Laktát

Co je vyšetřováno?
Test stanovuje množství laktátu v krvi, poměrně vzácně i v likvoru. Laktát je iontová (elektricky nabitá) forma kyseliny mléčné. Tvoří se ve svalových buňkách, červených krevních buňkách, mozku a dalších tkáních během anaerobní tvorby energie a bývá přítomen v krvi v nízkých koncentracích. Aerobní tvorba energie je organismem preferována, ale vyžaduje dostatečné zásobení kyslíkem. Probíhá v mitochondriích, malých výroben energie uvnitř všech buněk organismu, které používají glukózu a kyslík ke tvorbě ATP (adenosintrifosfát), základního zdroje energie.

Pokud poklesne hladina kyslíku v buňce a/nebo přestane správně pracovat mitochondrie, organismus musí přejít na anaerobní produkci energie metabolizací glukózy s produkcí ATP. Hlavním vedlejším produktem tohoto procesu je kyselina mléčná, její koncentrace rychle stoupá a játra ji nestačí odbourávat. Postižená osoba se tak po významném zvýšení hladin laktátu dostane nejprve do stavu laktátemie a později do laktátové acidózy (LA). Organismus je schopen kompenzovat ještě stav hyperlaktátemie, ale LA je již příliš závažný stav a dojde následně k porušení acidobazické (pH) rovnováhy. Ta je příčinou následujících příznaků: svalová slabost, zrychlený dech, nevolnost, zvracení, pocení a případně koma.

Laktátovou acidózu lze rozdělit na dva typy: A a B. Příčinou typu A je nedostatečný příjem kyslíku plícemi vedoucí k jeho poklesu v krevním řečišti (hypoperfúze) a následně pokles transportu kyslíku do tkání. Nejobvyklejším důvodem bývá šok z rozličných příčin, včetně traumat a ztráty krve, příčinou může být i infarkt myokardu, srdeční selhání a plicní edém (tekutina v plících). U typu B nesouvisí zvýšené hodnoty laktátu v krvi s nedostatkem kyslíku. Jde o nemoci jater a ledvin, diabetes, leukémie, AIDS, poruchy ukládání glykogenu (jako např. deficit glukózo-6-fosfatázy), účinek léků a toxinů, těžké infekce (jako systémová sepse, tak meningitida) a rozličné vrozené metabolické a mitochondriální nemoci (zapříčiňující svalovou dystrofii, která pak ovlivní produkci ATP). Ke zvýšení hodnot dochází i vlivem fyzické námahy.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve je odebrán stříkačkou ze žíly na Vaší paži, v některých případech se odběr provádí z artérie a vzácně z likvoru odebíraného z páteře.

Kdy je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření laktátu je používáno především pro detekci a zhodnocení stupně hypoxie a laktátové acidózy. Bývá objednáváno spolu se stanovením krevních plynů (ke zhodnocení acido-bazické rovnováhy organismu a oxygenace) či spolu s pyruvátem (další iont podílející se na tvorbě energie). U pacientů s léčeným akutním stavem (jako je šok nebo infarkt myokardu) nebo s chronickým stavem (jako selhávání srdeční činnosti) je vyšetření laktátu požadováno v pravidelných intervalech k monitorování hypoxie a sledování úspěšnosti léčby.

Laktát se stanovuje především ve venózní krvi, ale je možné ho stanovit i v arteriální krvi, zvláště pokud je zároveň požadováno vyšetření arteriálních krevních plynů. Vyšetření laktátu v likvoru se provádí spolu s vyšetřením laktátu v krvi za účelem rozlišení bakteriální a virové meningitidy.

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření laktátu v krvi je požadováno u pacientů s příznaky hypoxie, jako je nedostatečný dech, zrychlené dýchání, pocení, nevolnost, bledost, svalová slabost, bolesti břicha nebo bezvědomí. Dále je vyšetření vhodné u pacientů s podezřením na šok, infarkt myokardu, selhávání srdeční činnosti, selhávání činnosti ledvin či s diabetem. Vyšetření je požadováno k diagnostice a k monitorování stavu pacienta.

Vyšetření laktátu v likvoru a krvi je požadováno u pacientů s příznaky meningitidy, jako je těžká bolest hlavy, horečka, blouznění a ztráta vědomí.

Co výsledek vyšetření znamená?
Hladina laktátu může být zvýšená za rozličných situací, kdy klesá množství kyslíku dostupného organismu, stoupá produkce laktátu či klesá vylučování laktátu. Může to tak být cokoliv od místního zvýšení laktátu ve svalu způsobeného namáhavým cvičením po život ohrožující systémový šok. Zvýšené hodnoty laktátu se mohou objevit u celé řady onemocnění, infekcí či vrozených metabolických a mitochondriálních poruch. Ke zvýšení hladiny laktátu může dojít i po užití některých léků – metformin (užívaný diabetiky) či izoniazid (používaný k léčbě tuberkulózy).

Obecně odpovídá velikost zvýšení hladiny laktátu stupni závažnosti stavu. Podle přítomnosti přebytku laktátu nelze diagnostikovat, ale výsledek pomáhá lékaři určit možné příčiny symptomů vyskytujících se u pacienta. Například pokud má pacient meningitidu a má významně zvýšené hladiny laktátu, jedná se zřejmě o bakteriální meningitidu. Naopak u virové meningitidy jsou hladiny laktátu normální nebo lehce zvýšené.

Pokud má pacient laktátovou acidózu a je léčen, pokles hladiny laktátu v čase odpovídá reakci na léčbu.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Zvýšené hladiny laktátu se mohou objevit i u deficitu thiaminu (vitaminu B1).

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Co mohu dělat proto, aby mi klesla hladina laktátu?
2. Proč si můj lékař raději vybírá stanovení laktátu v arteriální krvi než v žilní?

1. Co mohu dělat proto, aby mi klesla hladina laktátu?
V podstatě nic. Pokud je příčinou zvýšení hladiny dekompenzovaný diabetes nebo látky, které můžete odstranit (například etanol), můžete být schopni hladiny snížit. Pokud jsou příčinou diagnostikované nemoci, jako třeba metabolické poruchy, musíte dodržovat léčebný režim k udržení hladin laktátu pod kontrolou. Pokud je příčinou náhlá situace, jako šok nebo infekce, hladina laktátu se po vyléčení vrátí do normálu.

2. Proč si můj lékař raději vybírá stanovení laktátu v arteriální krvi než v žilní?
Protože se nepoužívá turniket, je stanovení v arteriální krvi správnější a méně ovlivněno odběrem. Dále to může být i proto, že se zároveň odebírá vzorek pro stanovení arteriálních krevních plynů (může být použit stejný vzorek). Pokud se ale nepožaduje jiné stanovení z arteriální krve, je vhodnější odběr ze žíly. Výsledky jsou dostatečně validní k hodnocení a odběr je příjemnější

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.