Další názevVyšetření likvoru
Oficiální názevVyšetření mozkomíšního moku
Související vyšetření

Glukóza, Krevní obraz, Laktát, Vyšetření protilátek, Hemokultura, Zarděnky, Syfilis, Herpes, Lymeská borrelióza, Sedimentace erytrocytů, C-Reaktivní protein, A/G, Elektroforéza proteinů, AFB Culture, Virus západonilské horečky, CMP

Proč se nechat vyšetřit?
Aby bylo možné diagnostikovat onemocnění centrálního nervového systému (CNS) jako např. infekci, krvácení do mozku, nádorové nebo autoimunitní postižení CNS.

Kdy vyšetření použít?
Když má váš lékař podezření, že příznaky vaší nemoci jsou způsobeny onemocněním centrální nervové soustavy.

Požadovaný druh vzorku?
Vzorek mozkomíšního moku odebírá lékař z bederní páteře tzv. lumbální punkcí.

Co je vyšetřováno?
Mozkomíšní mok je čirá bezbarvá tekutina. Vzniká hlavně v chorioideálním plexu mozkových komor. Chorioideální plexus je speciální tkáň umístěná na spodině komor mozkových. Je tvořena klubíčky krevních cév. Mozkomíšní mok obtéká mozek a míchu, chrání je proti nárazům a otřesům.Je neustále produkován, cirkuluje a poté je absorbován do krevního řečiště. Každý den vznikne asi 500 ml mozkomíšního moku. Tento stupeň produkce znamená, že se likvor obměňuje každých několik hodin.

Ochranná bariéra mezi mozkem a krví odděluje mozek od cirkulující krve a reguluje rozložení analytů mezi krví a mozkomíšním mokem. Pomáhá k tomu, aby se velké molekuly, toxiny a většina krevních buněk nedostala do mozku. Vlivy, které narušují tuto ochrannou bariéru, vedou ke změnám ve složení mozkomíšního moku. Protože mozkomíšní mok obklopuje mozek a míchu, vyšetřování jeho vzorku je velice přínosné při diagnostice onemocnění centrálního nervového systému (CNS). Odebrat vzorek mozkomíšního moku je obtížnější než např. vzorek krve nebo moče. Výsledky vyšetření však mohou přímo odhalit příčinu onemocnění CNS.

Například infekce, která způsobí zánět mozkových blan (nazývaný meningitis) nebo mozku (nazývaný encephalitis), může porušit bariéru mezí mozkem a krví a tak se do mozkomíšního moku dostanou ve zvýšeném množství bílé a červené krvinky a bílkoviny. Zánět míchy nebo mozku může také vést k produkci protilátek. U onemocnění s poruchou imunity, která postihují nervový systém, jako např. Guillain-Barré syndrom a mnohočetná skleróza, dochází také k produkci protilátek, které můžeme nalézt v mozkomíšním moku. U nádorových onemocnění, např. u leukémie, se zvyšuje počet bílých krvinek v likvoru, u zhoubných nádorů můžeme najít v likvoru atypické buňky. Tyto rozdíly od normálního složení likvoru způsobují, že vyšetřování likvoru je hodnotným diagnostickým nástrojem.

Analýza mozkomíšního moku (CSF) obvykle zahrnuje souhrn základních testů, které se vyšetřují vždy, pokud je analýza požadována:

  • CSF – barva, zákal, tlak během odběru
  • CSF celková bílkovina
  • CSF počet buněk
  • CSF diferenciál (zastoupení různých typů buněk)
  • Při podezření na infekci kultivace, barveni dle Gramma

Další, speciální vyšetření mohou být ordinována následně, dle výsledků základního vyšetření nebo jsou ordinována dle příznaků onemocnění.
Každý z těchto testů můžeme zařadit do skupiny podle typu vyšetření:

  • Fyzikální charakteristiky – zahrnují měření tlaku během odběru a vzhled mozkomíšního moku
  • Chemické testy – tato skupina zahrnuje testy, kterými se měří chemické látky v likvoru. Mozkomíšní mok vzniká také ultrafiltrací krve, takže jeho složení je ovlivněno také složením krve. Za normálních okolností je např. hladina glukózy v likvoru v relaci k hodnotě glukózy v krvi.
  • Mikroskopické vyšetření (počet buněk a jejich rozlišení) – buňky, které jsou přítomny, jsou spočítány a určeny pomocí mikroskopie
  • Testy na infekční onemocnění – početná vyšetření, která slouží k detekci a určení mikroorganismu, pokud je podezření na infekci

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek mozkomíšního moku lékař odebírá v místě bederní páteře tzv. lumbální punkcí. Aby se mohly provést různé testy, je vzorek odebírán do tří nebo více zkumavek.

Je třeba speciální přípravy na odběr vzorku?
Pacient by se měl vymočit a vyprázdnit před odběrem. Je nutné ležet na boku stočený do klubíčka během vyšetření a potom určitou dobu po odběru klidně ležet.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření mozkomíšního moku (CSF) je důležitou součástí diagnostiky onemocnění centrálního nervového systému.

Onemocnění můžeme rozdělit do čtyř hlavnich kategorií:

  • Infekční onemocnění, jako je zánět mozkových blan (meningitis) a zánět mozku (encephalitis) – vyšetření pomáhá určit původ onemocnění – bakteriální, virový, tuberkulózní nebo způsobený houbami.
  • Mozkové krvácení
  • Onemocnění, která způsobují zánět neinfekční, tzv. autoimunitní onemocnění. Je to např. Guillain-Baré syndrom, sarkoidóza nebo onemocnění, při kterém dochází k poškození myelinových obalů nervů – např. mnohočetná skleróza
  • Nádory centrálního nervového systému – primární nebo metastázy do mozku

Kdy je vyšetření požadováno?
Pokud má lékař podezření, že se u pacienta jedná o postižení centrálního nervového systému. Může to být při poranění mozku nebo míchy, při nádorovém onemocnění, u kterého je podezření na poškození centrálního nervového systému.
Příznaky poškození centrálního nervového systému jsou variabilní, zahrnují a překrývají se s příznaky dalších onemocnění. Mohou se vyskytnout náhle u akutních stavů, jako krvácení nebo infekce. Nebo je jejich nástup plíživý u chronických onemocnění, jako jsou nádorová onemocnění nebo mnohočetná skleróza.

Lékař při ordinování vyšetření mozkomíšního moku přihlíží k anamnéze pacienta a ordinuje vyšetření mozkomíšního moku, pokud se vyskytují některé příznaky nebo jejich kombinace:

  • Změny v psychickém stavu a vědomí
  • Záchvaty
  • Svalová slabost, vyčerpání
  • Pocity na zvracení
  • Chřipkové příznaky, které se výrazně stupňují během hodin až dnů
  • Horečka nebo vyrážka
  • Náhlá, výrazná nebo neutichající bolest hlavy, ztuhnutí šíje
  • Citlivost na světlo
  • Snížená cítivost nebo třes
  • Závrať
  • Poruchy při řeči
  • Poruchy při chůzi, ztráta koordinace
  • Kolísání nálady, deprese
  • U dětí je to zvýšená dráždivost, pláč a křik, odmítání jídla, tělesná ztuhlost, vystupující fontanela (měkké místo na povrchu hlavy)

Co výsledek vyšetření znamená?
V mozkomíšním moku je za normálních okolností nízká hladina celkové bílkoviny, nižší hladina cukru, než je v krvi a je zde i malé množství bílých krvinek.

  • Onemocnění, která vedou k poruše průtoku likvoru a tlakových poměrů v likvorových cestách, narušení hematolikvorové ochranné bariéry, ovlivňují složení likvoru. Při jeho vyšetření dostáváme patologické vysledky.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Mozkomíšní mok je během lumbální punkce odebírán do více zkumvek k zajištění jeho kvality pro vyšetření.

Bakteriální zánět mozkových blan je závažné onemocnění. Lékař musí rychle rozhodnout mezi tímto onemocněním a obecně mírnější formou virového zánětu mozkových blan. Zásadní při bakteriálním zánětu je rychlé nasazení léčby antibiotiky, ještě předtím než je diagnóza stanovena definitivně.

K diagnóze můžete lékaři pomoci tím, že znáte svůj současný zdravotní stav, očkování, která jste prodělal, dovedete popsat příznaky, které pociťujete. Pokud jste byl v kontaktu s nemocnými lidmi, uveďte je, stejně jako místa, do kterých jste v současné době cestoval.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde
Pro další informace o vyšetření pokračujte šipkou dál.

1. Co je lumbální punkce a jak se provádí
2. Jsou zde další důvody pro provedení lumbální punkce?

3. Proč potřebuji lumbální punkci – nestačí vyšetření krve nebo moče?
4. Které další testy mohou být vyšetřeny při analýze mozkomíšního moku?


1. Co je lumbální punkce a jak se provádí
Lumbální punkce je speciální, ale relativně běžný úkon. Obvykle se provádí, když ležíte na boku stočený do klubíčka, někdy se provádí v poloze vsedě. Během odběru musíte setrvat v určené pozici. Jakmile tak ležíte nebo sedíte, místo vpichu se potře dezinfekčním roztokem a podkožně se aplikuje prostředek na znecitlivění. Jakmile je místo necitlivé, speciální jehlou se pronikne kůží mezi dvěma obratly do páteřního kanálu. Když jehla pronikne do subarachnoideálního prostoru (ten je mezi měkkou plenou mozkovou a tzv. pavoučnicí – arachnoideou), likvor začíná téci. V tomto okamžiku můžete být požádán, abyste natáhl nohy a uvolnil svalstvo. Je důležité se nepohybovat, pokud vám lékař neřekne jinak. Na počátku odběru je změřen tlak likvoru. Lékař odebírá likvor do sterilních zkumavek, na závěr je změřen tlak v likvorových cestách a jehla je vytažena. Rána je ošetřena sterilním krytím. Po té jste požádáni ležet ve vodorovné poloze, nezvedat hlavu 1 nebo více hodin, aby se předešlo bolestem hlavy, které mohou doprovázet odběr.

Lumbální punkce trvá obvykle méně než půl hodiny. Pro většinu pacientů je to mírně nekomfortní, poněkud bolestivá procedura. Společným pocitem je vnímání tlaku při zavádění jehly. Své pocity sdělte lékaři, jako např. bolest hlavy, abnormální cítění, necitlivost nebo brnění v nohách.

Lumbální punkce se provádí v místě bederní páteře – na konci míchy – obvykle mezi čtvrtým a pátým obratlem.Zde mají míšní nervy prostor, kde mohou uhnout jehle. Možnost kontaktu jehly s malými žilami může způsobit „arteficiální“ příměs krve, kdy se malé množství krve dostane do jednoho nebo více odebraných vzorků. Není to ideální, ale patří ke komplikacím při odběru likvoru. Při hodnocení výsledků je nutno toto brát v úvahu.

Arteficiální příměs krve může kontaminovat první porci likvoru, který je odebírán. Obvykle se odebírá likvor do tří nebo více zkumavek Poslední zkumavka, která je použita, obsahuje nejmenší příměs krevních buněk a tak se používá pro vyšetření buněk v likvoru. Rovněž také poslední zkumavka se používá pro mikrobiologické vyšetření, protože není kontaminovaná mikroorganismy z jehly při průchodu kůží.

2. Jsou zde další důvody pro provedení lumbální punkce?
Ano, jsou. Někdy jsou lumbální punkcí aplikovány znecitlivující látky nebo léky. Opakované punkce jsou někdy použity pro snížení tlaku v likvorových prostorách.


3.Proč potřebuji lumbální punkci – nestačí vyšetření krve nebo moče?
Mozkomíšní mok, který je získán lumbální punkcí, je často nejlepší vzorek pro vyšetření při postižení centrálního nervového systému, protože likvor obklopuje mozek a míchu. Změny ve složení mozkomíšniího moku jsou často první a snadno detekovatelnou známkou zjištěnou z jeho vzorku. Vyšetření krve a moče může být provedeno ve spojení s analýzou likvoru k doplnění hodnocení celkového stavu.

4.Které další testy mohou být vyšetřeny při analýze mozkomíšního moku?

Další laboratorní testy mohou doprovázet vyšetření mozkomíšního moku:

  • Hemokultura – vyšetření na přítomnost bakterií v krvi
  • Kultivace z ostatních tělesných částí – určení zdroje infekce, který vedl k zánětu mozkových blan nebo zánětu mozku
  • Krevní glukóza – pro srovnání s hladinou glukózy v likvoru
  • Krevní obraz – k vyšetření počtu buněk v krvi
  • FW – sedimentaci erytrocytů a CRP (C-reaktivní protein) – indikátory zánětu

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.