3%). Nejčastější příčinou zvýšení jejich počtu jsou alergie a parazitární infekce.
  • Bazofily (10-15µm): Mají velká černá granula a jsou nejméně početné ze všech typů bílých krvinek (1%). Bývají zvýšeny při leukémiích, neštovicích, při ulcerózní kolitidě a po vakcinacích.

Mezi leukocyty neobsahující granula patří:

  • Monocyty: jsou obvykle největší z bílých krvinek (12-20 µm), monocyty přítomné ve tkáních ajsou nazývány makrofágy, mají pro svojischopnost pohlcovat (fagocytovat) buněčný odpad, bakterie, nebo jiné nerozpustné částice atd.
  • Lymfocyty: jsou menší buňky (10-12 µm), mají homogenní cytoplazmu a hladké a kulaté jádro. Jeden z druhů lymfocytů - B-lymfocyty Tyto buňkyjsou zodpovědné za tvorbu protilátek (imunoglobulinů)

Absolutní nebo relativní počet jednotlivých typů leukocytů a jejich vzhled v nátěru periferní krve může být ovlivněn velkým množstvím chorob a chorobných stavů. Např.:

  • Infekce a/nebo zánět - mohou zvýšit počet určitého druhu leukocytů
  • Onemocnění kostní dřeně - v závislosti na konkrétní chorobě dochází k vzestupu nebo poklesu absolutního nebo relativního počtu některých typů leukocytů.
  • Alergie - mohou ovlivnit počet eosinofilů.
  • N&∓´dorová nebo myeloproliferativní onemocnění - v nátěru periferní krve můžeme nalézt blasty, jedná se o nezralé leukocyty, které jsou standardně v kostní dřeni, kde postupně vyzrávají. Teprve zralé buňky jsou uvolňovány do krve.Pokud je nalezneme v nátěru periferní krve, mohou ukazovat na přítomnost závažného onemocnění jako je myeloproliferativní onemocnění, leukémie.

Více viz Leukocyty

Krevní destičky - trombocyty

Jsou fragmenty velkých buněk kostní dřeně – megakaryocytů. Pokud dojde k poškození cévní stěny a ke krvácení, krevní destičky desítkyse aktivují, shlukují a slepují k sobě navzájem – tvoří agregáty a zahajují proces srážení krve. K zástavě krvácení je nutné mít dostatečný počet krevních destiček. Pokud je jich příliš málo, nebo nejsou dostatečně funkční, schopnost zacelit ránu je snížena a může dojít až k životu ohrožujícímu krvácení. U některých lidí je produkováno příliš mnoho destiček, což má vliv na krevní srážení a ve smyslu vzniku trombózy. Tito lidé však mohou mít i krvácivé projevy, neboť přestože mají krevní destičky které vypadají normálně, protože nadbytečné krevní destičky, ačkoliv vypadají normálně, mohou být dysfunkční.

Určování počtu krevních destiček je součástí krevního obrazu. V případě Uabnormálně nízkého, nebo vysokého množství krevních destiček může být d&∓´le indikováno provedení mikroskopického diferenciálního rozpočtu se zaměřením na abnormality ve velikosti a tvaru krevních destiček hodnocen jejich tvar a velikost. Například velké nebo gigantické trombocyty jsou vídány u myeloproliferativních chorob, u autoimunitní trombocytopenie, stavu, při kterém imunitní systém vytváří protilátky namířené proti krevním destičkám.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Pokud jsou výsledky vyšetření nátěru periferní krve abnormální, doporučuje se provedení následných vyšetření, které by mohly napomoci stanovení diagnózy, a sice vyšetření kostní dřeně.

Výsledky nátěru periferní krve mohou být zkresleny pokud:

  • Pacient dostal, nebo dostává krevní transfúzi
  • Pacient má zvýšenou hladinu krevních bílkovin

Výsledné hodnoty mohou kolísat v čase. Mohou být ovlivněny chorobným stavem, stresem, intenzivním cvičením, nebo kouřením.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Proč nebylo mikroskopické hodnocení nátěru periferní krve nahrazeno automatickým?
Automatický analyzátor krevních částic rozpoznává červené, bílé krvinky a destičky podle jejich tvaru, velikosti, elektrických a fotometrických vlastností. V závislosti na různé vnitřní a vnější podněty může tělo produkovat odlišný počet krvinek, nebo krvinek odlišné morfologie. Automatický analyzátor krevních částic rozpozná přítomnost abnormálních buněk, ale neumí je přesně definovat. Fragmenty buněk a shluky krevních destiček (zejména pokud jsou velké) mohou být analyzátorem mylně posouzeny jako bílé krvinky, což vede ke špatnému výsledku (falešné zvýšení bílých krvinek). Při mikroskopickém hodnocení nátěru periferní krve je laborant schopen tyto nepřesnosti odhalit a identifikovat buňky správně.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použit&´ literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

RODAK, B.F. Hematology: Clinical Principles and Applications, 3rd Ed., Edingurgh: Saunders Elsevier, 2007

PENKA, M., BULIKOVÁ, A. Neonkologická hematologie, Praha: Grada, 2009

PECKA,M. Laboratorní hematologie v přehledu III. Fyziologie a patofyziologie hemostázy. Český Těšín: FINDR, 2004

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.