Sodík

Co je vyšetřováno?
Test měří hladinu sodných iontů v krvi. Sodík je minerál, který je nezbytný pro běžné fyziologické procesy, jako jsou nervové a svalové funkce. Naopak nadbytek sodíku může zvýšit riziko vysokého krevního tlaku. Sodný ion je pozitivně nabitá molekula, která působí společně s ostatními elektrolyty, především draselnými ionty, chloridy a celkovým oxidem uhličitým (CO2), účastní se řady buněčných funkcí, reguluje množství tekutin v těle. Např. při pocení dochází ke ztrátě elektrolytů, které musí být následně doplněny. Sodný ion se nachází ve všech tělních tekutinách, v nejvyšších koncentracích se nachází v krvi a mimobuněčných tekutinách. Mimobuněčné natrium stejně jako všechna tělesná voda je regulováno ledvinami.

Sodné ionty získáváme především ze solených pokrmů kuchyňskou solí (chlorid sodný neboli NaCl). Určité množství sodných iontů je přímo obsaženo i v surovinách pro přípravu pokrmů. U většiny lidí je příjem natria přiměřený. Co tělo nevyužije, vyloučí ledvinami do moči, aby byla koncentrace natria udržována v úzkém rozmezí.

To je zajištěno:

• Produkcí hormonů, které zvyšují (natriuretické peptidy) nebo snižují (aldosteron) ztráty natria močí.
• Produkcí hormonu, který zabraňuje vylučování vody (antidiuretický hormon, ADH).
• Regulací pocitu žízně (zvýšení natria v krvi o 1% způsobí pocit žízně nutící k napití, čímž dojde k navrácení hladiny natria k normálním hodnotám).

Abnormální koncentrace natria v krvi je většinou způsobena narušením jednoho z těchto kontrolních systémů. Změny hladiny natria v krvi jsou doprovázeny změnou obsahu tělesné vody. Tyto změny mohou být zapříčiněny dehydratací nebo otoky, zejména nohou.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve je získán za žíly na paži pacienta. V některých případech může být požadován vzorek moči.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Stanovení sodných iontů v krvi je využíváno ke zjištění hyponatremie nebo hypernatremie doprovázené dehydratací, otoky a celou řadou jiných onemocnění. Váš lékař může požadovat vyšetření společně s dalšími elektrolyty, aby zjistil případnou nerovnováhu mezi nimi. Vyšetření může být požadováno v situacích, kdy onemocnění nebo zdravotní stav postihující mozek, plíce, játra, srdce, ledviny, štítnou žlázu nebo nadledviny mohou být zhoršeny nedostatkem nebo přebytkem natria. U pacientů, u kterých byla prokázána nerovnováha elektrolytů, může být vyšetření prováděno v pravidelných intervalech, aby byla sledována účinnost léčby. Vyšetření natria může být pravidelně požadováno u pacientů užívajících diuretika.

Hladina sodných iontů v moči je vyšetřována u pacientů s abnormální hladinou sodných iontů v krvi, pomáhá zjistit příčinu nerovnováhy, např. vysokým příjmem nebo ztrátou sodíku. Stanovení natria v moči je také prováděno u pacientů s vysokým krevním tlakem, kdy je třeba ověřit, zda nepřijímají velké množství kuchyňské soli potravou. Stanovení je dále prováděno u pacientů s abnormálním vyšetřením funkce ledvin, napomáhá určit příčinu poškození ledvin a zvolit vhodnou léčbu.

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření je součástí rutinního biochemického vyšetření většiny pacientů. Je to jedno z vyšetření krevních elektrolytů, které je většinou požadováno společně s vyšetřením ostatních elektrolytů. Je tedy součástí tzv. základního metabolického panelu, vyšetřovaného zejména u pacientů s nespecifickými zdravotními potížemi, a u monitorování léčby, jejíž součástí je intravenózní podávání tekutin nebo během které hrozí dehydratace. K monitorování léčby většiny onemocnění, zahrnujících vysoký krevní tlak, srdeční selhání a nemoci jater a ledvin, je běžně požadováno vyšetření panelu elektrolytů a základního metabolického panelu.

Vyšetření natria v krvi může být vyžadováno, jakmile se u pacienta vyskytnou příznaky hyponatremie (slabost, zmatenost, letargie) nebo příznaky hypernatremie, (pocity žízně, snížená produkce moči, svalové křeče nebo třes).

Co výsledek vyšetření znamená?
Hyponatremie je stav s nízkou hladinou sodných iontů v těle. Většinou je způsobena vysokou ztrátou sodíku tělem, nadměrným příjmem vody nebo jejím zadržováním nebo akumulací tekutiny v těle (otok). Prudký pokles hladiny natria se může projevit slabostí a vyčerpaností, v jistých případech zmateností nebo až komatem. Při pozvolném poklesu hladiny natria se nemusí projevit žádné symptomy jeho nedostatku. Proto je přínosné vyšetřovat hladinu natria pravidelně, i když se neprojevují žádné příznaky jeho nedostatku.

Hyponatremie způsobená nedostatečným příjmem sodíku se vyskytuje zřídka (nízký příjem stravou nebo nedostatečné množství v intravenózně podávaných tekutinách). Mnohem častěji je způsobena ztrátou sodíku tělem (Adisonova nemoc, průjem, nadměrné pocení, podávání diuretik, ledvinové onemocnění). V některých případech je způsobena nadbytečným obsahem vody v těle (nadměrné pití vody, srdeční selhávání, cirhóza, onemocnění ledvin, vedoucí ke ztrátě proteinů [nefrotický syndrom]). U mnoha onemocnění (onemocnění mozku, plic, různá nádorová onemocnění a u některých léků) si tělo vytváří velké množství antidiuretického hormonu, který způsobuje zadržování vody v těle.

Hypernatremie je stav s vysokou hladinou sodných iontů v těle. Většinou je způsobena dehydratací z nedostatku příjmu tekutin. Typickými projevy jsou suché, hlenovité sliznice, žízeň, třes, neklid, iracionální chování, koma nebo křeče v případě, že hladina natria stoupne extrémně vysoko. V ojedinělých případech může být hypernatremie způsobena vysokým příjmem soli bez dostatečného množství tekutiny, doprovází Cushingovův syndrom anebo diabetes insipidus, onemocnění charakteristické nízkou hladinou antidiuretického hormonu (ADH).

Koncentrace natria v moči musí být vyhodnocována společně s hladinou natria v krvi. Koncentrace natria v moči mohou odrážet koncentrace v krvi a naopak. Za fyziologických okolností vylučuje tělo většinu natria močí. Koncentrace v moči může být zvýšená, jestliže je zvýšená i hladina natria v krvi v případech, kdy dochází k nadměrným ztrátám natria. V tomto případě bude hladina v krvi normální nebo snížená. Pokud je hladina natria v krvi snížená jeho nedostatečným příjmem potravou, je koncentrace v moči také nízká.

• Snížená hladina natria v moči může poukazovat na dehydrataci, městnavé srdeční selhání, onemocnění jater nebo nefrotický syndrom.
• Zvýšená hladina natria v moči může být způsobena užíváním diuretik nebo se vyskytuje u Adisonovi nemoci.

Hladina natria je často vyšetřována společně s ostatními elektrolyty a může být použita k výpočtu aniontového gapu, což umožňuje stanovit příčinu acidózy.

Poznámka: Výsledek stanovení natria je lékařem porovnán s referenčním rozmezím pro dané stanovení a je určeno, zda je výsledek „normální“ (spadá do referenčního rozmezí), vysoký (vyšší než horní hranice referenčního rozmezí), nízký (nižší než dolní hranice referenčního rozmezí). Referenční rozmezí je závislé na spoustě faktorů, proto je referenční rozmezí daného stanovení specifické pro laboratoř, v které byl vzorek analyzován. Z toho důvodu je u výsledku uváděno odpovídající referenční rozmezí. Lékař by měl být dostatečně obeznámen s vašimi minulými laboratorními výsledky, aby mohl správně interpretovat aktuální výsledky.

Přestože neexistují „standardní“ referenční rozmezí pro vyšetření natria, většina laboratoří je uvádí velice podobné nicméně ne úplně stejné, velké množství jich je publikováno v lékařských učebnicích nebo dostupných online. Z tohoto důvodu je doporučováno konzultovat vaše laboratorní výsledky s lékařem. Pouze pro obecný přehled zde uvádíme referenční rozmezí tohoto testu převzaté z klasické lékařské literatury, Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics.
Pro více informací týkajících se referenčního rozmezí čtěte: Referenční rozmezí a jejich význam.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Některé léky jako jsou anabolické steroidy, kortikosteroidy, laxativa, léky proti kašli a orální antikoncepce mohou zvyšovat hladinu natria. Jiné léky jako jsou diuretika, karbamazepin, bicyklická antidepresiva mohou snižovat hladinu natria.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1.Jaký je doporučený příjem soli potravou?
2. Je někdo vystaven konkrétnímu riziku způsobenému nízkou nebo vysokou hladinou natria?

1. Jaký je doporučený příjem soli potravou?
Doporučuje se, aby přísun sodíku byl u dospělých nižší než 2400 mg denně. Sodík je přijímán většinou v dostatečném množství potravou (jako chlorid sodný, kuchyňská sůl), ale jeho příjem by neměl být vyšší než uvedené maximální doporučené množství.

Sodné ionty jsou z běžných zdrojů získávány potravou, ke které je v průběhu úpravy přidávána kuchyňská sůl. Patří sem sýry, polévky, nakládaná zelenina, slané pečivo. U komerčně připravených pokrmů nebo jídel podávaných v restauracích je hladina sodíku obecně vysoká.
U pacientů s hypertenzí může snížení příjmu natria významně zlepšit jejich zdravotní stav. Omezení příjmu natria je obecně považováno za zdravý způsob stravování a může snížit riziko výskytu problémů s krevním tlakem nebo srdečních onemocnění.
Pocit nutnosti solit je získaný a je vratný. Jakmile budete méně solit i potřeba solit se bude postupně snižovat.

2. Je někdo vystaven konkrétnímu riziku způsobenému nízkou nebo vysokou hladinou natria?
Ano. Lidé, kteří mají průjem, nadměrně se potí, jsou spálení, zvrací, trpí Adisonovou chorobou, onemocněním ledvin, městnavým srdečním selháním mohou mít nízkou hladinu natria v krvi. Dehydratovaní jedinci, lidé užívající diuretika, pacienti s Cushingovým syndromem, cystickou fibrózou, neurologickými problémy, hypotyreózou nebo renálním selháním mohou mít vysokou hladinu natria v krvi.

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.