Tuberkulóza

Tuberkulóza (TB) je infekční onemocnění vyvolané Mycobacterium tuberculosis complex.

Tuberkulóza může postihnout jakýkoliv tělesný orgán, nejčastěji postihuje plíce. Šíření tuberkulózy se děje kapénkovou infekcí. Zdrojem je člověk s nepoznanou TB plic, který kašle a vykašlává kapénky obsahujíc mykobaktéria. Většina infikovaných TB dokáže tuto infekci zvládnout a dochází pouze k přežívání omezeného množství mykobakterií v buňkách. Tato latentní TB infekce nevede k příznakům, ani její nositelé nejsou infekční pro okolí, ve většině případů latentní TB infekce neprogreduje do aktivní tuberkulózy.

U některých osob, zvláště u osob s oslabenou imunitou může iniciální TB infekce přímo přejít do aktivního onemocněná TB. Ze skupiny osob z latentní TB infekcí onemocněí TB asi 10%.

TB byla nejčastější smrtelnou chorobou po dobu tisíce let. Před érou objevů účinných látek proti TB (antituberkulotik) se TB nazývala souchotiny. Nemocní se souchotinami byly soustřeďováni do speciálních sanatorií. Okolo roku 1900 byl více než 80% Američanů infikováno TB a TB byla nejčastější příčinou smrti. Od této doby výskyt TB v USA dramaticky klesl. I v současnosti je ale TB celosvětově nejčastější smrtící infekční chorobou, která každoročně zabije 3 milióny osob.

V současnosti žije ve Spojených státech asi 10-15 milionů osob s latentní TB infekcí. Aktivní TB se považovala málem za raritní onemocnění až do nového vzplanutí epidemie TB v roce 1990. Nová epidemie TB se týkala ve Spojených státech osob z věznic, sociálních ústavů a škol. Nejvíce osob bylo bez zdravotního pojištění s nedostatečnou dostupností lékařské péče a navíc s chorobami, které oslabovaly jejich imunitní systém (alkoholici, i.v. drogově závislí, HIV pozitivní osoby, osoby s AIDS a osoby s chronickými chorobami jater nebo ledvin. Často se u těchto osob zjišťovala multirezistetní TB (vyvolávající mykobateria necitlivá na 2 nejúčinnější léky prti TB-rifampicin a izoniazid), která je obtížně léčitelná. I když se podařilo posílením systému dohledu nad TB ve Spojených státech tuto epidemii zvládnout zůstává TB v této zemi středem dohledu na národní i globální úrovni.

Příznaky a znaky

Latentní TB infekce nevyvolává žádné příznaky. Lze ji zjistit tuberkulinovým testem nebo IGRA testy.

Symptomy aktivní TB závisejí na to, který orgán je TB postižen. Nejčastěji postiženým orgánem jsou plíce, proto uvádíme příznaky plicní TB:

  • Chronický kašel

  • Horečka

  • Zimnice

  • Hubnutí

  • Únava

Při mimoplicní TB jsou příznaky závislé na to, který orgán je TB postižen. Proto jsou příznaky velmi různé a mohou zahrnovat:

  • Bolesti v zádech a poruchy hybnosti (TB pateře)

  • Únava, anémie (TB v kostní dření)

  • Bolesti kloubů

  • Bolesti v oblasti ledvin a močovodů

  • Bolesti v malé pánvi (gynekologická TB)

  • Horečka a dušnost (TB perikarditida)

  • Změna vědomí, bolesti hlavy, koma (TB mozkomíšních plen)

Diagnóza TB je stoprocentní při průkazu mykobakterií TB v kultivacích ze sputa nebo jiných materiálů včetně vzorků tkáně.

Laboratorní vyšetření

Latentní TB infekce

Test na její zjištění je tuberkulinový kožní test (TST). Tento test je vhodné provádět u osob v riziku TB (nemocní s oslabenou imunitou, kontakty s aktivní TB, osoby ošetřující nemocné s TB). Tuberkulinový kožní test se může provést jako součást fyzikálního vyšetření před nástupem do školy nebo do zaměstnání. Pozitivní výsledek tuberkulinového testu v neproočkované populaci indikuje přítomnost latentní TB infekce a měl by být doplněnn skiagramem hrudníku s pátráním po aktivní TB.

Aktivní tuberkulóza

K diagnostice plicní TB je nutné opakovaně vyšetřit ranní sputum (3-5 vzorků) na mykobaktéria tuberkulózy. Při podezření na mimoplicní TB je materiál odebírán podle přílušné mimoplicní lokalizace (moč, menstruační krev, mozkomíšní mok a další materiály). Na mikroskopii a kultivaci lez odesílat i vzorky tkání.

Pro rychlou diagnostiku plicní TB slouží mikroskopické vyšetření sputa obarveného podle Ziehl-Neelsena, které prokazuje acidorezistetní tyčky. Podle mikroskopie nelze určit typ mykobakteria.

Genetické sondy jsou velmi citlivá a specifická vyšetření, která mohou k diagnostice TB přispět. Mohou rovněž upřesnit typ mykobakteria a jeho citlivost na léky. Stejně jako mikroskopické vyšetření sputa je i výsledek genetických testů znám v den odběru materiálu. Všechny pozitivní i negativní výsledky musí být potvrzeny kultivacemi.

Kultivační vyšetření na mykobaktérie spočívá v kultivaci materiálu zbaveného ostatních baktérií na speciálních půdách. Většina mykobakterií se dělí 1x za 24 hodin, což je příčinou toho, do viditelných kolonií narostou v řádu 6 týdnů. Kultivace je tisíckrát citlivější metoda než mikroskopické vyšetření sputa. Výsledky kultivací definitivně potvrzují diagnózu TB, určují citlivost kmene na léky.

Jiná než laboratorní vyšetření

Skiagramy hrudníku slouží k doplnění tuberkulinového kožního testu při pátrání po aktivní plicní TB. Plicní TB vyvolává na skigramu hrudníku charakterický rtg obraz infiltrativních stínů s projasněními s nejčastější lokalizací v horních třetinách plicních polí. Na nativním snímku břicha můžeme někdy vidět kalcifikace v ledvinách.

Léčba

Prevence

Prevence TB infekce spočívá ve vyhledávání, izolaci a léčení aktivní plicní tuberkulózy.

Vakcína proti TB (BCG vakcína) se aplikuje v řadě zemí, zabraňuje vzniku závažných forem TB u dětí. Vakcinovaní jedinci mají pozitivní tuberkulinový kožní test a proto tento test u nich nelze použít k vyhledávání latentní TB infekce. Ve Spojených státech se plošné očkování proti TB neprovádí.

Časná diagnostika TB

Časná diagnostika TB spočívá v cíleném vyšetřování rizikových skupin osob na latentní TB infekci. V rizikových skupinách lze zjistit TB plic u osob, které ještě nemají příznaky nemoci a časně ji léčit.

U osob, kde je přechod od latentní TB infekce do aktivní TB velmi pravděpodobný podáváme preventivní léčbu-chemoprofylaxi izoniazidem po dobu 6 měsíců. Je důležité dodržet dlouhou dobu podávání preparátu, tak aby byla usmrcena většina mykobakterií.

Při léčbě aktivní TB se potíže zmírňují až ztrácejí v horizontu několika týdnů, přes to je ale nezbytné dodržet celkovou doporučenou dobu léčby (většinou 6 měsíců). Dlouhá dobas léčby je potřebná k zabití co největšího počtu mykobakterií, tak aby nedocházelo k recidivě onemocnění. Nedodržení léčebného režimu vede ke vzniku rezistentních kmenů a tím k závažnější formě TB, která se léčí velmi dlouho preparáty na než jsou mykobaktéria citlivá. Dlouhodobá léčba může mít i závažné vedlejší účinky.

Léčba TB musí být jak během hospitalizace tak v ambulatní fázi kontrtolovaná, tak aby byla jistota, že nemocný léky skutečně bere v doporučeném dávkování (DOTS-directly observed treatment-short course). Plně kontrolovaná léčba má úspěšnost minimálně 95%.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.