Cholesterol

Co je vyšetřováno?
Cholesterol je látka (steroid), která má nezbytnou funkci v lidském těle. Vytváří buněčné membrány ve všech orgánech a tkáních vašeho těla. Je důležitý při vytváření hormonů, které ovlivňují tělesný vývoj, růst a reprodukci. Rovněž se podílí na tvorbě žlučových kyselin, jenž jsou potřebné k absorpci živin z potravy. Malé množství tělesného cholesterolu koluje v krvi v podobě složených částic zvaných lipoproteiny. Tyto lipoproteiny obsahují další částice, které buď odvádí přebytečný cholesterol k další spotřebě (tzv. dobrý cholesterol) nebo ho ukládají do tkání a orgánů (tzv. špatný cholesterol). Stanovení cholesterolu zahrnuje celkový cholesterol, který je obsažen v krvi, dobrý i špatný.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
V naprosté většině případů je vzorek odebrán ze žíly na paži pacienta. V některých případech stačí odběr ze špičky prstu. Odběr z prstů se většinou provádí při použití přenosných odběrných zařízení.

Je třeba speciální přípravek pro odběr vzorku?
Pokud se jedná o test pouze na cholesterol v krvi, není třeba dostavit se na lačno. Ovšem pokud se jedná o komplexní lipidový profil, jak tomu většinou bývá, je zapotřebí nejíst nejméně 12 hodin před odběrem.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření cholesterolu se od jiných liší v tom, že není primárně určeno ke stanovení diagnózy, ale je určeno k odhadu rizika vzniku a rozvinutí srdečních chorob. Protože vysoký krevní cholesterol je spojován s kornatěním tepen, srdečními chorobami a zvýšenou možností úmrtí na infarkt, je vyšetření cholesterolu považováno za běžnou součást preventivní zdravotní péče.

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření cholesterolu je doporučeno jako preventivní pro všechny dospělé osoby alespoň jednou za pět let. Je často spojeno s rutinními preventivními prohlídkami a je obvykle prováděno s ostatními testy včetně HDL a LDL-cholesterolu a triacylglycerolů – často nazývaný lipidovým profilem.
Cholesterol je častěji vyšetřován (často vícekrát ročně) u pacientů užívajících léky nebo dietu ke snížení hladiny cholesterolu. Vyšetření slouží ke stanovení účinnosti dané léčebné metody a ke zjištění, zda cholesterol klesl k požadovaným hodnotám a zda se podařilo snížit riziko vzniku srdeční choroby.

Co výsledek vyšetření znamená?
V případě rutinního preventivního vyšetření jsou výsledky rozděleny do 3 kategorií podle míry rizika:

• Optimální hodnota: hladina cholesterolu je pod hodnotou 5,2 mmol/l, což znamená nízké riziko vzniku srdeční choroby.
• Hraniční hodnota: hladina cholesterolu 5,2 – 6,2 mmol/l. Takový výsledek je považován za znak mírného rizika. Váš lékař se poté může rozhodnout ke stanovení lipidového profilu, který prokáže, zda je váš zvýšený cholesterol dobrý (vysoký HDL) či špatný (vysoký LDL). V závislosti na výsledku lipidového profilu a dalších možných rizikových faktorů, které můžete mít, Váš lékař rozhodne o dalším postupu.
• Vysoká hodnota: hladina cholesterolu nad hodnotou 6,2 mmol/l je považována za známku vysokého rizika vzniku srdeční choroby. Váš lékař Vám provede vyšetření lipidoveho profilu spolu s dalšími testy, aby stanovil příčinu vysoké hladiny cholesterolu v krvi. Jakmile je tato příčina objasněna, je nutné přistoupit k okamžité léčbě.

V průběhu další léčby jsou prováděna vyšetření, která ukazují, jak se daří snižovat hladinu cholesterolu v závislosti na zvoleném léčebném postupu. Konečná optimální hladina stanovená lékařem je obvykle vyjádřena množstvím špatného cholesterolu (LDL) v krvi.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Hladina cholesterolu by měla být měřena vždy u jinak zdravých osob. Krevní cholesterol kolísá v závislosti na zdravotním stavu jedince, je například výrazně snížen při nemoci, krátce po srdečním infarktu, nebo v období nadměrného stresu (například po operaci nebo úrazu).
Měli byste vyčkat alespoň 6 týdnů po skončení nemoci a teprve poté si nechat měřit hladinu cholesterolu.

Existuje diskuze jestli je špatná i nízká hodnota cholesterolu.
Nízká hladina cholesterolu (méně než 2,6 mmol/l) je mnohdy průvodním znakem zdravotního problému jako např. podvýživa, jaterní choroba nebo rakovina. Nicméně neexistuje žádný důkaz, že by nízký cholesterol byl příčinou těchto onemocnění.

Hladina cholesterolu je obvykle zvýšená v období těhotenství. Ženy by měly absolvovat vyšetření cholesterolu až po 6 týdnech po porodu.

Některé přípravky taktéž zvyšují hladinu cholesterolu, například anabolické steroidy, betablokátory, orální antikoncepce, vitamín D a jiné.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Kdo by si měl nechat změřit hladinu cholesterolu ?
Všichni dospělí jedinci starší 20 let by měli podstoupit vyšetření cholesterolu, nejlépe jako součást lipidového profilu nejméně každých 5 let.

2. Co způsobuje vysokou hladinu cholesterolu?
Vysoká hladina se může projevit jako následek dědičné choroby, nebo stravy bohaté na nasycené tuky. U mnoha jedinců se jedná o kombinaci obou faktorů, tedy špatných stravovacích návyků a zděděné tendence k vysokému cholesterolu.

3. Jaká léčba se doporučuje v případě vysoké hladiny cholesterolu?
Nejvhodnější je začít se změnou jídelníčku a jíst stravu obsahující minimum nasycených tuků. Tento krok většinou sníží hladinu cholesterolu zhruba
o 8 %. Pokud se změnou stravy nedaří dosáhnout požadované hladiny cholesterolu, jsou předepisovány různé léky. Jedinci s velmi vysokou hladinou užívají i dva různé druhy léků, které se doplňují. Nejvhodnější léky se liší případ od případu, existuje nesčetné množství léků, jež se běžně předepisují zahrnují sekvestranty žlučových kyselin, inhibitory HMG-CoA reduktázy (statiny) a fibráty. Váš lékař musí být obeznámen s Vaším celkovým zdravotním stavem, aby byl schopen předepsat správný lék na snížení hladiny cholesterolu.

4. Jaká je pravděpodobnost infarktu, pokud mám zvýšenou hladinu cholesterolu ?
Je pravdou, že vysoká hladina cholesterolu zvyšuje možnost srdečního infarktu a čím vyšší je hladina, tím vyšší je tato pravděpodobnost. Nicméně je třeba zmínit i ostatní rizikové faktory, které přispívají k výskytu infarktu, například kouření, cukrovka, věk a vysoký krevní tlak.

5. Změnil jsem své stravovací návyky a začal jsem cvičit, ale hladina cholesterolu přesto vzrostla od posledního měření.
Hladina cholesterolu v čase kolísá. Tento rozdíl může činit až deset procent mezi jednotlivými testy v měsíčním intervalu. Tyto změny se nazývají biologickou variabilitou a jsou normálním projevem činnosti lidského metabolismu.

6. Lékař mi sdělil, že mám zvýšenou hladinu cholesterolu, ale místo léčby mi doporučil počkat pár měsíců a zkusit test znovu. Proč?
Vzhledem ke skutečnosti, že hladina cholesterolu běžné kolísá, je jedno měření velmi málo na stanovení obvyklé hladiny cholesterolu v krvi. Z tohoto důvodu je doporučeno absolvovat alespoň dvě měření v rozmezí několika týdnů až měsíců a na základě průměru jejich výsledků začít s případnou léčbou.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE. (eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

KASPER, D.L., BRAUNWALD, E., FAUCI, A.S., HAUSER, S.L., LONGO, D.L., JAMESON, J.L. (eds). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill, 2005.