ALP

Další název
Oficiální názevAlkalická fosfatáza
Související vyšetření

AST, ALT, Bilirubin, Jaterní profil, Kostní markery

Proč se nechat vyšetřit?
Vyšetření a monitorace jaterních nemocí nebo onemocnění kostí

Kdy se nechat vyšetřit?
Jako součást jaterního panelu nebo v případě podezření na jaterní onemocnění nebo postižení kostí.

Požadovaný druh vzorku
Vzorek krve odebraný ze žíly nejčastěji na paži.

Je třeba speciální přípravy na odběr vzorku?
Odběr nalačno je doporučován.

Základní informace o odběru vzorku naleznete v sekci O LABORATORNÍM VYŠETŘENÍ.

Co je vyšetřováno?
Alkalická fosfatáza je enzym, podporující činnost buněk. Vysokou koncentraci ALP nacházíme v jaterních buňkách a buňkách tvořících kost. V játrech se vyskytuje v buňkách, které tvoří výstelku žlučových cest (tenké kanálky, které odvádějí žluč z jater do žlučníku a následně do střev, kde pomáhá trávit tuky). Malé množství ALP je nacházeno též v placentě. V každém z těchto orgánů existuje odlišná isoforma ALP, které nazýváme isoenzymy – jaterní, kostní a placentární.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve je odebrán jehlou ze žíly. Odběr nalačno je doporučován, avšak není nezbytný. Jídlo můžu mírně zvýšit hodnotu ALP na několik hodin u části vyšetřovaných osob.
Běžný je odběr nalačno v ranních hodinách.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Při známkách jaterního onemocnění, vysoká hodnota ALP svědčí pro poškození či blokádu žlučových cest. Často bývá zvýšená hodnota ALP u osob s nádorovým postižením jater a kostí. Při úspěšné léčbě dochází k úpravě hodnot ALP. Vyšetření isoenzymů ALP se indikuje v případě nejasných příčin zvýšení ALP.

Kdy je vyšetření požadováno?
Lékař požaduje vyšetření ALP často spolu s dalšími testy označovanými jako jaterní testy.
Často je vyšetřováno při onemocnění jater a skeletu (kostí) z různých příčin (záněty, nádory)

Co výsledek vyšetření znamená?
Vyšší hodnota ALP znamená nejčastěji poškození jater a kostí. Pokud jsou další jaterní testy jako bilirubin, alaninaminotransferáza (ALP), aspartátaminotransferáza (AST) obvykle zvýšení ALP pochází z jater. Pokud nacházíme změny koncentrace vápníku a fosfátů či dalších kostních parametrů zvýšení ALP pochází z poškození kostí.

Při některých jaterních nemocech jako je hepatitida je ALP zvýšeno méně než ALT nebo AST. Při blokádě, uzávěru žlučových cest (nejčastěji kamenem, zjizvením po předchozí operaci nebo nádorem) ALP a bilirubin jsou více zvýšené než ALT a AST. U některých nemocí jater je pouze zvýšená hodnota ALP.
Některé nemoci kostí, jako například Pagetova choroba (kosti se zvětšují a deformují) nebo při nádorech či metastázách do kostí může být pouze zvýšená ALP.
V řadě případů je potřeba při zvýšené hodnotě ALP provést další vyšetření s cílem zjistit příčinu zvýšení ALP. Často se vyšetřují jaterní enzymy, GGT tvořené v játrech jako ALP a nikoliv v kostech.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Těhotenství může zvýšit hodnotu ALP.
Děti mají vysoké hodnoty ALP vzhledem k růstu kostí, zvýšení ALP doprovází růstové změny, které se liší v různém věku u mužů a žen.
Některé léky mohou zvyšovat hodnotu ALP, zejména psychofarmaka, avšak toto zvýšení bývá vzácné.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1.Jaké jsou další testy k diagnostice jaterních nemocí?
2. Kdo je v riziku vzniku jaterního poškození?
3. Které příznaky mne mohou upozornit na poškození jater?

1. Jaké jsou další testy k diagnostice jaterních nemocí?
Mezi další běžně používané jaterní testy je vyšetření dalších enzymů nacházejících se v jaterních buňkách jako je alaninaminotransferáza (ALT), aspartátaminotransferáza (AST) a bilirubin (žlutý pigment vznikající rozkladem hemu a vylučující se játry).

2. Kdo je v riziku vzniku jaterního poškození?
Mnoho látek může poškodit játra, ale hlavní příčinou jaterního poškození je virová infekcehepatitida (žloutenka) a konzumace alkoholu. Někdy poškození jater vyvolají léky (např. perorální antikoncepce), při podávání léků, které mohou játra poškodit, lékař provádí pravidelně vyšetření jaterních testů. Některé vrozené nemoci mohou též poškozovat játra.

3. Které příznaky mne mohou upozornit na poškození jater?
V řadě případů jaterní nemoci mají málo nespecifických příznaků. Pokud jsou játra poškozena rychle (např. akutní hepatitida) rozvíjí se tzv. žloutenka, kdy kůže a bělmo zežloutne a moč má tmavě hnědou barvu. V pozdních stádiích jaterních onemocnění vznikají snadno podlitiny, zvětšení břicha tekutinou v něm (ascités) a zvracení krve.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.