Antrax je infekční choroba, která je vyvolána bakterií Bacillus anthracis. Postihuje především hospodářská zvířata a volně žijící zvěř na celém světě. Člověk se může nakazit při kontaktu s infikovanými zvířaty. Jedná se o tzv. zoonózu ( onemocnění přenosné ze zvířat na člověka). Mezilidský přenos nebyl prokázán.

Infekce má závažný průběh u lidí i u zvířat.

Onemocnění má tři formy, které závisí na místě vstupu infekčního agens: kožní, inhalační a gastrointestinální formu.

Antrax je vzácné onemocnění. Ve Spojených státech bylo mezi roky 1955 a 1999 hlášeno 236 případů antraxu, z čehož šlo ve 236 případech o kožní formy infekce. Antraxu byla věnována značná pozornost v roce 2001, kdy došlo k expozici řady osob spórami, které byly odeslány běžnou poštou. Po tomto incidentu byly implementovány některé postupy, jejichž cílem bylo sledovat případný výskyt infekčních agens zneužitelných bioteroristy v četných poštovních úřadech. Cílem opatření byla ochrana klientů i zaměstnanců pošt.

Případ úmyslného přenosu z roku 2001 upozornil na rizika antraxu jako biologické zbraně. Řada zemí zkoumala antrax jako biologickou zbraň. Antrax totiž představuje potenciálně účinnou zbraň, neboť způsobuje smrtelnou infekci, a také proto, že spóry bakterie jsou natolik odolné, že přežijí šíření různými cestami. Tyto vlastnosti z antraxu činí nebezpečnou zbraň, která je zneužitelná teroristy.

Ke kožní formě antraxu dochází nejčastěji při manipulaci s kůží a vlnou infikovaných zvířat. Případem, kterému byla věnována značná pozornost, byl přenos antraxu v roce 2006 v New Yorku, kdy došlo k expozici muže, který vyráběl tradiční africké bubny z importovaných kozích kůží.

Všechny tři formy infekce se liší symptomy i prognózou.

Kožní forma antraxu je nejčastější formou, která je způsobena šířením bakterie přes poraněnou kůži, k čemuž může dojít při kontaktu s kontaminovaným jídlem, vlnou nebo zvířecí kůží. Inkubační doba se obvykle pohybuje mezi 1 a 7 dny. Infekce začíná jako papula, která připomíná poštípání hmyzem. Během několika dní se tato papula změní v ulceraci s černým zbarvením v jejím středu. Regionální lymfatické uzliny mohou zduřet. Přibližně 20 % neléčených případů končí smrtí, což je naopak velmi vzácné v případě pacientů léčených antibiotiky.

Inhalační forma antraxu, ke které dochází po vdechnutí spór, je nejzávažnější formou infekce. Inkubační doba se pohybuje mezi 1 a 7 dny a nepřekračuje 60 dnů. Prvotní příznaky připomínají virovou respirační infekci, a to včetně pálení v hrdle, mírně zvýšené teploty, bolesti kloubů s celkovou nevůlí. První stadium může trvat několik hodin i dnů. Druhé stadium se může vyvinout náhle, přičemž příznakem bývá dušnost, horečka, šok, meningitida a respirační selhání. Smrtelnost této formy je vysoká, i přes intenzivní antibiotickou léčbu přežívá jen 55% pacientů.

 Gastrointestinální forma, která je způsobena požitím syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa, má inkubační dobu mezi 1 až 7 dny. Příznaky této formy zahrnují výraznou břišní symptomatologii a horečku. Příznaky antraxu mohou být patrné v orofaryngu, kdy se mohou objevit léze na kořeni jazyka, bolesti v hrdle a zvětšení regionálních lymfatických uzlin provázené horečkou. Antrax může způsobit i postižení terminálních částí střeva, kdy jsou hlavními symptomy nauzea, nechutenství, zvracení a horečka, následované bolestmi břicha, hematemézou a průjmem s příměsí krve. Při včasně zahájené antibiotické terapii přežívá 60% pacientů.

Testy na antrax patří do dvou kategorií: pro průkaz expozice a přítomnosti antraxu ve vnějším prostředí a pro průkaz lidské infekce. Výtěr z nosu může prokázat přítomnost spór, a tudíž expozici, na druhou stranu pozitivita tohoto testu nemusí znamenat infekci. Dokonce ani osoba, která je exponovaná spóry neonemocní, dokud spóry nezačnou klíčit, což může trvat až 60 dnů. Výtěr z nosu není z tohoto důvodu pro průkaz expozice nebo infekce doporučen.

Infekce antraxem je diagnostikována pomocí kultivace bakterie v příslušných biologických vzorcích (např. krev, kožní léze nebo sekrety z dýchacích cest) nebo průkazem protilátek v krvi. V případě inhalační formy antraxu je pomocným vyšetřením RTG snímek hrudníku; v případě podezření na meningitidu, která se může objevit během 2. stadia infekce, lze provést vyšetření likvoru.

Kultivace biologických vzorků (z vnějšího prostředí nebo tělesných tekutin, jako je například krev) může trvat několik hodin až dní. Vzorek je inkubován v kultivačním mediu, kde se mohou bakterie množit. Rutinní biochemické testy slouží k identifikaci bakterie a testování citlivosti se využívá pro výběr nejlepšího antibiotika.

Pro detekci antraxu ve vnějším prostředí nebo v tělesných tekutinách byly vyvinuty rychlé testy. Tyto testy umožňují obejít nutnost kultivace díky přímé detekci DNA antraxu. Pro klinické použití byly tyto testy schváleny FDA v roce 2001.

Proti antraxu existuje vakcinace, ale její použití je doporučeno pouze pro vysoce rizikovou populaci, jako je například vojenský personál a osoby, které pracují s Bacillus antracis v laboratořích. Vakcína není dostupná pro obecnou populaci.

Pokud je léčba antraxu zahájena včas, ještě než se rozvinou závažné příznaky, infekce je dobře léčitelná antibiotiky. Pro terapii antraxu jsou doporučena tato antibiotika: ciprofloxacin, doxycyklin a amoxicillin; jako profylaxe v případě expozice je doporučován doxycyklin a ciprofloxacin. Vzhledem k dlouhodobému přežívání spór je doporučeno podávat tuto profylaktickou terapii po dobu 60 dnů.

O volbě antibiotika rozhoduje vedle zjištěné citlivosti i případný alergický stav pacienta a kontraindikace dané věkem, graviditou či laktací.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 12. říjen 2022.
Tento článek byl naposledy změněn 1. únor 2011.