Co je vyšetřováno?

Thiopurinová léčiva (jako jsou např. azathioprin, 6-merkaptopurin a thioguanin) potlačují imunitní systém. Používají se k léčbě pacientů po transplantaci orgánů a k léčbě celé řady chorob, jako jeakutní lymfoblastická leukémie u dětí, autoimunitní onemocnění, idiopatické střevní záněty. Vyšetření stanovuje aktivitu enzymu thiopurin s-methyltransferázy (TPMT) v erytrocytech (červených krvinkách). Aktivita TPMT je úměrná rychlosti metabolizace (přeměny) thiopurinů v organismu.

TPMT je zásadní enzym podílející se na biodegradaci (odbourávání) thiopurinů. Dostatečná aktivita TPMT zabraňuje hromadění thiopurinů a vzniku vedlejších nežádoucích účinků jako jsou neurotoxicita, hepatotoxicita, myelosuprese, záněty sliznic,atd.

Asi 10% populace má snížené množství TPMT a chyběníthiopurin s-methyltransferázy (TPMT) se vyskytuje u osob v poměru přibližně 1:300. Osoby se sníženým množstvím a osoby s chyběním enzymu TPMT pokud jsou léčeni doporučenými (normálními) dávkami thiopurinových léků mohou mít nežádoucí účinky léků, neboť dochází k jejich hromadění a ke vzniku toxických reakcí. U těchto pacientů dochází k útlumu jejich kostní dřeně (myelotoxicita), který vede k úbytku krevních buněk, může také docházet ke vzniku infekcí a abnormální krvácivosti. Těmto vedlejším účinkům se může zabránit, pokud se vyšetří aktivita TPMT před zahájením léčby.

Komplexní vyšetření TPMT se skládá ze stanovení genotypu a vyšetření farmakofenotypu TPMT.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

K vyšetření se používá vzorek krve získaný zavedením jehly do žíly na vaší paži.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?

Jak je vyšetření využíváno?
TPMT je vyšetřováno u pacientů, kteří jsou na začátku léčby thiopurinovými léky, jako je azathioprin, nebo jestliže se lékař domnívá, že nežádoucí účinky léku mohou být u pacienta způsobeny chyběním TPMT. Vyšetření pomáhá vyhledávat osoby s rizikem vývoje různých nežádoucích účinků léku, jako je snížení počtu krevních buněk při vyšetření krevního obrazu.

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření TPMT v krvi požaduje lékař před zahájením léčby thiopurinovými léky nebo pokud má podezření, že příčinou nežádoucích účinků při léčbě je chybění nebo nedostatečné množství tohoto enzymu.

Co výsledek vyšetření znamená?
Jestliže se vyšetřením zjistí, že pacient má nedetekovatelnou aktivitu TPMT, je riziko, že se při terapii thiopurinovými léky vyvinou různé vedlejší nežádoucí účinky. V tom případě, často lékař zvolí jiné alternativní léky. Při nálezu snížené aktivity TPMT v krvi je riziko vedlejších nežádoucích účinků jako je ztráta vlasů, žaludeční obtíže, průjmy a zánět slinivky břišní menší. V tom případě lékař dávkování léků sníží. Jestliže pacient má aktivitu TPMT v krvi normální, může u tohoto pacienta lékař použít dávkování thiopurinových léků standardní.. Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením Enzymová aktivita TPMT se vyšetřuje v červených krvinkách, takže pokud jste před odběrem krve na toto vyšetření obdrželi transfuzi krve, může být výsledek analýzy nesprávný.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Jaký je význam TPMT v lidském organismu?
2. Slyšel jsem, že vyšetření lze provádět i geneticky. Je to pravda?

1. Jaký je význam TPMT v lidském organismu?
Zatím přesný význam TPMT není zcela znám. Enzym se nachází ve většině buněk, ale zájem o enzym je zatím soustředěn na pacienty, kteří jsou léčeni thiopurinovými léky.

2. Slyšel jsem, že vyšetření lze provádět i geneticky. Je to pravda?
Ano. Jestli má nebo nemá osoba funkční enzym TPMT,tak to lze prokazovat nejenom na bílkovinné úrovni ale také na úrovni DNA nebo genetické úrovni. V podstatě se získá stejná informace, ale protože vyšetření enzymu je rozšířeno více, je jednodušší a vyšetření je méně nákladné, zůstává toto vyšetření v současné době metodou volby.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.