Chloridy

Co je vyšetřováno?
Chlorid je iont, negativně nabitá molekula, která v součinnosti s dalšími ionty, jako draslíkem, sodíkem a s oxidem uhličitým (CO2) reguluje množství tekutin v těle a udržuje acidobazickou rovnováhu. Chloridy jsou přítomny ve všech tělních tekutinách, ale v největší koncentraci se nachází v krvi a v extracelulárních tekutinách. Většinou koncentrace chloridů odráží koncentraci sodíku, oba ionty stoupají a klesají ze stejných příčin a ve stejném směru. Pokud je však porušena acidobazická rovnováha, tak se koncentrace chloridů v krvi může měnit nezávisle na sodíku, neboť chlorid se chová jako pufr. Pohyb chloridů z buněk nebo do buněk jak je potřeba, napomáhá udržet elektroneutralitu na buněčné úrovni.

Chloridy přijímáme do těla potravou a z kuchyňské soli, která je tvořena atomy sodíku a chloridu. Většina chloridu se vstřebá v gastrointestinálním traktu, nadbytek se vylučuje močí. Normální hladina chloridů v krvi je stabilní, s mírným poklesem po jídle (protože žaludek produkuje po jídle kyselinu a využívá pro to chloridů z krve).

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek je získán ze žíly na paži pacienta. Chloridy je možné stanovovat i v moči.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření chloridů v krvi je často požadováno současně s dalšími ionty jako běžná součást rutinního lékařského vyšetření. Tento test může být také vyžadován při vyšetřování symptomů jako je dlouhotrvající zvracení, průjem, slabost a respirační nedostatečnost. Jestliže je zjištěna nerovnováhy iontů, lékař bude zjišťovat, zda nějaká nemoc, tělesný stav nebo léčba způsobují tuto nerovnováhu a může požadovat vyšetření elektrolytů v pravidelných intervalech za účelem monitorování efektivity léčby. Jestliže se očekává acidobazická nerovnováha, lékař může požadovat také vyšetření krevních plynů pro další zhodnocení velikosti a příčiny nerovnováhy.

U osob s vysokým obsahem basí může vyšetřování chloridů v moči lékaři ukázat, zda je příčina ve ztrátě solí (v případě dehydratace, zvracení nebo užití diuretik, když je koncentrace chloridů velmi nízká) nebo v nadbytku hormonů jako je kortizol nebo aldosteron (když je koncentrace chloridů v moči vysoká). Stanovení chloridů v moči je také používáno současně se stanovením sodíku na monitorování osob s dietou s nízkým obsahem soli. Jestliže je koncentrace sodíku a chloridu vysoká, lékař pozná, že pacient nedodržuje dietu.

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření chloridů v krvi není téměř nikdy požadováno samostatně. Obvykle je požadováno jako součást stanovení iontů a základního nebo rozšířeného biochemického vyšetření, které je často požadováno v rámci rutinního lékařského vyšetření pacientů s akutním nebo chronickým onemocněním. Některé tyto testy mohou být požadovány v pravidelných intervalech pokud pacientova choroba, jeho tělesný stav nebo užívání léků může způsobit iontovou nerovnováhu. Stanovení iontů nebo základní biochemické vyšetření je obvykle užíváno k monitorování určitých stavů zahrnujících vysoký krevní tlak, srdeční nedostatečnost a nemoci jater a ledvin.

Vyšetření chloridů v moči může být provedeno současně s vyšetřením chloridů v krvi nebo se sodíkem v moči, když se zjišťuje příčina nízké nebo vysoké hladiny chloridu v krvi. Lékař bude posuzovat změny hladiny chloridů ve vztahu ke změnám hladiny sodíku. To pomůže lékaři rozhodnout, zda je také acidobazická nerovnováha a pomůže vést léčbu.

Co výsledek vyšetření znamená?
Zvýšená koncentrace chloridů (hyperchloridémie) obvykle ukazuje na dehydrataci, ale může se také vyskytovat při problémech souvisejících s vysokou koncentrací sodíku v krvi. Hyperchloridémie se také objevuje, když jsou příliš velké ztráty bazí (projeví se metabolická acidóza) nebo při hyperventilaci (projeví se respirační alkalóza).

Pokles koncentrace chloridů (hypochloridémie) bývá u nemocí způsobujících pokles sodíku v krvi. Hypochloridémie se vyskytuje u dlouhodobého zvracení nebo chronického průjmu, rozedmě plic nebo dalších chronických onemocnění plic (způsobujících respirační acidózu) a u ztrát kyselin (metabolická alkalóza).

POZNÁMKA: Váš lékař hodnotí výsledky měření chloridů vzhledem k referenčnímu rozmezí, zda výsledek je „normální“ (je v referenčním rozmezí), vysoký (je nad horní hranicí referenčního rozmezí) nebo nízký (je pod spodní hranicí referenčních mezí). Protože je mnoho faktorů, které ovlivňují určení referenčního rozmezí, referenční rozmezí je specifické pro laboratoř, ve které byl váš vzorek analyzován. Z tohoto důvodu je požadováno po laboratoři, aby vydávala vaše výsledky současně s referenčním rozmezím. V běžné praxi bude váš lékař dostatečně obeznámen s praxí laboratoře a s vaším zdravotním stavem, aby mohl náležitě interpretovat výsledky.

Pro další informace o referenčních mezích se podívejte na odkaz Referenční meze a co znamenají.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Léky, které ovlivňují hladinu sodíku v krvi, způsobí také změny v koncentraci chloridu. Požití velkého množství zažívací sody nebo podstatně většího množství než je doporučovaná dávka antacida může způsobit snížení koncentrace chloridů.

Některá doporučení pro rutinní vyšetřování radí nejíst osm hodin před odběrem, aby se zabránilo normálnímu poklesu koncentrace chloridů po jídle.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.