Další názevTegretol®, Carbatrol® , Často různá označení dle výrobce léku
Oficiální názevCelkový Karbamazepin

Proč se nechat vyšetřit?
Ke stanovení hladiny karbamazepinu v krvi a tím k udržování terapeutického rozmezí.

Kdy se nechat vyšetřit?
V pravidelných intervalech ke sledování hladiny léku v krvi, nebo pokud je důvod zjistit nízké nebo příliš vysoké (potencionálně toxické) koncentrace.

Požadovaný druh vzorku?
Vzorek krve odebraný ze žíly na Vaší paži.

Je nutná příprava před odběrem vzorku?

Ne.

Co je vyšetřováno?

Karbamazepin je lék, který se používá především k léčbě určitých záchvatovitých nemocí (epilepsie), ale stejně tak se předepisuje ke stabilizaci poruch nálady u pacientů s bipolárním onemocněním a pomáhá utišit některé typy nervových bolestí. Může být předepsán samostatně, nebo v kombinaci s jinými antiepileptiky. Test je určen ke stanovení hladiny karbamazepinu v krvi.

Důvodem k monitorování hladin karbamazepinu je udržení této hladiny v úzkém terapeutickém rozmezí. Pokud je hladina příliš nízká, u pacientů se obnoví symptomy (jako záchvaty, bolesti, mánie); pokud je hladina příliš vysoká, u pacienta se mohou objevit vedlejší toxické efekty.

Rovnovážná hladina může být porušena z několika důvodů:

  • Orální dávka karbamazepinu je absorbována v zažívacím traktu velmi rozličnými rychlostmi
  • Jelikož je karbamazepin metabolizován v játrech, tak cokoliv co ovlivňuje funkci jater, má vliv i na hladiny karbamazepinu
  • Příliš léku je navázáno na bílkoviny, ale terapeutický efekt má volný lék. Co ovlivní vazebnou kapacitu bílkoviny, to následně ovlivní i hladinu léku
  • Metabolit karbamazepinu (karbamazepin – 10,11 epoxid) je také aktivní a zvyšuje efekt léku.
  • Některé léky podávané spolu s karbamazepinem mohou ovlivňovat jeho metabolismus a hladiny v krvi

Dávkování karbamazepinu musí být nastavováno opatrně až do doby, než se dosáhne rovnovážné hladiny v krvi. Doba dosažení rovnovážného stavu se liší u jednotlivých pacientů a může být poměrně dlouhá.

Záchvatová onemocnění ovlivňují schopnost mozku přenášet elektrické impulsy a regulovat nervovou aktivitu. Během záchvatu může pacient prodělat změny vědomí, proměny zraku, čichu a chuti a může prodělat křeče. Frekvence záchvatů se mění od ojedinělého záchvatu, přes příležitostné k opakovaným. Záchvaty se dělí do kategorií podle části mozku a organismu, které jsou zasaženy.

Karbamazepin je předepisován za účelem prevence před těmito záchvaty.

Bipolární nemoc je mentální stav, který je charakterizován cykly deprese a mánie, které mohou trvat od několika dnů, přes týdny a měsíce, až po roky. Během epizody deprese se postižený cítí smutný, nešťastný, bezcenný a přemýšlí o sebevraždě. V období manické epizody je naopak euforický, vznětlivý, má špatný úsudek a sklony k rizikovému chování. Karbamazepin je předepisován s cílem odstranit nálady osob s bipolární nemocí, zvláště pak mánie.

Někdy se karbamazepin používá i k léčbě trigeminální neuralgie, stavu spojeném s bolestí obličejových nervů a svalovým spasmem.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Vzorek krve odebraný ze žíly na Vaší paži.

Je nutná příprava před odběrem vzorku?

Není nutná žádná příprava.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?

Vyšetření je požadováno za účelem stanovení a sledování hladiny karbamazepinu v krvi a k určení, zda je hladina léku uvnitř terapeutického rozmezí. Vstupně je test využíván k individuálnímu nastavení správného dávkování. Podle výsledků vyšetření lze dávkování léku zvyšovat či snižovat, dokud se nedosáhne terapeutického rozmezí. Následně je vyšetření využíváno ke kontrole, zda jsou hladiny léku nadále uvnitř terapeutického rozmezí.

Lékaři mohou požadovat vyšetření karbamazepinu s cílem zhodnotit u jejich pacientů vedlejší efekty a zabránit nepříznivým reakcím během počátečního nastavování dávky i v dalším průběhu léčby.

Při vyšetření karbamazepinu se měří „celkový“ karbamazepin, tedy jak navázaný na bílkovinu, tak i volná složka léku. Občas je požadováno zároveň i stanovení volného karbamazepinu nebo karbamazepin – 10,11 epoxidu ke zhodnocení jejich vlivu na léčbu pacienta.

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření karbamazepinu je požadováno na začátku léčby a následně v pravidelných intervalech tak, aby byla zajištěno, že koncentrace léku je uvnitř terapeutického rozmezí. Jakmile se dosáhne rovnovážného stavu hladin, koncentrace je sledována v pravidelných intervalech k ověření, že je udržována v terapeutickém rozmezí.

Stanovení karbamazepinu je též požadováno, pokud stav pacienta neodpovídá terapii. Hladina nemusí být dostatečná, pacient nemusí brát lék pravidelně, lék nemusí být pro daného pacienta účinný.

Dále je hladina léku kontrolována, pokud se objeví vedlejší účinky nebo jiné komplikace. Jedná se především především o následující účinky:

  • závratě
  • nekoordinované pohyby
  • ospalost
  • rozostřené nebo dvojité vidění
  • nystagmus – nechtěné pohyby oční bulvy vzad a vpřed

Další vedlejší účinky:

  • červená svrbící vyrážka
  • zvracení
  • průjem
  • bolest hlavy
  • zmatenost
  • zácpa

Karbamazepin může být i příčinou poruch činnosti jater, nízkých hladin sodného iontu, poklesu bílých krvinek (WBC) a zvýšení eosinofilů (druh WBC). V některých případech vede závažnost vedlejších efektů ke změně léku.

Stanovení volného karbamazepinu a karbamazepinu-10,11 epoxidu se provádí, pokud chce lékař zhodnotit, jak ovlivňují léčbu jednotlivé složky - metabolity. Výsledky se často interpretují jako % volného karbamazepinu z celkového karbamazepinu.

Důležitá je doba odběru vzorku, nejlépe je odběr uskutečnit těsně před další dávkou.

Co výsledek vyšetření znamená?
Terapeutické rozmezí karbamazepinu je 4 – 12 mg/l. Hodnoty nad 15 mg/l jsou považovány za toxické. Rozmezí se mohou mírně lišit laboratoř od laboratoře a mohou se objevit i jiné jednotky (µg/l, μmol/l). Lékaři i pacienti by se měli řídit podle rozmezí laboratoře, která test provádí.

Pokud jsou hladiny uvnitř terapeutického rozmezí, většina pacientů snáší lék bez výrazných vedlejších efektů, ale odezva je velmi individuální. U některých osob se příznaky choroby objevují i při hladinách mírně nad dolní hranicí rozmezí, u jiných se objevují výrazné vedlejší účinky již pod horní hranicí rozmezí. Individuální odpověď závisí i na hladinách volného karbamazepinu a karbamazepinu-10,11-epoxidu. Pacient musí úzce spolupracovat se svým lékařem, aby bylo nalezeno optimální individuální dávkování léku.

Obecně platí, že pokud je hladina karbamazepinu uvnitř terapeutického rozmezí, pacient netrpí opakovanými záchvaty, bolestí nervů a rychlými změnami nálady a zároveň se u něho neobjevují významné nežádoucí vedlejší účinky, pak je dávkování karbamazepinu nastaveno správně. Pacienti nesmí měnit či zastavit dávkování léku bez konzultace s lékařem, jinak roste riziko návratu symptomů nemoci a může dojít k ovlivnění případné jiné léčby. Dávkování musí být vždy řešeno případ od případu individuálně.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Pacienti si nemohou upravovat dávkování (či ukončit medikaci) bez konzultace s lékařem, jinak se mohou objevit nežádoucí vedlejší účinky nebo objevit symptomy onemocnění. Nastavení léčby a dávkování se musí provádět individuálně.

Karbamazepin může ovlivňovat, nebo být ovlivňován, řadou běžných léků, jako jsou acetaminofen, warfarin, fluoxetin, isoniazid, teofylin, erythromycin, ethosuximid a benzodiazepiny. Metabolismus karbamazepinu urychlují některé léky – fenobarbital, primidon, fenytoin – a tím dojde ke snížení hladiny léku v krvi. Hladiny některých z uvedených léků je též vhodné monitorovat.

Karbamazepin může zvyšovat riziko poškození plodu a může snižovat účinek antikoncepce v tabletách. Ženy, zvažující početí, musí situaci zkonzultovat s lékařem..

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Jak dlouho musím užívat karbamazepin?
2. Musí můj lékař požadovat vyšetření volného karbamazepinu nebo karbamazepin – 10,11 epoxidu?

1. Jak dlouho musím užívat karbamazepin?
Pacienti se záchvatovým onemocněním, bipolárním onemocněním nebo s chronickou bolestí nervů obvykle užívají karbamazepin nebo jiný lék po celý život. Pokud není karbamazepin dostatečně účinný, nebo naopak dochází k nežádoucím vedlejším účinkům, musí pacient přejít na jiný lék.
Jestliže má někdo záchvat daný pouze aktuálním stavem, stačí léčba jen po krátké období

2. Musí můj lékař požadovat vyšetření volného karbamazepinu nebo karbamazepin – 10,11 epoxidu?
Obecně ne. Tyto nadstavbové testy stačí provést jednou až dvakrát jako pomoc při hodnocení metabolizace karbamazepinu, nejsou však používány k rutinnímu monitorování.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

THOMAS, L. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

KREJSEK, J, KOPECKÝ, O. Klinická imunologie.1.vydání, Nucleus HK, Hradec Králové, 2004, 941 s.

SHOENFELD, Y, GERSHWIN, ME, MERONI, PL. Autoantibodies. 2nd Edition. Elsevier, B.V., 2007, 838 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

KASPER DL, BRAUNWALD E, FAUCI AS, HAUSER SL, LONGO DL, JAMESON JL Eds, 2005, Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.