Oficiální název:
Fenytoin celkový a volný
Související vyšetření:

Terapeutické monitorování léčiv


Základní informace

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Proč se nechat vyšetřit?
Aby se mohla stanovit koncentrace fenytoinu v krvi, aby se mohlo zachovat terapeutické množství látky a aby se mohla zjistit toxicita fenytoinu.

Kdy se nechat vyšetřit?
Pravidelně, pokud je třeba hladinu fenytoinu sledovat, nebo podle potřeby, aby se mohly odhalit snížené či toxické koncentrace.

Požadovaný druh vzorku?
Vzorek krve odebraný z žíly na ruce.

Vyšetřovaný parametr

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Co je vyšetřováno?
Tímto testem se vyhodnocuje hladina fenytoinu v krvi. Fenytoin je léčivo používané k léčbě některých potíží spojených se záchvaty (také nazývaných epilepsie). Tyto poruchy ovlivňují schopnost mozku předávat elektrické impulzy a regulovat tak nervovou aktivitu. Během záchvatu může pacient prožít změny vědomí, poruchy vidění, čichu a chuti a mohou jej postihnout nekontrolovatelné svalové záškuby jedné nebo více částí těla.

Záchvat se může objevit u kohokoliv nezávisle na věku. Způsobit jej může vysoká horečka, snížený přísun kyslíku, úraz hlavy, vystavení některým toxinům a lékům, vystřízlivění po výrazném požití alkoholu, vážné infekce, extrémně nízká hladina cukru v krvi, poruchy zažívání a nádory mozku. Záchvat může dostat i novorozenec jako následek poranění hlavy, ke kterému došlo in utero (v děloze) nebo během porodu. V mnoha případech se nepodaří zjistit příčinu záchvatu, navíc se frekvence a závažnost záchvatů od pacienta k pacientovi mění a jisté změny vykazuje také v průběhu času. Pacienti mohou projít jedním záchvatem a nikdy žádný další neprodělat, mohou mít záchvaty příležitostně a nebo se jim záchvaty mohou pravidelně vracet. Ve vzácných případech může pacient prodělat záchvat, který bez lékařského zásahu neodezní. U většina pacientů nezpůsobí záchvaty trvalé poškození, ale mohou utrpět poranění v průběhu svalových záškubů během záchvatu, stejně tak může ztráta vědomí způsobit pád pacienta a následné poranění. V některých případech mohou neustávající záchvaty vést k postupnému poškození mozku.

Fenytoin je předepisován jako prevence proti opakování určitých typů záchvatů. V USA se běžně používá od roku 1938, kdy byl vyroben. Přestože je postupně nahrazován novými typy léčiv, bývá stále předepisován. Hodnota hladina fenytoinu musí být zachována v malém léčebném rozmezí. Pokud je ho podáváno málo, pacient bude dále prodělávat záchvaty, pokud je ho podáváno příliš, pocítí pacient symptomy související s otravou fenytoinem, jakými mohou být například: ztráta rovnováhy a padání, nystagmus (pohyb očí ze strany na stranu), zmatení, neschopnost správně artikulované řeči, chvění a nízký krevní tlak.

Zachovat konstantní hladinu fenytoinu v krvi může být komplikované. Lék je metabolizován v játrech a vylučován močí. Enzymy v játrech tráví fenytoin určitou rychlostí, která se u každého pacienty liší, neboť je ovlivněna jeho věkem (děti jej metabolizují rychleji, starší lidé pomaleji) a zdravím jeho jater. Pokud se dosáhne takové koncentrace, kdy je kapacita těla zpracovat fenytoin naplněna, stačí malé zvýšení dávky a hladina fenytoinu v krvi výrazně stoupne, což zvýší závažnost vedlejších účinků léku a způsobí otravu fenytoinem. Většina fenytoinu je navázána na proteiny v krevním řečišti, aktivní je jen nenavázaný volný fenytoin. Má-li pacient nižší množství bílkovin v krvi, zvýší se množství volného aktivního fentyoinu. Další věc, která se podílí na komplikovanosti léčby fenytoinem je fakt, že fenytoin často interaguje s jinými léky, zvyšuje či snižuje jejich účinnost a/nebo jejich vlivem zvyšuje či snižuje svoji vlastní účinnost.

Celkový dopad léčby fenytoinem se nedá předpovědět. Jeho dávkování se musí pomalu upravovat, dokud se nepodaří dosáhnout jeho stabilní koncentrace v krvi. Tato dávka, která v krvi zajistí stabilní hladinu, se bude u všech pacientů lišit a navíc se může časem změnit. Lékař se také musí zaměřit na vyhodnocování vedlejších účinků a na sledování odpovědí organismu jak na zahájení léčby, tak i v jejím průběhu.

Mezi tyto odpovědi může patřit:

  • otoky dásní nebo lymfatických uzlin
  • nespavost
  • nevolnost
  • zmatení
  • těžké polykání
  • únava
  • vyrážky

V některých případech mhou být vedlejší efekty tak výrazné, že je třeba vyhledat jiný typ léčiv proti záchvatům.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve je odebrán jehlou z žíly na ruce. Je třeba speciální příprava pro odběr vzorku? K provedení vyšetření není potřeba žádná příprava.

Vyšetření

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření fenytoinu se provádí, pokud je potřeba změřit a sledovat hladinu fenytoinu v krvi a k zjištění, zda se koncentrace látky pohybuje v terapeutickém rozmezí. Během prvních dnů léčby, kdy pacient začíná fenytoin užívat, se používá ke stanovení okamžiku, kdy koncentrace dosáhne požadované hodnoty. Z tohoto důvodu může být vyšetření prováděno často. Poté je vyžádáno v pravidelných intervalech ke sledování koncentrace v krvi podle potřeby. Pokud pacient začíná nebo přestává užívat jiné léky, mohou být provedena jedno nebo dvě další vyšetření, aby se dal posoudit jejich případný dopad na hladinu fenytoinu. Také může být provedeno, pokud pacient prodělal další záchvat nebo pokud má lékař podezření na otravu.

Většinou se provádí vyšetření celkového fenytoinu. V krvi se fenytoin dobře váže na bílkoviny krevního séra. Jen ta část fenytoinu, která není navázaná, neboli je volná, je farmakologicky aktivní. Za normálních podmínek je poměr mezi navázaným a nenavázaným fenytoinem relativně stabilní, takže změření celkového fenytoinu (vázaného i nevázaného) ke sledování terapeutické hladiny stačí. Nicméně během některých onemocnění nebo zdravotních stavů dochází ke vzniku nerovnováhy, může vzrůst množství aktivního volného fenytoinu a pacient může vykazovat symptomy otravy i přes to, že výsledek jeho vyšetření na celkový fenytoin spadá do terapeutického rozmezí. V takovýchto případech si může lékař vyžádat test na volný nevázaný fenytoin, aby mohl řádně posoudit jeho množství.

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření fenytoinu je často provedeno, pokud pacient začíná s léčbou fenytoinem nebo pokud mění léky (začíná užívat další léky, přestává je užívat nebo je mění). Jakmile se dosáhne stabilní hladiny jeho koncentrace v krvi, je fenytoin sledován po určitých intervalech, aby se zajistilo, že hodnoty budou stále ve vhodném rozmezí.

Vyšetření může být provedeno, pokud pacientův stav nenaznačuje zlepšení způsobené užíváním fenytoinu (pacient má stále záchvaty), pro zjištění, zda jsou podávané koncentrace příliš nízké (léčba je neúčinná) a/nebo zda pacient dodržuje léčbu (užívá fenytoin pravidelně). Také je možno jej provést, objeví-li se u pacienta takové množství vedlejších účinků, že způsobují pacientovi četné problémy a/nebo projeví-li se u něj symptomy, které by mohly ukazovat na otravu.

Vyšetření hladiny volného se fenytoinu provádí, pokud má pacient potíže, během kterých se může hladina volného nevázaného fenytoinu zvýšit.

Mezi takové patří:

  • selhání ledvin
  • jaterní onemocnění
  • hypoalbuminemie (nízká hladina albuminu, což je typ proteinu v krvi)
  • pokud pacient užívá jiné léky, například aspirin, naproxen nebo ibuprofen.

Co výsledek vyšetření znamená?
Hodnoty léčebné hladiny fenytoinu pro dospělé byly stanoveny na 10,0-20,0 µg/mL pro celkový fenytoin (vázaný i nevázaný) a na 1,0-2,0 µg/mL pro volný fenytoin. Procentuální rozmezí pro volný fenytoin je 8-14%. V tomto rozmezí by se u pacientů neměly objevit žádné symptomy otravy. Odpověď organismu a vedlejší účinky jsou nicméně stále individuální. U některých pacientů se může při dávkách pohybujících se na dolním hranici rozmezí objevit záchvat, u některých se mohou u dávek při horní hranici zhoršit vedlejší účinky. Je třeba, aby pacient úzce spolupracoval s lékařem. Jedině tak se dá přesně nastavit vhodná koncentrace a dávkování.

Ve většině případů platí, že nachází-li se výsledky vyšetření fenytoinu v léčebném rozmezí, nevracejí-li se pacientovi záchvaty a neprojevují-li se žádné podstatné vedlejší účinky, pak se dá říci, že dávky fenytoinu jsou pro tohoto pacienta vyhovující. Pacient sám si nesmí dávky zvyšovat, snižovat nebo přestat fenytoin užívat bez toho, aby se poradil s lékařem. Mohl by se tím vystavit riziku záchvatu i pozměnit vliv ostatních léků, které užívá. Pro každého pacienta musí být individuálně stanoveno a upraveno dávkování.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
U pacientů, kteří dlouhodobě užívají fenytoin se může projevit nedostatek vitamínu D, osteomalacie (což je deformace kostí spojená s nedostatkem vitamínu D), periferní neuropatie (slabost a znecitlivění konců končetin), akné a ztluštění v oblasti obličeje. Ve vzácných případech se u pacientů může projevit vážná vyrážka nebo jiné kožní potíže vyžadující hospitalizaci.

Ženy užívající fenytoin během těhotenství vystavují plod zvýšenému riziku vzniku některých vrozených vad. Proto je vhodné, aby ženy před početím prokonzultovaly celou situaci s lékařem.

Fenytoin se někdy předepisuje i pro jiné potíže, například jako doprovodný lék k léčbě trigeminální neuralgie (což způsobuje dlouhodobé bolesti čelisti) a dalších nervových bolestí. I toto užívání je ale třeba sledovat.

Mnoho předepisovaných i volně prodejných léků a doplňků stravy může zvýšit, snížit nebo jiným způsobem ovlinit koncentraci fenytoinu v krvi. Mezi léky, které zvyšují hladinu fenytoinu v krvi patří: diazepam, carbamazepin (zvyšuje i snižuje), alkohol, aspirin (vyšší dávky), chloramfenicol, estrogeny, isoniazid, omeprazol, trimethoprim a warfarin. Mezi léky, které snižují fenytoin patří: antacida (pokud se užijí společně s fenytoinem), kyselina listová, časté nadměrné užívání alkoholu, rifampin a methotrexát. Existuje i část léků, které jsou ovlivěny fenytoinem. Je potřeba, aby pacienti nahlásili všechny léky a doplňky stravy, které užívají svému lékaři a našli vhodné řešení. Fenytoin nepůsobí na všechny typy záchvatů a nefunguje u každého pacienta.

Informace o laboratorním vyšetření

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

Časté otázky

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

1. Jak dlouho budu muset užívat fenytoin?
2. Jak se fenytoin užívá?
3. Můžu si hladinu fenytoinu změřit doma?

1. Jak dlouho budu muset užívat fenytoin?
Fenytoin se stejně jako jiné léky proti záchvatům užívá každý den (v některých případech několikrát denně) po celý život. Výjimku tvoří pacienti, u nichž byl záchvat jen přechodnou záležitostí způsobenou dočasným onemocněním. Ti potom užívají lék jen po krátkou dobu.

2. Jak se fenytoin užívá?
Může být užíván ve formě tekutiny nebo tablet. Pokud se pacient nachází ve „status epilepticus“ (akutní probíhající záchvat), potom je fenytoin podán nitrožilně, aby se jeho účinek projevil rychle.

3. Můžu si hladinu fenytoinu změřit doma?
Ne, k vyšetření je potřeba speciální vybavení. Vzorek krve se odebírá z žíly na ruce a je vyšetřen v laboratoři.

Zeptejte se nás

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Literatura a odkazy

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.

Tento článek byl naposledy aktualizován 27. května 2009.