Další názevAdiuretin, ADH, Vazopresin, Arginin-vazopresin
Oficiální názevantidiuretický hormon, arginin-vazopresin

Proč se nechat vyšetřit?

Vyšetření napomáhá zjistit, diagnostikovat a stanovit příčinu nedostatku nebo nadbytku antidiuretického hormonu (ADH), zkoumat nízkou koncentraci sodíku v krvi (hyponatremii) a rozlišit dva typy diabetes insipidus.

Kdy se nechat vyšetřit?

Jestliže trpíte hyponatremií, neustálou žízní, častým močením a dehydratací.

Požadovaný druh vzorku

Vzorek krve odebraný z loketní žíly.

Je třeba speciální přípravy na odběr vzorku?

Před vyšetřením ADH není třeba žádné přípravy, pokud je ale stanovení ADH součástí vodního stimulačního nebo inhibičního testu ("koncentračního nebo zřeďovacího pokusu"), poraďte se se svým lékařem.

Co je vyšetřováno?

Vyšetření ADH měří koncentraci antidiuretického hormonu v krvi. ADH, zvaný též arginin- vazopresin (AVP), je hormon produkovaný hypotalamem a skladovaný v zadním laloku hypofýzy. Tento hormon pomáhá regulovat vodní rovnováhu těla tím, že řídí množství vody, které se zpětně vstřebává v ledvinách.

Za normálních okolností hypofýza uvolňuje ADH jako odpověď na podnět z čidel detekujících zvýšenou osmolalitu krve nebo snížený objem krve. Ledviny reagují na ADH zadržením vody a tvorbou koncentrovanější moči. Zadrženou vodou se zředí krev, sníží se její osmolalita a zvýší se objem krve a krevní tlak. Jestliže to pro zachování vodní rovnováhy nestačí, je také vyvolán pocit žízně, takže dotyčná osoba vypije více vody.

Exisuje množství poruch, situací a léků, které mohou ovlivňovat jak množství uvolněného hormonu, tak citlivost ledvin na něj. Nedostatek nebo nadbytek ADH může způsobit akutní a chronické příznaky, jež mohou ve vzácných případech i ohrožovat život. Jestliže je ADH příliš málo nebo ledviny na něj nereagují, ztrácí se ledvinami příliš mnoho vody, moč je zředěnější než normálně a krev se stává koncentrovanější. To může působit nadměrnou žízeň, častější močení, dehydrataci a zvýšenou koncentraci sodíku v krvi (hypernatremii). Když je ADH nadbytek, voda se zadržuje, stoupá objem krve a člověk může trpět nevolností, bolestmi hlavy, zmateností, letargií a hyponatremií.

Pro diagnózu těchto stavů se vyšetření ADH běžně nepoužívá. Diagnóza se častěji stanovuje na základě anamnézy a jiných laboratorních vyšetření, jako jsou osmolalita moči a krve a stanovení elektrolytů.

Nedostatek ADH se nazývá diabetes insipidus (žíznivka, úplavice močová). Existují dva druhy této poruchy: centrální a renální (nefrogenní, ledvinový). Centrální diabetes insipidus je způsoben nedostatečnou tvorbou ADH v hypotalamu nebo poruchou jeho uvolňování z hypofýzy. Příčiny mohou být různé včetně vrozeného genetického defektu, úrazu hlavy, mozkového nádoru nebo infekce, která způsobila encefalitidu nebo meningitidu. Renální diabetes insipidus má původ v ledvinách a je spjat s jejich neschopností reagovat na ADH, a tedy neschopností koncentrovat moč. Může jít o vrozený stav nebo to může být způsobeno různými chorobami ledvin. Oba typy diabetes insipidus vedou k vylučování velkého objemu zředěné moči.

Zvýšenou hladinu ADH často pozorujeme u "syndromu neadekvátní sekrece antidiuretického hormonu" (SIADH). Ten je charakteristický nadměrnou tvorbou ADH, což vede k zadržování vody, hyponatrémii a poklesu osmolality krve. Příčinou může být mnoho chorob a stavů, které buď podporují tvorbu a uvolňování ADH, nebo brání jeho supresi. SIADH se může také objevit u nádorů produkujících ADH nebo látky jemu podobné, a to nezávisle na hypotalamu a hypofýze. Bez ohledu na příčinu nebo zdroj, nadměrné množství ADH způsobuje pokles sodíku v krvi a pokles osmolality, protože je zadržována voda a zvyšuje se krevní objem.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Vzorek krve se získá odběrem krve jehlou z loketní žíly.

Je třeba speciální přípravy na odběr vzorku?

Pro vyšetření ADH není třeba žádné úpravy. Pokud je ale stanovení ADH součástí vodního stimulačního nebo inhibičního testu (koncentračního nebo zřeďovacího pokusu), poraďte se se svým lékařem.

Jak je vyšetření využíváno?

Vyšetření antidiuretického hormonu (ADH) samotné nebo v návaznosti na jiná vyšetření napomáhá ke zjištění, diagnostice a určení příčin nedostatku nebo nadbytku tohoto hormonu. Toto vyšetření se však nedělá běžně; diagnóza těchto stavů se častěji zakládá na anamnéze a na jiných laboratorních vyšetřeních jako jsou osmolalita krve a moče a stanovení elektrolytů. Příznaky nedostatku ADH se projevují některým ze dvou druhů diabetes insipidus. Centrální diabetes insipidus je způsoben poklesem tvorby ADH v hypotalamu nebo poruchou uvolňování ADH z hypofýzy, zatímco pro renální (nefrogenní, ledvinový) diabetes insipidus je charakteristická snížená odpověď ledvin na ADH. Pro odlišení obou typů se někdy používá stimulační test ADH s omezením příjmu vody. Vyšetření zahrnuje omezení tekutin, vyšetření ADH a podání antidiuretického hormonu. V časových intervalech před a po podání ADH se měří osmolalita moče a krve, čímž se sleduje odpověď organismu na ADH. Musí se to provádět za bedlivého dohledu lékaře, protože může vzniknout silná dehydratace, která může pro některé nemocné představovat riziko.

Příznaky zvýšených koncentrací ADH se často projevují "syndromem neadekvátní sekrece ADH" čili SIADH. Vyšetření SIADH mohou vedle měření ADH zahrnovat stanovení osmolality krve a moče, stanovení sodíku, draslíku a chloridů. Občas se provádí test suprese ADH s vodní náloží ("zřeďovací pokus"). Při tomto vyšetření se nemocnému podá na lačno definovaný objem vody a po určitý čas se sleduje množství a osmolalita moče a osmolatita krve. Také se vyšetřuje ADH. I tato procedura se musí provádět za dozoru lékaře, protože může být riskantní pro osoby trpící ledvinovou chorobou a může někdy vyústit v závažnou hyponatremii.

Jiná vyšetření mohou pomoci rozlišit SIADH od ostatních poruch způsobujících otoky, hyponatremii a/nebo sníženou tvorbu moči, jako je tomu u městnavého srdečního selhání, jaterních a ledvinových chorob a nemocí štítné žlázy.

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření ADH samotné nebo spolu s dalšími vyšetřeními se požaduje při podezření na zvýšenou nebo sníženou tvorbu ADH, nebo jako součást vodního stimulačního nebo inhibičního testu ("koncentračního nebo zřeďovacího pokusu"). Může být požadováno u osob trpících hyponatremií bez prokazatelné příčiny nebo se symptomy spojenými se SIADH.

Když se SIADH vyvíjí postupně, mohou příznaky chybět, ale při akutním průběhu jsou obvykle přítomny symptomy intoxikace vodou, které mohou zahrnovat:

  • bolesti hlavy,
  • nevolnost, zvracení,
  • zmatenost,
  • v těžkých případech koma a křeče

Vyšetření ADH může být požadováno u osob trpících nadměrnou žízní a častým močením, kdy má lékař podezření na diabetes insipidus.

Co výsledek vyšetření znamená?

Samotný výsledek vyšetření ADH není diagnózou určitého stavu. Výsledek se obvykle hodnotí v souvislosti s anamnézou, fyzikálním vyšetřením a s výsledky ostatních vyšetření. Nadbytek nebo nedostatek ADH může být přechodný nebo trvalý, akutní nebo chronický, a může být způsoben skrytouchorobou, infekcí, vrozenou vadou, traumatem, chirurgickým zásahem, nebo dokonce psychickým stavem vedoucím k nadměrnému pití.

Zvýšené hladiny ADH bývají spojeny se SIADH a lze je pozorovat u různých nádorových chorob včetně leukémie, lymfomu, nádoru plic, pankreatu, močového měchýře a mozku. Masivně zvýšené koncentrace ADH lze pozorovat u systémových nádorů produkujících ADH. Mírně zvýšené hladiny bývají u nemocí nervového systému jako jsou syndrom Guillain-Barré, roztroušená skleróza, epilepsie, akutní intermitentní porfyrie, u plicních nemocí jako jsou cystická fibróza, emfyzém a tuberkulóza a u HIV/AIDS.

Vyšetření ADH může být někdy požadováno, aby pomohlo zkoumat hyponatremii a s ní spojené symptomy, a k určení SIADH, ale všeobecně neslouží pro diagnostiku a sledování žádné nemoci nebo stavu, které mohou být jejich příčinou.

Nízkou koncentraci ADH můžeme vidět u centrálního diabetes insipidus a při nutkavém příjmu vody, a to spolu s nízkou osmolalitou séra. Zvýšenou koncentraci ADH lze pozorovat u renálního diabetes insipidus, spolu s dehydratací, u traumat a při chirurgických zákrocích.

Při stimulačním a supresním ADH testu ("koncentračním a zřeďovacím pokusu") zajímají lékaře hodnoty ADH, osmolalita a reakce ledvin v hospodaření s vodou. Supresní test s vodní náloží může pomoci při diagnostice SIADH. Osoby se SIADH při něm mají typicky sníženou koncentraci sodíku a osmolalitu krve, ale koncentrace sodíku v moči je normální. Netvoří tolik moče, kolik by se dalo očekávat a její osmolalita je oproti séru vysoká a koncentrace ADH je vyšší než normálně.

Stimulační test s omezením vody (test žízněním) lze použít pro rozlišení mezi oběma typy diabetes insipidus. Centrální diabetes insipidus je charakteristický abnormálně nízkou tvorbou ADH a neschopností koncentrovat moč, což se projeví zvýšením osmolality moče po podání ADH (nikoliv po samotném omezení vody). Renální diabetes insipidus je způsoben neschopností ledvin odpovědět na podnět ADH, což se projeví nezměněnou osmolalitou moče před i po podání ADH.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Schopnost koncentrovat moč všeobecně klesá s věkem.

Sekrece ADH je vyšší ve vzpřímené poloze, v noci, při bolestech, stresu a při cvičení. Sekrece klesá při hypertenzi a vleže.

Mnoho léků může ovlivnit hladiny ADH.

Mezi ně patří:

  • Léky podporující uvolnění ADH, jako jsou barbituráty, desipramin, histamin, morfin, nikotin, amitriptylin a karbamazepin.
  • Léky podporující působení ADH, jako jsou acetaminofen, metformin, tolbutamid, aspirin, teofylin a nesteroidní protizánětlivé léky.
  • Léky snižující ADH nebo jeho účinky, jako jsou etynol, lithium a fenytoin.

Má se vyšetření ADH provádět u každého?

Ne. U většiny lidí se tvoří správné množství ADH a jejich organismus ho používá k udržování vodní rovnováhy. Vyšetření ADH se nepoužívá pro screeningové účely a většina lidí se s ním nikdy nesetká.

Může být vyšetření ADH provedeno v ordinaci mého lékaře?

V ordinaci vašeho lékaře může být odebrán vzorek krve, ale vyšetření ADH vyžaduje speciální vybavení. Vyšetření ADH nenabízí každá laboratoř a může se stát, že vzorek bude nutno poslat do referenční laboratoře. Pokus se u vás bude provádět koncentrační nebo zřeďovací test, bude na něj dohlížet lékař.

Čím se liší diabetes insipidus (úplavice močová) od diabetes mellitus (úplavice cukrové)?

Diabetes mellitus, často jen "diabetes", je spjat buď se sníženou tvorbou inzulinu nebo s inzulinovou rezistencí, což způsobuje zvýšení koncentrace glukózy v krvi. Diabetes insipidus nemá nic společného s inzulinem ani glukózou, ale obě choroby mohou působit zvýšenou žízeň a časté močení.

Lze diabetes insipidus léčit?

Ano, osobám s centrálním diabetes insipidus se jako náhrada ADH podává jeho syntetický analog. Lidem s renálním diabetes insipidus se doporučuje přiměřený příjem tekutin jako náhrada ztrát močí a konzultace s lékařem ohledně možných úprav stravování.

Horký K. (ed.): Lékařské repetitorium. Nakl. Galén Praha, 2003, 788 s.

Racek J. et al.: Klinická biochemie. 2. přepracované vydání. Galén Praha 2006, 329 s.

Silbernagl S., Lang F.: Atlas patofyziologie člověka. Grada Publishing 2001, 390 s.

Zima T. et al.: Laboratorní diagnostika. 2 přepracované vydání. Galén-Karolinum Praha, 2007, 906 s.

Jabor A. et al.: Encyklopedie laboratorní medicíny. Dostupné na www.sekk.cz.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.