Další názevCelkový vápník, Ionizovaný vápník
Oficiální názevVápník, Kalcium, Ca
Související vyšetření

Fosfor, Vitamin D, Magnézium, Albumin, PTH, CMP

Proč se nechat vyšetřit?
Ke zjištění, zda je hodnota vápníku ve vaší krvi v referenčním rozmezí.

Kdy se nechat vyšetřit?
Jako součást obecného posouzení metabolismu, u osob s onemocnění ledvin, kostí nebo nervového systému nebo v případě přítomnosti zřetelných příznaků zvýšené nebo snížené koncentrace vápníku.

Požadovaný druh vzorku?
Vzorek krve je odebrán ze žíly na Vaší paži; pokud je abnormální hodnota vápníku v krvi může být použit vzorek ze sbírané moče za určitý čas; stanovení vápníku v moči může být rovněž provedeno pokud máte ledvinové (močové) kameny.

Základní informace o odběru vzorku naleznete v sekci O LABORATORNÍM VYŠETŘENÍ

Co je vyšetřováno?
Vápník je jedním z nejdůležitějších minerálů v těle. Je nezbytný pro správnou funkci svalů, nervů a srdce, je potřebný pro srážení krve a tvorbu kostí. Přibližně 99 % vápníku se nachází v kostech, zbývající vápník koluje v krvi.Zhruba polovina vápníku v krvi je „volná“ a metabolicky aktivní. Zbývající polovinu tvoří „vázaný“ vápník. Ten je navázaný na albumin a ostatní látky a není metabolicky aktivní.

Existují dva způsoby stanovení vápníku v krvi. Vyšetření celkového vápníku stanovuje obě formy, volnou a vázanou. Vyšetření ionizovaného vápníku stanovuje pouze volnou, metabolicky aktivní formu.

Část vápníku se denně ztrácí z těla, je filtrován ledvinami a vylučován do moče. Stanovení množství vápníku v moči slouží ke zjištění, kolik ho bylo ledvinami vyloučeno.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek je získán ze žíly na paži pacienta. Pokud je požadován sběr moče je nutné dodržet zásady správného sběru.

Je třeba speciální přípravek pro odběr vzorku?
Pro vyšetření není nutná žádná zvláštní příprava.

 

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Vápník v krvi je vyšetřován ke zjištění diagnózy a sledování řady stavů vztahujících se ke kostem, srdci, nervům, ledvinám a zubům. Hodnota vápníku v krvi neříká přímo kolik ho je v kostech, ale spíše kolik vápníku cirkuluje v krvi.

Celkový vápník je často vyšetřován jako součást celkového vyšetření i v rámci testů určených k diagnostice a sledování různých stavů. Pokud je získán abnormální výsledek hodnoty celkového vápníku je to považováno za příznak nějakého druhu onemocnění. K určení diagnózy se často provádějí doplňková vyšetření, jako stanovení ionizovaného vápníku, vápníku v moči, fosforu, hořčíku, vitamínu D a parathormonu. Parathormon a vitamín D je odpovědný za udržování koncentrace vápníku v krvi v úzkém rozmezí.

Společné stanovení vápníku a parathormonu pomáhá stanovit, zda příštitná tělíska fungují normálně. Měření vápníku v moči pomáhá určit, zda ledviny vylučují správné množství vápníku a stanovení vitamínu D, fosforu a hořčíku může odhalit přítomnost jiného deficitu nebo nadbytku. Často jsou vztahy mezi těmito různými látkami a jejich změny stejně důležité, jako jejich samotné koncentrace.

Vápník může být použit jako diagnostický test pokud přicházíte ke svému lékaři s příznaky svědčícími pro:

  • Ledvinové (močové) kameny
  • Onemocnění kostí
  • Nervové poruchy

Stanovení celkového vápníku se nejčastěji provádí k posouzení jeho stavu v organismu. Ve většině případů dobře odráží hodnotu volného ionizovaného vápníku, který je metabolicky aktivní, protože rovnováha mezi volnou a vázanou formou je obvykle stálá a odhadnutelná. Nicméně u některých pacientů je rovnováha mezi vázaným a volným vápníkem porušená a celkový vápník tak dobře neodráží jeho metabolický stav. V těchto případech je nezbytné stanovit ionizovaný vápník. Mezi stavy, u kterých je stanovení ionizovaného vápníku metodou volby patří: kriticky nemocní pacienti, kteří dostávají krevní transfuze, nitrožilní roztoky, pacienti po velkých chirurgických zákrocích a pacienti s abnormálními hodnotami plazmatických bílkovin, jako je nízký albumin.

Velké kolísání ionizovaného vápníku může způsobit zpomalení nebo zrychlení srdeční činnosti, svalové spazmy (tetanie) a zmatenost nebo dokonce koma. U kriticky nemocných pacientů je nesmírně důležité znát hodnotu ionizovaného vápníku k předejití a léčbě závažných komplikací.


Kdy je vyšetření požadováno?
Stanovení vápníku je často ordinováno v rámci celkového lékařského vyšetření.

Váš lékař může ordinovat vyšetření vápníku pokud máte:

  • Onemocnění ledvin, protože nízká hodnota vápníku je zvláště častá u nemocí ledvin provázených jejich selháním;
  • Příznaky zvýšené hodnoty vápníku, jako únava, slabost, ztráta chuti, nevolnost, zvracení, zácpa, bolest břicha, časté močení a žízeň;
  • Příznaky snížené hodnoty vápníku, jako křeče v břiše, svalové křeče a brnění prstů;
  • Ostatní choroby, které mohou být spojeny s abnormální hodnotou vápníku v krvi, jako onemocnění štítné žlázy, střevní choroby, nádorové onemocnění nebo špatný stav výživy.

Váš lékař může ordinovat vyšetření ionizovaného vápníku pokud pociťujete ztuhlost kolem úst, v rukou a nohou s pocitem svalových spazmů tamtéž. To mohou být příznaky nízké hodnoty ionizovaného vápníku. Nicméně, pokud hladina vápníku klesá pomalu, nemá většina lidí žádné příznaky.

Můžete potřebovat sledovat vápník pokud máte určité druhy nádorového onemocnění (zvláště prsu, plic, hlavy a krku, ledvin a mnohočetný myelom), máte onemocnění ledvin nebo jste prodělali transplantaci ledviny. Sledování může být rovněž nutné pokud jste léčeni pro abnormální hodnoty vápníku k ověření účinnosti léčby preparáty vápníku a vitaminu D.

Co výsledek vyšetření znamená?
Vstřebávání vápníku, využití a vylučování je regulováno a stabilizováno zpětnou vazbou zahrnující parathormon a vitamin D. Stavy a choroby, které porušují regulaci vápníku mohou způsobit nepřiměřené akutní nebo chronické zvýšení nebo snížení vápníku vedoucí k příznakům jeho zvýšené (hyperkalcémie) nebo snížené (hypokalcémie) koncentrace.

Ve většině případů se stanovuje celkový vápník, protože jeho vyšetření je jednodušší než stanovení ionizovaného vápníku a nevyžaduje žádné speciální zacházení s krevním vzorkem. Celkový vápník obvykle dobře odráží hodnotu volného vápníku, jelikož jeho volná a vázaná forma představuje přibližně polovinu z celkové hodnoty. Nicméně, jelikož přibližně polovina vápníku v krvi je vázána na bílkoviny, může být hodnota celkového vápníku ovlivněna vysokou nebo nízkou koncentrací bílkovin v plazmě. V těchto případech je vhodnější měřit volný vápník přímo, použitím metody na stanovení ionizovaného vápníku.

Normální vápník
Normální výsledek celkového nebo ionizovaného vápníku spolu s ostatními laboratorními výsledky znamená, že metabolismus vápníku je normální a jeho krevní hodnota je příslušně regulována.

Vysoký celkový vápník – hyperkalcémie

Dvě z nejčastějších příčin hyperkalcémie jsou:

Hyperparathyreodismus, zvýšená funkce příštitných tělísek: tento stav je obvykle způsoben nezhoubným (benigním) nádorem příštitných tělísek. Tato forma hyperkalcémie je obvykle mírná a může být přítomná po mnoho let než je zjištěna.
Rakovina: rakovina může působit hyperkalcémii pokud postihne kosti, které uvolňují vápník do krve nebo když nádor produkuje látku podobnou parathormonu a působí tak zvýšení hodnoty vápníku.

Některé další příčiny hyperkalcémie zahrnují:

  • Zvýšená funkce štítné žlázy
  • Dlohodobá nehybnost
  • Nabytečný příjem vitamínu D
  • Transplantace ledvin

Nízký celkový vápník

Nejčastější příčina nízké hodnoty celkového vápníku je:

  • Nízká hodnota plazmatických bílkovin, zvláště nízká hodnota albuminu. Za této situace je snížený pouze vázaný vápník. Ionizovaný vápník zůstává normální a metabolismus vápníku je regulován správně.

Některé další příčiny hypokalcémie:

  • Nedostatečná činnost příštitných tělísek (hypoparathyreóza)
  • Dědičná rezistence k účinku parathormonu
  • Extrémní nedostatek vápníku v dietě
  • Snížená hodnota vitamínu D
  • Nedostatek hořčíku
  • Zvýšená hodnota fosforu
  • Akutní zánět slinivky břišní (pankreatitida)
  • Selhání ledvin

Pozn: Výsledek stanovení hodnoty celkového vápníku je srovnáván s referenčním rozmezím ke zjištění jestli je výsledek „normální“ (je uvnitř rozmezí), zvýšený (je nad horním rozmezím) nebo nízký (je pod dolním rozmezím).
Vzhledem k tomu, že existuje mnoho vlivů, které mohou ovlivnit stanovení referenčních mezí, jsou referenční meze pro tento test závislé na laboratoři, kde je vzorek krve analyzován. Z toho důvodu je nutné, aby laboratoř vydala výsledek vyšetření spolu s referenčními mezemi. Standardně má Váš lékař dostatečné kontakty s laboratoří a dostatečné informace o Vašem zdravotním stavu ke správné interpretaci výsledku.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Novorozenci, zvláště nezralí a s nízkou porodní váhou, jsou často sledováni během několika prvních dnů po narození pro novorozeneckou hypokalcémii stanovením ionizovaného vápníku. K bezpříznakové hypoklacémii může dojít vlivem nezralosti příštitných tělísek. Stav se může upravit sám nebo může vyžadovat léčbu s podáním vápníku ústy nebo nitrožilně.

Stanovení vápníku v krvi a v moči nevypovídá o tom kolik vápníku je obsaženo v kostech. Pro tyto účely se používá vyšetření podobné rentgenovému, tzv. kostní denzitometrie.

Užívání thiazidových diuretik je nejčastější léky způsobená příčina vysoké hodnoty vápníku.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.


1. Měl bych být znepokojen jestliže lékař objednává pouze celkový vápník a ne volný nebo ionizovaný?
2. Které jídlo obsahuje hodně vápníku?
3. Změnily by se moje laboratorní výsledky když budu jíst jídlo obohacené vápníkem?
4. Mohu si provést toto vyšetření doma?

1. Měl bych být znepokojen jestliže lékař objednává pouze celkový vápník a ne volný nebo ionizovaný?
Ne. Stanovení celkového vápníku je většinou dostatečné pro skríníngové účely. Stanovení celkového vápníku je mnohem snadněji proveditelné než stanovení ionizované formy protože nevyžaduje speciální zacházení s krevním vzorkem. N druhé straně, stanovení ionizovaného vápníku vyžaduje speciální manipulaci a transport krevního vzorku k promptní analýze do laboratoře. Nezbytné podmínky manipulace a transportu je obtížné zajistit mimo prostředí nemocnice. Ve většině případů je celkový vápník dobrou náhražkou za stanovení volného vápníku, protože volná a vázaná forma zaujímá každá většinou polovinu z hodnoty celkového vápníku. Přímé stanovení ionizovaného vápníku je zvláště důležité během chirurgického zákroku stejně jako u závažně nemocných pacientů, kdy změny v hodnotách celkového vápníku nevypovídají spolehlivě o změnách ionizovaného vápníku.

2. Které jídlo obsahuje hodně vápníku?
Hlavním zdrojem vápníku jsou mléčné výrobky. Menší množství je nalézáno ve vejcích, v zelené listové zelenině, brokolici, luštěninách, ořechách a obilovinách. Mnohé ovocné džusy jsou nyní obohacovány vápníkem.

3. Změnily by se moje laboratorní výsledky když budu jíst jídlo obohacené vápníkem?
Konzumace jídla obohaceného vápníkem v zásadě neovlivní výsledek stanovení vápníku. Poraďte se s Vaším lékařem o Vaší potřebě vápníku. Pomůže Vám stanovit zda byste měli užívat vápník a nebo vitaminové přípravky.

4. Mohu si provést toto vyšetření doma?
Ne. I když jsou použitelné přístroje dostupné, jsou určeny pro použití v nemocnici nebo ambulanci a musí být obsluhovány vyškoleným perzonálem.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.