Metabolický syndrom je soubor rizikových faktorů zahrnující: abdominální obezitu, sníženou schopnost využívat glukózu (inzulinovou rezistenci), dyslipidemii (poruchu hladin lipidů) a hypertenzi. Pacienti s tímto syndromem mají zvýšené riziko rozvoje kardiovaskulárního onemocnění anebo diabetu 2. typu. Metabolický syndrom je stav, který byl označen různými názvy (dysmetabolický syndrom, syndrom X, syndrom inzulinové rezistence, syndrom obezity, Reavenův syndrom), ale málokdo mimo zdravotnickou komunitu o něm slyšel. Většina pacientů se vzdělávala, že je důležité měřit svůj cholesterol, sledovat znaky diabetu, monitorovat krevní tlak nebo cvičit, ale přitom nebyla vytvořena vazba mezi těmito faktory kromě společného cíle „zdravějšího způsobu života“.

Světová zdravotnická organizace (SZO, WHO) poprvé publikovala mezinárodně přijatou definici metabolického syndromu v roce 1998, ale široce akceptovaná a užívaná kriteria byla publikována jako součást ATP III (třetí zprávy Národního Cholesterolového Edukačního programu z jednání expertního panelu o detekci, vyhodnocení a léčbě vysoké hladiny cholesterolu u dospělých). ATP III definuje metabolický syndrom jako stav splňující tři nebo více kriterií z následujících:

  • Centrální/abdominální obezita měřená jako obvod pasu (u mužů více než 102 cm, u žen více než 88 cm)
  • Triacylglyceroly na lačno vyšší než 1,7 mmol/l neb hypolipidemická léčba
  • HDL cholesterol (u mužů pod 1,0 mmol/l, u žen pod 1,3 mmol/l)
  • Krevní tlak vyšší nebo rovný 130/85 mm Hg nebo antihypertenzní léčba
  • Glykémie nalačno vyšší nebo rovna 5,6 mmol/l, 2 hodiny po zátěži 75 g glukózy per os vyšší naž 7,8 mmol/l nebo diagnostikovaný diabetes mellitus 2. typu

Při metabolickém syndromu bývají často patrné sklony k trombózám a zánětu, které se ale nezahrnují ke kriteriím ATP III. I když tato kombinovaná kriteria a rizikové faktory nezpůsobují zřetelné příznaky, jsou upozorněním, že je zvýšená pravděpodobnost postižení tepen, srdečních onemocnění, iktu, diabetu, onemocnění ledvin anebo předčasné smrti. Bez léčby vede metabolický syndrom ke komplikacím po 15 letech. Pacienti s metabolickým syndromem, kteří navíc kouří, mají prognózu ještě horší.

V USA má 20 % dospělých ( asi 47 milionů) metabolický syndrom s prevalencí dosahující ve stáří kolem 50 %. Může postihnout kohokoli a v kterémkoli věku, ale většinou se pozoruje u osob s výraznou nadváhou (s maximem přebytečného tuku v abdominální oblasti) a u osob s malou fyzickou aktivitou.

Vlastní příčina většiny případů metabolického syndromu vychází ze špatných jídelních návyků a sedavého způsobu života. Některé případy se vyskytují u osob s již dříve diagnostikovanou hypertenzí a u osob se špatně kompenzovaným diabetem; některé se váží ke genetickým faktorům, které jsou předmětem výzkumu.

Mezi všemi faktory metabolického syndromu existují vzájemné vztahy. Obezita a nedostatek pohybu vedou k inzulinové rezistenci. Inzulinová rezistence negativně působí na tvorbu lipidů, zvyšuje VLDL (lipoproteiny o velmi nízké denzitě), LDL (lipoproteiny o nízké denzitě, tzv. „špatný cholesterol“) a hladiny triacylglycerolů v krvi, a snižuje HDL (lipoproteiny o vysoké denzitě, tzv. „dobrý cholesterol“). To pak vede k utváření tukových depozit ve stěně tepen, které pak po čase způsobí kardiovaskulární onemocnění, krevní sraženiny a iktus. Inzulinová rezistence vede v krvi ke zvýšené koncentraci inzulinu a glukózy. Nadbytek inzulinu zvyšuje retenci sodíku v ledvinách, který pak zvyšuje krevní tlak a způsobuje arteriální hypertenzi. Chronicky zvýšené koncentrace glukózy poškozují cévy a orgány, jako jsou ledviny, a jsou známkou rozvoje diabetu.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 21. říjen 2020.
Tento článek byl naposledy změněn 24. říjen 2010.