HIV rezistence

Co je vyšetřováno?
Při testování genotypu rezistence je vyšetřován genetický kód určité části genetické informace viru HIV, kterým byl pacient infikován. Jsou v něm vyhledávány známé genetické mutace nebo změny, které jsou příčinou lékové rezistence. Virus HIV je rezistentní k antiretrovirovým lékům, jestliže se množí i přesto, že pacient tyto léky užívá podle stanoveného dávkovacího schématu.

Příčinou rezistence jsou změny (mutace) v genetické informaci viru, ke kterým dochází téměř vždy, když vzniká nová kopie viru; na druhou stranu ne každá mutace způsobuje rezistenci. Antiretrovirové léky ovlivňují většinu typů viru HIV. Nicméně, rezistentní mutace se v těle infikovaného člověka může množit tak dlouho, až se stane převažující formou viru v těle. Tento proces se nazývá „selekční tlak“, neboť dochází k „selekci“ a přežití té verze viru, která je rezistentní k podávanému léčivu. Specificky u některých léčiv dosahuje rezistence díky jednoduchým mutacím velmi vysokých úrovní. U jiných léčiv existuje jen několik málo mutací spojených s rezistencí.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Test je prováděn na vzorku krve, který je získán ze žíly na paži pacienta.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Testování genotypu rezistence napomáhá lékařům zlepšovat léčbu pacientů v případě, že existující antiretrovirová terapie není účinná. Jestliže je zjištěna rezistence na určitý lék, může být zvolen nový léčebný režim.

Kdy je vyšetření požadováno?
Testování genotypu rezistence je objednáváno, jestliže hodnoty virové nálože (ukazatel množství viru HIV v těle infikovaného) i během terapie neustále stoupají, což ukazuje na terapeutickou chybu a možnost vzniklé rezistence. Test může být objednáván také před zahájením terapie kvůli akutní infekci, jestliže existuje podezření na přítomnost rezistentního viru. Díky tomu je možné bezprostřední zahájení nejvhodnější terapie.

Co výsledek vyšetření znamená?
Výsledkem testu je identifikace virových mutací, které jsou popisovány kombinací písmen a číslic, např. K103N. Na základě výsledku testu lékař zjistí, zda daná mutace patří mezi mutace způsobující lékovou rezistenci. Ne všechny mutace jsou příčinou lékové rezistence. Existují velmi běžné mutace, které způsobují rezistenci na určité léky a/nebo kombinace léků. Výsledek testu představuje důležitou informaci, která pomáhá lékařům určit nejlepší léčebný režim pro konkrétního pacienta.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Protože je testování genotypu rezistence relativně nové a léčba pacientů s HIV je soustředěna do větších center, je i tento test dostupný především ve velkých laboratořích a referenčních centrech.

Test není dobrý pro detekci minoritních mutací, které ovlivňují méně než 20% virové populace.

Testování genotypu rezistence je nejlépe provádět na vzorcích krve s virovou náloží nejméně 1000 kopií na jeden mililitr krve. Je-li virová nálož velmi nízká, test pravděpodobně nebude fungovat. Test není schopen detekovat rezistenci na všechny léky.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Existují, kromě HIV, další virová onemocnění, pro která lze použít test genotypu rezistence za účelem rozhodování o léčbě?

1. Existují, kromě HIV, další virová onemocnění, pro která lze použít test genotypu rezistence za účelem rozhodování o léčbě?
Ano. Rozlišení genotypu viru hepatitidy C (HCV) může být užitečné k predikci krátkodobé a dlouhodobé odpovědi pacienta na terapii. Před zahájením terapie HCV může být zjištěna molekulární charakteristika genotypu HCV, na základě níž je vybrána nejúčinnější terapie a optimální délka terapie. Existuje 6 hlavních genotypů HCV a studie ukázaly, že pacienti s genotypem 2 nebo 3 odpovídají na terapii lépe, než pacienti s genotypem 1.

Existuje velké množství genotypů hepatitidy A a B, lišících se v závislosti na geografické poloze. Jejich vliv na náročnost léčby a na její výsledek nebyl dosud stanoven. Rutinní testování genotypu hepatitidy A a B proto není prováděno.

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.