LD

Další názevLDH, Laktátdehydrogenáza, Izoenzymy LD
Oficiální názevLaktátdehydrogenáza
Související vyšetření

CK, CK-MB, Troponin, Myoglobin

Proč se nechat vyšetřit?
Vyšetření pomáhá při určení příčin a lokalizaci poškození tkání v organismu a následně při sledování vývoje nemoci. LD se zvyšuje z mnoha různých příčin odpovídajících jeho distribuci ve tkáních. V minulosti se vyšetření používalo pro diagnostiku a sledování infarktu myokardu, dnes je ale toto vyšetření plně nahraženo stanovením troponinu.

Kdy se nechat vyšetřit?
Spolu s jinými testy v situaci, kdy má Váš lékař podezření na akutní nebo chronické stavy, jejichž příčinou je destrukce tkání či buněk, a chce určit zdroj poškození a sledovat vývoj stavu.

Požadovaný druh vzorku?
Vzorek krve odebraný ze žíly na Vaší paži.

Základní informace o odběru vzorku naleznete v sekci O LABORATORNÍM VYŠETŘENÍ

Co je vyšetřováno?
Laktát dehydrogenáza (LD či LDH) je enzym, který se nachází téměř ve všech tkáních, ale v krvi je obvykle detekováno jen malé množství. Z buněk tkání se LD uvolňuje do krevního oběhu v případech poškození či zničení těchto buněk. Proto lze použít stanovení LD jako obecný marker poškození buněk.

Zvýšené hodnoty LD lze stanovit měřením celkového LD nebo izoenzymů LD. Stanovení celkové LD je stanovení všech 5 odlišných izoenzymů LD najednou. Jednotlivé izoenzymy se mírně liší v molekulární stavbě. Hodnota celkové LD tak odpovídá přítomnosti poškození tkání, ale není specifická. Nelze tedy identifikovat příčinu poškození či ho lokalizovat.

Každý z pěti izoenzymů LD se hromadí ve specifických tkáních. Proto měření jednotlivých izoenzymů může být použito spolu s dalšími testy ke stanovení diagnózy,
k určení příčin poškození buněk a k lokalizaci místa poškození.

Jednotlivé izoenzymy se vyskytují především v následujících tkáních a buňkách:

  • LD-1; srdce, červené krvinky, ledviny, zárodečné buňky
  • LD-2; srdce, červené krvinky, ledviny (v menším množství než LD-1)
  • LD-3; plíce a další tkáně
  • LD-4; bílé krvinky, svaly, játra (v menším množství než LD-5)
  • LD-5; játra, kosterní svalstvo

Celkové LD je složeno ze všech výše uvedených enzymů, největší podíl je obvykle LD-2.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve je odebrán stříkačkou ze žíly na Vaší paži.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
V současnosti se LD používá především jako obecný indikátor přítomnosti a závažnosti akutního či chronického poškození tkání, někdy také ke sledování progrese postižení. Izoenzymy LD se používají k diferenciální diagnostice rozpoznání, které orgány jsou postiženy

Kdy je vyšetření požadováno?
Stanovení celkové LD bývá spolu s dalšími testy používáno jako skríningový test při podezření na možné poškození buněk či tkání. Pokud jsou hodnoty LD zvýšené, je možno vyžádat vyšetření izoenzymů LD, nebo obvykleji jiné testy (ALT, AST nebo ALP) k diagnostice stavu a k rozpoznání postižených orgánů. Dále se celkové LD používá ke sledování vývoje jak akutních, tak chronických problémů.

Dále lze požadovat vyšetření celkové LD pro sledování poškození způsobeného svalovými úrazy či traumaty a k určení hemolytické anémie. Hemolytická anémie je způsobena rozpadem červených krvinek jak neobvyklou křehkostí, tak mechanickým poškozením (umělé srdce).

Výjimečně se vyšetřuje celková LD a izoenzymy LD spolu s CK a CK-MB u pacientů s příznaky infarktu myokardu, tento důvod je stále více vzácnější. Hlavním testem v těchto případech je troponin spolu s myoglobinem nebo CK-MB.

Co výsledek vyšetření znamená?
Zvýšené hodnoty celkové LD a změny v poměru izoenzymů obvykle vypovídají o nějakém typu poškození tkání. Hodnoty LD se obvykle zvyšují s počátkem destrukce buněk, po určité době dosáhnou maxima a pak začnou klesat. Například při infarktu myokardu hodnoty celkové LD v krvi stoupají 24 – 48 hodin, maxima je dosaženo po 2 až 3 dnech a po 10 – 14 dnech se hodnoty vracejí k normálu. Hodnoty LD bývají zvýšeny v mnoha různých situacích odpovídajících distribuci LD v tkáních.

Zvýšené hodnoty LD vyskytují:

  • u cerebrovaskulárních příhod
  • po podání léků: Anesthetika, aspirin, narkotika, prokainamid
  • po konzumaci alkoholu
  • při hemolytické anémii
  • při perniciózní anémii (megaloblastické anémie)
  • při infekční mononukleóze
  • u poruch činnosti jater
  • u poruch činnosti ledvin
  • střevní a dýchací poruchy
  • u svalové dystrofie
  • u pankreatitidy
  • u lymfomu a jiných nádorech

U chronických postižení a po lécích mohou lehce zvýšené hodnoty přetrvávat.

Nízké hodnoty LD nemají souvislost s žádnými problémy. Někdy jsou pozorovány u lidí konzumujících nadměrné množství vitaminu C (kyseliny askorbové).

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Hodnoty LD mohou být ovlivněny i jinými důvody, než zdravotními problémy.

Například:

  • Namáhavé cvičení může být příčinou náhlého zvýšené hodnot LD.
  • Hemolýza vzorku je příčinou falešně zvýšených hodnot. To nastane po skladování v extrémních podmínkách, nešetrném zacházení se vzorkem nebo při obtížném odběru.
  • Pokud máte zvýšené množství krevních destiček, hodnoty LD jsou falešně vyšší a neodpovídají skutečnému stavu.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Může mít zvýšené hladiny více než jeden izoenzym LD?

1. Může mít zvýšené hladiny více než jeden izoenzym LD?
Pokud je postiženo více orgánů nalezneme zvýšené hodnoty u více izoenzymů, například u pacientů s pneumonií a následným infarktem myokardu. Jiným příkladem je metastázující rakovina, která postihuje řadu orgánů. Jiným příkladem je zvýšení po namáhavém cvičení – týká se LD-1, LD-2 a LD-5.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.