Další názevČasto uváděn pod komerčním názvem rapamycin (viz MedlinePlus drug Information)
Oficiální názevSirolimus

Proč se nechat vyšetřit?
Kvůli určení koncentrace sirolimu v krvi a stanovení dávkovacího režimu, udržování léčebné hladiny a detekce toxické hladiny léku v krvi.

Kdy se nechat vyšetřit?
Jakmile započne léčba sirolimem, zpočátku často, poté v delších pravidelných intervalech ke sledování koncentrace v krvi. Kdykoli je podezření na příliš vysokou nebo nedostatečně nízkou hladinu léku.

Požadovaný druh vzorku?
Vzorek krve odebraný ze žíly na paži.

Je nutná nějaká zvláštní přípravava na odběr?

Vzorek se obvykle odebírá 12 hodin po poslední dávce a těsně před podáním další dávky, popř. dle doporučení ošetřujícího lékaře.

Základní informace o odběru vzorku naleznete v sekci O LABORATORNÍM VYŠETŘENÍ

Co je vyšetřováno?

Při vyšetření je sledováno množství sirolimu v krvi. Sirolimus je vcelku nový imunosupresivní lék, který se podává pacientům po transplantaci orgánů. Jedná se o látku tvořenou bakterií Streptomyces hygroscopicus, původně objevenou ve vzorku půdy z Rapa Nui (Velikonoční ostrov, asi 3 200 km na západ od Chile v jižním Pacifiku). Po požití je sirolimus vstřebán zažívacím traktem. Koncentrace sirolimu v krvi dosahuje vrcholu po několika hodinách a potom postupně klesá. Pouze malé procento podaného léku je biologicky dostupné, tj. přítomné ve formě, kterou může tělo pacienta využít. Je přeměňován játry na několik metabolitůa vylučován ve stolici.

Americký úřad pro léky a potraviny (FDA) schválil sirolimus pro použití u pacientů po transplantaci ledvin od 13 let. Jeví se pro ledviny jako méně toxický než jiné preparáty a může být podáván v kombinaci s jinými imunosupresivními léky (cyklosporin a tacrolimus). U transplantací jiných orgánů (járta a plíce) je vhodnost podávání sirolimu v současnosti testována ve studiích. Jako i jiná imunosupresiva, sirolimus může vyvolat vedlejší účinky a nežádoucí reakce a je spojován se zvýšeným nebezpečím infekcea vývoje lymfomů.

Normálně by pacientův imunitní systém rozpoznal transplantovanou ledvinu jako cizí a reagoval by aktivací imunitního systému, což by v konečném důsledku vedlo k odmítnutí transplantovaného orgánu. Sirolimus omezuje tuto reakci organismu a pomáhá chránit orgán před odvržením tím, že zabraňuje aktivaci a proliferaci T-lymfocytů a tvorbě protilátek. Hladina sirolimu v krvi musí být udržována v úzkém rozmezí. Je-li koncentrace příliš nízká, může nastat odvržení štěpu a je-li naopak příliš vysoká, mohou se objevit příznaky intoxikace sirolimem.

Sirolimus se zpravidla podává spolu s cyklosporinem a kortikosteroidy. Dávkování musí být přísně individuální a hladiny sirolimu a cyklosporinu je nutné sledovat. Často se u pacientů začíná s vysokou startovací dávkou, která je postupně snižována. U pacientů považovaných za nízkorizikové může lékař po 2 - 4 týdnech cyklosporin vysadit a dávky sirolimu zvýšit.

Sirolimus se obvykle podává jedenkrát denně ve stanovených intervalech, s jídlem nebo bez jídla. Je-li sirolimus užíván spolu s cyklosporinem, měly by být oba léky podávány odděleně s rozmezím několika hodin.

Hladina sirolimu v krvi je obvykle sledována v její nejnižší hodnotě, tj. těsně před podáním další dávky.

 

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Lékař požaduje vyšetření sirolimu, aby zjistil, zda jeho koncentrace dosahuje léčebné hladiny a zda je pod hranicí toxicity. Pokud někdo užívá současně sirolimus a cyklosporin (nebo tacrolimus), je třeba sledovat hladiny obou léků. Opakovaně mohou být požadovány další testy k posouzení funkce orgánů a vyšetření krevního obrazu, protože sirolimus může snižovat počet krevních destiček, zvyšovat hladinu lipidů v krvi a při dlouhodobém podávání spolu s jinými imunosupresivy narušovat funkci ledvin.

Kdy je vyšetření požadováno?
Na počátku léčby je vyšetření sirolimu ordinováno často. Kvůli dlouhému poločasu rozpadu sirolimu v krvi může trvat ustálení jeho rovnovážné koncentrace v krvi určitou dobu. Po změně dávkování nemusí být pacienti vyšetřováni po týden nebo dva. Jakmile bylo dávkování vyzkoušeno a bylo prokázáno, že je pacient dobře snáší, může být frekvence vyšetřování sirolimu snížena. Vyšetřování se pak provádějí v případě, že se dávkování mění, nastanou-li změny v podávání jiných léků nebo kdykoli pacient jeví příznaky naznačující rejekci štěpu, toxicitu nebo vedlejších projevy léčby. Sledování je nutné po celou dobu, kdy je pacientovi podáván sirolimus.

Co výsledek vyšetření znamená?
Koncentrace sirolimu, které jsou vyšší než stanovené léčebné rozmezí mohou způsobit příznaky spojené s jeho toxicitou. Příliš nízké koncentrace mohou vést k imunitnímu odvržení transplantovaného orgánu.

Užívá-li pacient také další imunosupresiva, nebo jiné léky, je žádoucí jeho úzká spolupráce s ošetřujícím lékařem a transplantačním týmem, aby se zajistilo, že nedojde k možnému vzájemnému ovlivňováním léků.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Léky, které inhibují nebo urychlují látkovou přeměnu sirolimu, mohou ovlivnit jeho hladinu v krvi. Hladinu sirolimu v krvi mohou zvyšovat protiplísňové léky, claritromycin, erytromycin, isoniazid, inhibitory proteáz a quanidin. Jiné léky jako carbamazepin, phenytoin, rifampin, nafcillin naopak koncentrace sirolimu snižují. Během podávání sirolimu by se pacient měl vyhýbat grapefruitovému džusu a přípravkům z některých rostlin, např. třezalky.

Pacient by neměl měnit dávku ani čas podávání léku, aniž by se poradil se svým lékařem. Sirolimus by měl být užíván důsledně a s ohledem na jídlo. Ženy by neměly během užívání sirolimu otěhotnět a pokud by těhotenstvízvažovaly, měly by se u svého lékaře informovat na možná rizika.

Pacient užívající sirolimus by měl taktéž konzultovat u svého lékaře jakoukoli vakcinaci.

Pacienti mohou trpět vedlejšími příznaky a zažívat komplikace jako jsou infekcenebo pomalé hojení ran a to přes to, že užívají sirolimus podle předpisu.

Vedlejšími příznaky mohou být:

  • zácpa
  • průjem
  • horečka
  • bolest hlavy
  • zvýšený krevní tlak
  • nespavost
  • nevolnost
  • citlivost na sluneční světlo
  • přibírání na váze

Pokud pacient trpí jedním nebo více z výše vyjmenovaných příznaků, měl by o tom informovat svého lékaře.

Závažnější příznaky, které by mohly naznačovat, že došlo k intoxikaci sirolimem:

  • kašel, dušnost
  • bolest na hrudi
  • rychlý srdeční tep
  • bledá pokožka
  • zvýšená krvácivost a tvorba modřin

     

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Jak dlouho budu muset užívat sirolimus?
2. Kdo požaduje vyšetření sirolimu?
3. Kde se provádí vyšetření sirolimu?
4. Mám o užívání sirolimu zpravit také své ostatní ošetřující lékaře?

1. Jak dlouho budu muset užívat sirolimus?

Pacienti po transplantacimusí užívat sirolimus nebo jiné imunosupresivum (nebo jejich kombinaci) po celý život. Promluvte si se svým lékařem o nejlepší volbě pro váš stav. Lék může být v průběhu času změněn.

2. Kdo požaduje vyšetření sirolimu?
Sirolimus je zpravidla sledován lékařem a týmem, který chirurgicky provedl transplantaci, nebo lékařem, který má specifické znalosti o nemoci, kvůli které je sirolimus předepsán.

3. Kde se provádí vyšetření sirolimu?
Vyšetření hladiny sirolimu může provést místní laboratoř v nemocnici, může byt ale také zasláno do referenční laboratoře. Protože různé laboratoře používají různé metody, může mít každá laboratoř jiné referenční rozmezí. Váš lékař požaduje vyšetření důsledně v téže laboratoři, aby byly výsledky po delší období pořizovány stejnou metodou.

4. Mám o užívání sirolimu zpravit také své ostatní ošetřující lékaře?
Ano, toto je pro ně důležitá informace, zejména kvůli vzájemnému ovlivňování léků a kvůli imunosupresivnímu působení sirolimu. Sirolimus může ovlivnit vaši schopnost hojení ran, reakci na očkování a může zvýšit riziko tvorby některých nádorů (např. nádory kůže a lymfomy).

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.