Imunoglobuliny kvantitativně

Co je vyšetřováno?

Tento test měří množství imunoglobulinů A, G a M v krvi a za určitých okolností také v mozkomíšním moku nebo ve slinách. Existuje mnoho stavů a nemocí, které mohou způsobit zvýšenou nebo sníženou tvorbu imunoglobulinů

Imunoglobuliny mají klíčovou úlohu v imunitním systému těla. Jsou to proteiny tvořené specifickými imunitními buňkami nazývanými plazmatické buňky, jako odpověď na přítomnost bakterií, virů a jiných mikroorganismů a dalších látek, které jsou rozpoznány jako cizorodé a škodlivé antigeny. Když je člověk poprvé infikován nebo vystaven cizorodé látce (antigenu), imunitní systém je určí jako “cizí” a podnítí plazmatické buňky k tvorbě imunoglobulinů neboli protilátek, které se na ně váží a neutralizují ohrožení. Při opakovaném setkání si imunitní systém dotyčný antigen “pamatuje”, což umožňuje rychlou tvorbu většího množství protilátek a pomáhá předejít opakované infekci.

Existuje 5 tříd a několik podtříd imunoglobulinů. Každá třída představuje určitou skupinu protilátek a má poněkud odlišnou úlohu.

Třídy imunoglobulinů zahrnují:

• Imunoglobulin G (IgG) - představuje asi 70 % až 80 % všech imunoglobulinů v krvi. Protilátky třídy IgG jsou základem dlouhodobé ochrany před mikroorganismy. Specifické protilátky typu IgG se tvoří během úvodní fáze infekce nebo napadení, jejich koncentrace několik týdnů roste a potom poklesne a zůstane stálá. Organismus si uchovává "seznam" IgG protilátek, které mohou být rychle vytvořeny, jakmile je vystaven stejnému antigenu. V takovém případě produkuje normální imunitní systém dostatek IgG, aby se předešlo opakované infekci. Tohoto principu se využívá při vakcinaci, preventivním očkování proti infekční chorobě, kdy je člověk záměrně infikován živým, ale oslabeným mikroorganismem, nebo je mu podán antigen umožňující rozpoznání mikroorganismu, a tím přiřazení vytvořeného IgG k "seznamu" IgG protilátek. IgG je jediný imunoglobulin, který může procházet placentou. Protilátky třídy IgG poskytují ochranu plodu během těhotenství a dítěte v prvních několika měsících života. Existují 4 podtřídy imunoglobulinů G: IgG₁, IgG₂, IgG₃ a IgG₄.
• Imunoglobulin A (IgA) - IgA tvoří asi 15 % všech imunoglobulinů v séru, ale je přítomen také ve slinách, slzách, sekretech dýchacího a zažívacího ústrojí a v mateřském mléce. Poskytuje ochranu proti infekci ve slizničních oblastech těla, jako jsou dýchací a zažívací cesty. Cestou mateřského mléka během kojení chrání zažívací trakt dítěte. Do 6 měsíců věku jsou koncentrace IgA v krvi nízké. Existují 2 podtřídy IgA: IgA₁ a IgA₂.
• Imunoglobulin M (IgM) - Protilátky typu IgM se tvoří jako první odpověď na novou infekci a poskytují krátkodobou ochranu. Jejich koncentrace po několik týdnů stoupá a pak klesá, zatímco nastupuje tvorba IgG. Imunoglobulin M se může tvořit i v plodu, ale vzhledem k velikosti molekuly neproniká placentou. Nález IgM protilátek u novorozence může být známkou infekce, která začala v průběhu těhotenství.
• Imunoglobulin D (IgD) - Úloha IgD není dosud dobře definována a IgD se běžně neměří.
• Imunoglobulin E (IgE) - Imunoglobulin E je spjat s alergiemi, alergickými chorobami a parazitárními infekcemi. Nebývá součástí kvantitativního vyšetření imunoglobulinů, ale téměř vždy se stanovuje jako součást panelu testů na alergie.

Při kvantitativním vyšetření imunoglobulinů se měří celkové množství IgA, IgM a IgG bez rozlišení podtříd. Za účelem měření podtříd imunoglobulinů a/nebo pro detekci a měření specifických protilátek lze provést zvláštní testování.

Vzestup nebo pokles tvorby imunoglobulinů (hypergamaglobulinemie nebo hypogamaglobulinemie) může mít mnoho různých příčin. Některé způsobují nadbytek nebo nedostatek všech tříd imunoglobulinů, zatímco jiné postihují pouze jednu třídu. Některé se přenášejí z generace na generaci (jsou dědičné) a jiné jsou získané.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Vzorek krve se získá venepunkcí loketní žíly. Když je to zapotřebí, provádí lékař odběr mozkomíšního moku z bederní páteře procesem zvaným lumbární punkce. Sliny nebo jiné tekutiny se odebírají do nádobek poskytnutých laboratoří.

Je třeba nějaké přípravy k zajištění kvality vzorku?

Není třeba žádné přípravy k vyšetření.

Jak je vyšetření využíváno?

Kvantitativní vyšetření imunoglobulinů se používá k detekci abnormálních koncentrací tří hlavních imunoglobulinů (IgG, IgA a IgM) v krvi a někdy i v mozkomíšním moku nebo ve slinách. Napomáhá to k diagnostice různých stavů a chorob, které ovlivňují hladiny jedné nebo více tříd těchto imunoglobulinů. Za některých podmínek dochází k jejich nadbytku, za jiných k nedostatku a další zase působí kombinaci zvýšených a snížených hladin.

Poruchy imunoglobulinů se všeobecně klasifikují takto:

• nadbytek imunoglobulinů
• pocházejících z mnoha imunitních (plazmatických) buněk (polyklonální)
• pocházející z klonu jedné plazmatické buňky (monoklonální)
• nedostatek imunoglobulinů
• sekundární (získaný) - nejčastější typ jako důsledek nějakého skrytého stavu
• primární (vrozený) - vzácná porucha při níž organismus není sto tvořit jednu nebo více tříd imunoglobulinů.

Vyšetření imunoglobulinů může být požadováno spolu s jinými testy, jako je elektroforéza proteinů séra nebo moče, což přispívá k diagnostice a sledování stavů spojených s abnormální nebo nadměrnou tvorbou imunoglobulinů. Jestliže je zvýšeno množství jednoho typu imunoglobulinu, může následovat imunofixace, která určí, zda imunoglobulin pochází z jednoho klonu abnormální plazmatické buňky (monoklonální gamapatie). Monoklonální gamapatie se vyskytují u mnohočetného myelomu, maligního nádoru plazmatických buněk. Navíc je možné vyšetřit volné lehke řetězce v séru.

Pro zjištění prenatální (kongenitální) infekce u novorozence se někdy používá stanovení koncentrace imunoglobulinu M (IgM).

Kdy je vyšetření požadováno?

Kvantitativní vyšetření imunoglobulinů v krvi se požaduje když m&´ člověk příznaky nedostatku imunoglobulinů, jako jsou opakované infekce, zvláště dýchacího traktu (dutiny, plíce) a uší, nebo zažívacího traktu a/nebo trpí chronickým průjmem. Vyšetření imunoglobulinů lze požadovat také když má lékař podezření na nadměrnou nebo abnormální tvorbu imunoglobulinů u osob se známkami chronického zánětu nebo chronické infekce. Vyšetření může být požadováno periodicky za účelem sledování pacientova stavu. U novorozence může být vyšetření požadováno při podezření, že se v průběhu těhotenství vyskytla infekce.

Jestliže má lékař podezření na postižení centrálního nervového systému spojené s nadprodukcí imunoglobulinů může požadovat také vyšetření mozkomíšního moku.

Co výsledek vyšetření znamená?

Výsledky vyšetření IgG, IgA a IgM se obvykle hodnotí společně. Abnormální výsledky typicky poukazují na to, že něco ovlivňuje imunitní systém a naznačují nezbytnost dalších vyšetření. Kvantitativní vyšetření imunoglobulinů tedy není specificky diagnostické, ale je silným ukazatelem nemoci nebo stavu. Existuje mnoho stavů spojených se zvýšenými nebo sníženými imunoglobuliny.

Vysoké koncentrace

Zvýšené polyklonální imunoglobuliny se vyskytují při cirhóze, infekcích, zánětlivých chorobách a u některých nádorů. Monoklonální imunoglobuliny nalézáme u hematologických nádorů postihujících lymfocyty nebo plazmatické buňky, u lymfomů, Waldenströmovy makroglobulinemie, chronické lymfocytární leukémie a mnohočetného myelomu. U těchto nemocí je typicky významně zvýšena jedna třída imunoglobulinů a ostatní dvě jsou sníženy. Tito pacienti mají celkové imunoglobuliny zvýšeny, ale přesto trpí poruchou imunity, protože většina produkovaného imunoglobulinu je abnormální a nepřispívá k imunitní odpovědi organismu.

Tabulka uvádí příklady některých stavů, které mohou zapříčinit zvýšení imunoglobulinů.

Nízké koncentrace

Získaný deficit imunoglobulinů, takový jenž je důsledkem nějakého skrytého stavu (sekundární), můžeme vidět u nemocí způsobujících všeobecné ztráty proteinů, jako např. u lymfomu nebo těžkých popálenin. Deficit mohou působit také léky, např. imunosupresiva, kortikoidy, fenytoin a karbamazepin, nebo toxiny. Vrozený deficit je vzácný a může postihnout tvorbu všech imunoglobulinů, jedné třídy imunoglobulinů, nebo jedné a více podtříd. Nejčastější jsou sekundární příčiny poklesu imunoglobulinů ovlivňující schopnost jejich tvorby nebo podněcující ztráty proteinů. Následující tabulka uvádí některé z běžných příčin.

Normálně jsou imunoglobuliny v mozkomíšním moku přítomny jen v nízkých koncentracích. Vzestup lze pozorovat např. u infekcí centrálního nervového systému, při zánětech a u roztroušené sklerózy.

K poklesu IgA ve slinách může dojít při opakovaných respiračních infekcích.

Další informace související s tímto vyšetřením

Vrozené imunitní deficity jsou vzácné a označují se obvykle jako primární imunodeficience. Mezi ně patří agamaglobulinémie, běžná variabilní imunodeficience (common variable immunodeficience, CVID), agamaglobulinemie vázaná na chromosom X, ataxia teleangiectatica, Wiskottův-Aldrichův syndrom, syndrom hyperimunoglobulinémie M a některé kombinované imunodeficience (SCID).

Kojenci s jinak normálním imunitním systémem mohou mít přechodně sníženou koncentraci IgG když je jeho tvorba opožděna. Ochrana před infekcemi může být oslabena v období několika měsíců, kdy klesá koncentrace mateřského imunoglobulinu G v kojenecké krvi. Hladina IgG zůstává nízká až do doby, kdy nastoupí tvorba IgG a IgM. Toto období představuje pro dítě dobu největšího rizika opakovaných infekcí.

Kojené děti získávaj&´ imunoglobulin A z mateřského mléka. Mléčný IgA je může chránit proti infekcím, zvlášť v období mezi poklesem mateřských protilátek a zahájením tvorby vlastních protilátek.

Kojenci se sníženými imunoglobuliny obvykle nemají dostatečně silnou imunitní reakci na vakcinace. Neprodukují dostatečné koncentrace protilátek, které by byly sto je ochránit a nesnášejí živé vakcíny, jako např. poliomyelitidy a spalniček.

Protilátky v krvi se stanovují mnoha laboratorními testy. U jedinců se sníženými imunoglobuliny mohou některá vyšetření dávat falešně negativní výsledky. Například jeden test na celiakii detekuje protilátky proti tkáňové transglutamináze typu IgA. Jestliže má pacient deficit IgA, může být toto vyšetření negativní, přestože ve skutečnosti trpí celiakií. Jestliže se jedná o takový případ, je vhodné provést kvantitativní vyšetření IgA.

Jsou-li IgG nebo IgA sníženy nebo je podezření na deficit jedné z podtříd, pak se pro detekci a bližší určení poruchy může provést vyšetření podtříd. Deficity podtříd mohou existovat i při normální koncentraci příslušné třídy imunoglobulinu.

U některých osob s deficitem IgA se mohou tvořit protilátky proti IgA. Když tyto osoby dostanou transfuzi produktu obsahujícího IgA (plazmu, imunoglobuliny), může se vyvinout těžká anafylaktická transfuzní reakce.

1. Má se vyšetření imunoglobulinů provádět u každého?

Kvantitativní vyšetření imunoglobulinů se nepovažuje za rutinní nebo všeobecné screeningové vyšetření. Požaduje se zvláště tehdy, má-li váš lékař podezření na nedostatek nebo nadbytek imunoglobulinů. Většina lidí nebude toto vyšetření nikdy potřebovat.

2. Jak mohu ovlivnit své imunoglobuliny?

Imunoglobuliny většinou nereagují na změny způsobu života. Užíváte-li lék, který snižuje jeden nebo několik typů imunoglobulinů, můžete vy a váš lékař rozhodnout o změně léčby. Nicméně, je důležité nepřerušit nebo nezměnit dávkování bez porady s lékařem. Zvýšené množství imunoglobulinů může být dočasně sníženo plazmaferézou, pokud je to lékařsky indikováno.

Kojenci postupně ztrácejí ochranu proti infekcím, jakmile jim po narození klesají IgG získané přes placentu od matky. Zvýšení ochrany poskytne mateřské mléko obsahující IgA.

3. Jaké jsou příznaky spjaté se snížením imunoglobulinů?

Nejde o žádné specifické příznaky. Nevysvětlené opakované infekce, mnohočetné infekce nebo oportunní infekce, doprovázené chronickým průjmem nebo i bez něj, mohou poukazovat na potřebu vyšetření imunitního stavu. Sledování vyžaduje také výskyt imunodeficitu v rodinné anamnéze. Zásadní význam pro diagnostiku má pečlivé fyzikální vyšetření a zdravotní anamnéza.

Horký K. (ed.): Lékařské repetitorium. Nakl. Galén Praha, 2003, 788 s.

Racek J. et al.: Klinická biochemie. 2. přepracované vydání. Galén Praha 2006, 329 s.

Stites D.P., Terr A.I.: Základní a klinická imunologie. Victoria Publishing, a.s., Praha 1994, 744 s.

Zima T. et al.: Laboratorní diagnostika. 2. přepracované vydání. Galén-Karolinum Praha, 2007, 906 s.

Na této stránce

(viz Související vyšetření)

Jinde na webu

Jabor A. et al.: Encyklopedie laboratorní medicíny. Dostupné na www.sekk.cz.