Další názevRF
Oficiální názevRevmatoidní faktor
Související vyšetření

ANA, Autoprotilátky

Proč se nechat vyšetřit?
Vyšetření přispívá ke stanovení diagnózy revmatoidní artritidy (RA) a Sjögrenova syndromu.

Kdy se nechat vyšetřit?
V případě, že má lékař podezření na RA nebo Sjögrenův syndrom.

Požadovaný druh vzorku?
Vzorek je získán ze žíly na paži pacienta.

Co je vyšetřováno?
Tímto vyšetřením se stanovuje a měří revmatoidní faktor (RF) v krvi. RF je autoprotilátka, patřící do třídy IgM (imunoglobulin M), což je bílkovina produkovaná imunitním systémem. Autoprotilátky obvykle napadají tkáně vlastního těla, které nesprávně rozeznávají jako cizorodé. Ačkoliv úloha RF dosud není zcela jasná, nezdá se, že by přímo způsoboval poškození kloubů. Způsobuje však spuštění zánětlivých pochodů v těle, které následně přispívají k autoimunitní destrukci tkání. Vyšetření RF je senzitivní, avšak málo specifické. Je nejvíce spjato s diagnózou revmatoidní artritidy (RA), avšak může se vyskytovat u celé řady různých autoimunitních chorob, například u Sjögrenova syndromu, u některých přetrvávajících bakteriálních a virových infekcí. Může se nacházet i u malého procenta zdravých lidí.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán ?
Vzorek je získán ze žíly na paži pacienta.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření revmatoidní faktoru (RF) slouží především k diagnostice revmatoidní artritidy (RA) a k odlišení této nemoci od jiných forem artritid a jiných chorob, které se mohou projevovat bolestmi kloubů, záněty a únavností. Toto vyšetření může být ordinováno současně s vyšetřením jiných autoprotilátek, například ANA (antinukleární protilátky), jakož i s markery zánětu, například s CRP (C-reaktivní protein), FW (sedimentace erytrocytů) a KO (krevní obraz), kterým se vyšetřují krevní buňky. V případě negativity RF lze indikovat vyšetření CCP (protilátek proti cyklickému citrulinovanému peptidu), což je relativně nový test, určený k diagnostice časných stadií RA. Vyšetření RF je rovněž indikováno společně s detekcí anti-SS-A a anti-SS-B při diagnostice Sjögrenova syndromu.

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření RF se ordinuje u nemocných s příznaky RA. Patří k nim bolesti, zarudnutí, otoky a ranní ztuhlost kloubů, podkožní uzlíčky a při progresi choroby rentgenový nález otoku kloubního pouzdra a úbytku chrupavčité a kostěné tkáně. Je-li výsledek prvního testu negativní, avšak příznaky přetrvávají, lze vyšetření opakovat. Vyšetření RF je rovněž indikováno při podezření na Sjögrenův syndrom. K příznakům této nemoci patří nadměrná suchost v ústech a očích, suchá kůže, bolesti kloubů a svalů. Jestliže mají nemocní více než jedno autoimunitní onemocnění, mohou se příznaky překrývat. Nemocní s RA a/nebo Sjögrenovým syndromem mohou mít i další onemocnění pojiva, například Raynaudův syndrom, sklerodermii, autoimunitní postižení štítné žlázy nebo systémový lupus erythematodes.

Co výsledek vyšetření znamená?
Zvýšená koncentrace RF u nemocných s klinickými příznaky revmatoidní artritidy znamená, že pacient má pravděpodobně RA. Zvýšená koncentrace RF u nemocných s klinickými příznaky Sjögrenova syndromu znamená, že pacient má pravděpodobně Sjögrenův syndrom.
Negativita vyšetření RF nevylučuje RA ani Sjögrenův syndrom. Přibližně 20% nemocných s RA a mnozí pacienti se Sjögrenovým syndromem jsou trvale RF negativní a/nebo vykazují velmi nízké koncentrace RF. Pozitivní výsledek vyšetření RF může být nalezen i u zdravých lidí, jakož i u nemocných s celou řadou jiných chorob, například u endokarditidy, systémového lupusu erythematodu, tuberkulózy, syfilidy, sarkoidózy, nádorových chorob, virových infekcí, při onemocněních jater, plic nebo ledvin. Vyšetření RF neslouží k diagnostice ani monitorování těchto chorob.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Vyšetření RF není diagnostické ani dostatečně specifické. Ke stanovení diagnózy RA, Sjögrenova syndromu nebo jiné choroby musí být výsledek vyšetření RF interpretován v souladu s klinickými příznaky pacienta. Výskyt falešně pozitivních výsledků RF stoupá s věkem..

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Jestliže mám vysokou koncentraci RF, svědčí to pro závažnou artritidu?
Vysoké koncentrace RF mohou přetrvávat a nebo kolísat a nemusí být nezbytně úměrné závažnosti příznaků nemoci. Je sice pravdou, že vysoké koncentrace této autoprotilátky jsou často nacházeny u lidí s aktivní formou revmatoidní artritidy, vysoké koncentrace RF však mohou souviset se Sjögrenovým syndromem nebo s jiným zánětlivým stavem. Zvýšená koncentrace RF v krvi může taktéž znamenat, že máte endokarditidu, systémový lupus erythematodes, tuberkulózu, syfilis, sarkoidózu, rakovinu, virovou infekci nebo onemocnění jater, plic či ledvin.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

THOMAS, L. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

KREJSEK, J, KOPECKÝ, O. Klinická imunologie.1.vydání, Nucleus HK, Hradec Králové, 2004, 941 s.

SHOENFELD, Y, GERSHWIN, ME, MERONI, PL. Autoantibodies. 2nd Edition. Elsevier, B.V., 2007, 838 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

KASPER DL, BRAUNWALD E, FAUCI AS, HAUSER SL, LONGO DL, JAMESON JL Eds, 2005, Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.