Oficiální názevOsmolalita plazmy, Osmolalita moči
Související vyšetření

Močovina, Kreatinin, Elektrolyty, Glukóza, Sodík, Osmolal gap, Osmotic gap

Proč se nechat vyšetřit?
Aby se určila rovnováha vody a elektrolytu v těle a aby se zjistila hyponatremie; aby se určil důvod zvýšené nebo snížená tvorby moči, k monitorování efektivnosti léčby onemocnění ovlivňujících osmolalitu např. průběh léčby některých intoxikací – typicky methanol nebo ethylenglykol – poznDV; aby se určila příčina chronického průjmu.

Kdy se nechat vyšetřit?
Pokud má pacient nízkou hladinu sodíku, pokud pacient užívá mannitol, pokud má lékař podezření, že pacient mohl pozřít toxin, například methanol nebo ethylenglykol, pokud pacient vytváří výrazně vyšší nebo naopak výrazně nižší množství moči, pokud má pacient chronický průjem.

Požadovaný druh vzorku?
Vzorek krve odebraný z žíly na paži a/nebo náhodný vzorek moči, někdy také čerstvě získaný vzorek řídké stolice.

Základní informace o odběru vzorku naleznete v sekci O LABORATORNÍM VYŠETŘENÍ

Co je vyšetřováno?
Test na osmolalitu nepřímo měří počet částic (SOLUTES/ rozpuštěných látek) v tekutině (rozpouštědlu). Používá se k vyhodnocení rovnováhy vody v těle a je založen na faktu, že změna v počtu rozpuštěných látek vyvolá změny ve fyzikálních vlastnostech tekutiny, ve které se nacházejí. Rovnováha vody v těle je dynamický proces, který je regulován zvýšením nebo snížením množství vody přicházející do těla jako odpověď na žízeň a kontrolou množství vody vyloučeného močí.

Osmotické senzory v těle zaznamenávají a reagují na zvýšení či snížení množství vody a částic v krevním řečišti. Když se zvedne osmolalita, což znamená buď snížení množství vody v krvi nebo zvýšení počtu částic, začne hypothalamus (malá žláza v mozku) vylučovat antidiuretický hormon (ADH) vysílající ledvinám signál, aby začaly zadržovat vodu. Výsledkem tohoto děje je koncentrovanější moč (moč s vyšší osmolalitou) a více zředěná plasma. Když osmolalita v krvi klesne, což znamená buď nárůst množství vody v krvi nebo snížení počtu částic, je sekrece ADH potlačená a ledviny začnou vylučovat větší množství zředěné moči (nižší osmolalita moči). Tím, jak klesá množství vody v těle, se osmolalita plasmy vrátí do normálu.

Osmolalita séra měří v prvé řadě sodík, zatímco osmolalita moči hlavně odpadní produkty, močovinu a kreatinin. Hlavním elektrolytem v krvi, moči a stolici je sodík. Spolu s draslíkem (který se primárně vyskytuje uvnitř buňky), chloridem a CO2 (ve formě bikarbonátu) pracuje na zachování elektrické neutrality a acidobazické rovnováhy uvnitř těla. Sodík je do těla přijímán potravou a za běžných podmínek se ukládá nebo je vylučováno ledvinami do moči, aby byla jeho koncentrace v krvi zachována v malém rozpětí.

Glukosa a močovina nejsou elektrolyty, ale jako částice (molekuly) se podílejí na osmolalitě. Za běžných podmínek jsou jejich příspěvky malé, ale pokud má pacient vysokou hladinu cukru (hyperglykémie, například u diabetu) nebo vysokou hladinu močoviny v krvi (časté u nemocí jako je selhání ledvin), může být jejich vliv signifikantní. Glukosa je osmoticky aktivní látkou. Může vytáhnout vodu z buněk v těle, čímž zvyšuje množství tekutiny v oběhu, což zároveň zvyšuje množství vytvořené zředěné moči. Mannitol, lék používaná k terapii mozkového edému (nadbytečné tekutiny v mozku), má podobné vlastnosti. Močovina může nicméně cestovat do nitra buněk, protože z nich nevytahuje vodu.

Toxiny jako metanol, etanol, izopropylalkohol, etylénglykol, propylénglykol a aceton a léky jako acetylsalicylová kyselina (aspirin) mohou po požití také ovlivnit osmolalitu. Ta může být změřena nebo vypočítána z hlavních rozpuštěných látek, u kterých se očekává, že v krvi budou. Rozdíl mezi změřenými a vypočítanými hodnotami se nazývá „osmotická mezera“ (osmolality gap). Toxiny, acetylsalicylová kyselina a manitol tak mohou být odhaleny, protože zvětší osmotickou mezeru.

Jak způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Krevní vzorek odebereme jehlou ze žíly na paži. Někdy je současně odebrán jednorázový vzorek moči.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Test na osmolalitu snímá okamžitý počet rozpuštěných látek přítomných v plazmě, moči nebo stolici. Provádí se, pokud je potřeba pomoci s vyhodnocením rovnováhy vody v těle, její schopnosti vytvářet a koncentrovat moč, pokud je potřeba vyšetřit hyponatremii, určit přítomnost toxinů jako metanol a etylénglykol a pokud je potřeba monitorovat aktivní léčbu léky, například manitolem. Také je požadována k monitorování účinnosti léčby pro veškeré zdravotní stavy.

Osmolalita plazmy se vyžaduje hlavně při zjišťování hyponatrémie. Ta může být způsobena ztrátou sodíku přes moč nebo zvýšeným množstvím tekutiny v krevním řečišti. Zvýšené množství tekutiny může být následek pití příliš velkých dávek vody, zadržování vody, snížené schopnost ledvin produkovat moč nebo přítomnosti osmoticky aktivních látek, například glukosy, mannitolu a glycinu (chemická látka používaná v operačních zvlhčovacích tekutinách. Maratónci mohou protrpět akutní hyponatrémii pitím velkého množství vody za krátký časový úsek. V několika případech tento problém vedl i ke smrti běžce. Lidé, kteří chronicky pijí nadbytečné množství vody, ať už ze své vlastní vůle nebo kvůli psychologickému/psychickému stavu, mohou trpět chronickou hyponatremií. Může se také stát, že pacienti vykazují nízkou hladinu sodíku, když procentuální podíl vody v krvi klese kvůli přítomnosti zvýšeného množství proteinů nebo lipidů.

Manitol, a trávení toxinů, například methanolu a propylenglykolu, může být zjištěn, vyhodnocen a monitorován, pokud si lékař vyžádá test na osmotickou mezeru. Tento výpočet srovnává změřenou osmolalitu s hodnotou vypočtenou (teoretickou), získanou měřením hlavních rozpuštěných látek. Osmotická mezera představuje jejich rozdíl a značí přítomnost osmoticky aktivní substance v krvi. Chceme-li ji vypočítat, musíme provést testy na krevní sodík, močovinu a glukózu.

Teoretická hodnota osmolality může být vypočtena podle následujícího vozrce:

2x Na+ +glukóza + močovina

Je-li změřená osmolalita vyšší než teoretická hodnota, můžeme z rozdílu usuzovat např. na koncentraci alkoholu (etanolu) v krvi.

Osmolalita moči je často vyžádána společně s testem na osmolalitu plasmy. Používá se k vyhodnocení rovnováhy vody v těle a k vyšetření zvýšeného či sníženého vylučování moči. Zvýšené vylučování moči může být způsobeno zvýšeným příjmem tekutin, ztrátou potřebného množství ADH nebo cukrovkou (zvýšenou hladinou glukosy vedoucí k zvýšenému vylučování moči). Snížené vylučování moči může mít různými příčinami, včetně zpomaleného krevního průtoku ledvinami, odpovídající odpovědi organismu na dehydrataci nebo poškozením tubulárních buněk v ledvinách. Testy na sodík v moči a kreatinin se často požadují společně s testem na osmolalitu moči. Někdy se vypočítává osmotická mezera a použije se k vyhodnocení schopnosti ledvin vylučovat kyselinu a reabsorbovat bikarbonát, abychom mohli detekovat přítomnost osmoticky aktivních molekul a abychom mohli porovnat výsledky s hodnotami osmotické mezery.

Kdy je vyšetření požadováno?
Test na plasmatickou osmolalitu a na osmotickou mezeru může být vyžádán, pokud pacient jeví známky žízně, zmatenosti, nevolnosti, bolesti hlavy, letargie, záchvatů nebo komatu, o kterých má lékař podezření, že jsou způsobeny hyponatrémií nebo vlivem toxických látek, například metanolu nebo etylénglykolu. Test na osmolalitu moči může být vyžádán společně s testem plazmy, když chce lékař porovnat výsledky testů moči a osmolality plazmy a/nebo pokud pacient vylučuje zvýšené či snížené množství moči. Oba mohou být lékařem vyžádány, pokud má podezření, že by pacient mohl trpět žíznivkou (diabetes insipidus). Test na osmolalitu může být vyžádán pro pacienty bez jakýchkoliv příznaků s nevysvětlenou hyponatremií, když se v průběhu jiných testů objeví nízká hladina sodíku. Testy na osmolalitu plasmy a moči mohou být vyžádány často, aby se dala sledovat účinnost léčby těchto zdravotních stavů nebo v pravidelných intervalech, aby mohli být sledováni pacienti, kteří k léčbě užívají mannitol.

Test na osmolalitu stolice může být vyžádán, pokud má lékař podezření, že chronický průjem může být způsoben osmoticky aktivní substancí.

Co výsledek vyšetření znamená?

Osmolalita je dynamická a bude kolísat podle toho jak tělo odpovídá na dočasnou nerovnováhu vody a snaží se ji napravit. Testy na osmolalitu plasmy a moči musí být vyhodnocovány v kontextu klinického vývoje pacienta společně s výsledky a vyhodnocením dalších testů, například testů sodíku, glukózy nebo močoviny. Výsledky testů na osmolalitu nejsou diagnostické, ale mohly by poukazovat na fakt, že pacientova rovnováha vody není v pořádku, ovšem bez určení příčiny.

V zásadě se dá říci, že pokud výsledek testu poukáže na zvýšenou hodnotu osmolality plasmy, může za to buď snížení množství vody v krvi nebo zvýšení množství rozpuštěných látek. Pokud výsledek poukáže na sníženou osmolalitu plasmy, může za to zvýšená hladina tekutin. Když má pacient zvýšenou osmotickou mezeru a existuje podezření na požití toxinu, jakým je třeba methanol, potom je pravděpodobné, že toxin opravdu požil, a velikost osmotické mezery je úměrná množství toxinu. Pokud se během monitorování osmolalita, osmotická mezera a nálezy, například nízká hladina sodíku, vrátí do normálu, pak byla léčba účinná. Co se týče léčby mannitolem, hlavním cílem léčby je zachování stálého „terapeutické“ osmotické mezery a léčba edému mozku.

Osmolalita plasmy se může zvýšit při:

  • dehydrataci
  • žíznivce
  • hypernatrémii
  • požití etanolu, metanolu nebo etylénglykolu
  • poškození ledvin
  • léčbě manitolem
  • šoku

Osmolalita plasmy může klesnout při:

  • zvýšené hydrataci
  • hyponatrémii
  • nevhodné sekreci ADH

Pokud pacient vylučuje zvýšené množství moči a prokazuje nízkou osmolalitu, potom se jeho tělo buď snaží zbavit nadbytečných tekutin nebo není schopné správně zkoncentrovat moč (což může být způsobeno žíznivkou nebo nedostatkem ADH). Pokud pacient vylučuje zvýšené množství moči a prokazuje vysokou osmolalitu, příčinou může být cukrovka. Pokud pacient vylučuje snížené množství moči a prokazuje vysokou osmolalitu, může být dehydratován, pokud má nízkou nebo normální osmolalitu, potom může mít poškozené ledviny.

Osmolalita moči se může zvýšit při:

  • městnavém selhání srdce
  • hypernatremii
  • nedostačující sekreci ADH
  • poškození jater
  • šoku

Osmolalita moči se může snížit při:

  • žíznivce (diabetes insipidus)
  • zvýšeném příjmu tekutin
  • hyperkalcémii
  • hypokalémii
  • poškození tubulů v ledvinách

Pokud má pacient zvýšenou osmotickou mezeru stolice, je pravděpodobné, že jeho chronický řídký průjem způsobuje osmoticky aktivní látka. Takový jev můžeme pozorovat při špatném trávení nebo při předávkování laxativy (projímadlem).

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Někdy se pro zjištění „clearance volné vody“ použije výpočet, aby se mohla vyhodnotit schopnost ledvinových tubulů správně zkoncentrovat a zředit moč. Když má osmolalita moči přibližně stejnou hodnotu jako osmolalita plasmy, má clearance volné vody nulovou hodnotu. Poklesne-li objem krve a zkoncentruje se moč, pak je clearance volné vody negativní. Když jsou hodnoty tekutin zvýšené a moč je rozředěná, je clearance volné vody pozitivní.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1.Jaký je rozdíl mezi osmolalitou moči a specifickou hustotou moči?
2. Patří vyšetření osmolality mezi běžné testy?

1. Jaký je rozdíl mezi osmolalitou moči a hustotou moči?
Hustota je obvykle součást analýzy moči.vyjatřuje se gramy látky rozpuštěné v jednom mililitru moči. Osmolalita vyjadřuje počet částic rozpuštěných v jednotce objemu, nezávisí na jejich velikosti. jsou-li v moči velké molekuly, např. bílkoviny, bude hustota bude více zvýšená, zatímco osmolalita moči bude zvýšena méně, jelikož se v její hodnotě odráží i počet molekul.

2. Patří vyšetření osmolality mezi běžné testy?
Ne, tento test nepatří mezi běžně vyžadované testy. Většina pacientů bude obvykle mít hladinu sodíku v normálu a vyvážený poměr vody v těle i bez lékařského zásahu.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.