West Nile Virus (WNV) je původce infekčního onemocnění, které bylo poprvé zjištěno v Ugandě v Africe, v roce 1937. V dalších letech se onemocnění rozšířilo na Střední východ, do východní Evropy, západní Asie a později i do USA. První případy z USA byly hlášeny z New Yorku v roce 1999. Virus se šířil přes celé Spojené státy a onemocnění vzbudilo velký rozruch, neboť dramaticky stoupl počet infekcí u lidí. Ve většině států USA, včetně District of Columbia, byly hlášeny infekce u lidí. Zvláště výrazně byly postiženy státy středozápadu a stát Colorádo na západě USA. WNV patří do skupiny virových onemocnění způsobených flaviviry. Většina z nich se šíří prostřednictvím hmyzu, obvykle komárů na zvířata a lidskou populaci. Většina lidských infekcí proběhne lehce, i když v některých případech může dojít k závažnému onemocnění.

Nejčastěji se onemocnění přenese kousnutím komára. Když komár kousne infikovaného ptáka, např. vránu (vrány jsou vysoce citlivé k infekci), komár potom může kousnutím přenést virus na další zvíře. K přenosu viru dochází nejčastěji na začátku jara, kdy se objeví dospělí komáři a přenos pokračuje až do podzimu. Odhaduje se, že jeden z 200 komárů je infikován.

I když WNV se obvykle nepřenáší z osoby na osobu, byly popsány případy této infekce od dárců krve, cestou transplantovaných orgánů a mimořádně i od matky na dítě mateřským mlékem. V červenci 2003 většina transfuzních stanic v USA začala vyšetřovat krevní deriváty na přítomnost WNV; od července do září 2003 bylo testováno kolem 2,5 miliónu dárců krve.

K 31.3.2004 bylo v USA potvrzeno 9 858 lidských případů WNV za rok 2003 a 264 úmrtí v souvislosti s touto infekcí. Nejaktuálnější počty jsou uvedeny na webové stránce Centers for Disease Control and Prevention's West Nile Virus web site.

Asi u jednoho pacienta z pěti (20 %), kteří byli infikování WNV, se objeví nějaké příznaky. Obvykle se jedná o flu-like (chřipce podobný) syndrom s teplotou, gastrointestinálními obtížemi, bolestmi hlavy, bolestmi celého těla, na kůži může být přítomen i rash a bývají zvětšené lymfatické uzliny. Tyto příznaky trvají obvykle pouze několik dní a nemají dlouhodobý dopad na zdraví.

U méně než 1 % infikovaných (asi u jednoho ze 150) se rozvine více závažné onemocnění, u kterého dochází k postižení mozku. Toto může vést až k život ohrožující encefalitidě (zánětu mozku) a nebo meningitidě (zánětu obalů mozku a míchy). K příznakům patří vysoká horečka, extrémní svalová slabost, tuhá šíje, apatie, dezorientace, porucha vědomí až koma, třes, křeče a zřídka i obrny. Úmrtnost se pohybuje kolem 3-15 % a je nejvyšší ve vysokém věku. Imunokompromitované osoby jsou také ve zvýšeném riziku, neboť onemocnění může u nich mít závažný průběh. 

Diagnóza infekce virem West Nile se obvykle provádí na základě zhodnocení příznaků, údajů o expozici a potvrzení diagnózy se provádí vyšetřením protilátek a nukleové kyseliny WNV v krvi a mozkomíšním moku (likvoru). Vyšetření (testování) na WNV se provádí za účelem zjištění, zda někdo byl, nebo v současné době je infikován WNV. Vyšetřují se také krevní deriváty na WNV a vyšetření slouží i ke sledování šíření WNV v populaci a celém státě. Testování zahrnuje buď průkaz WNV protilátek (specifických bílkovin tvořených imunitním systémem lidského těla jako odpověď na infekci WNV) nebo průkaz nukleové kyseliny (detekce genetického materiálu viru).

Průkaz protilátek

Průkaz WNV protilátek je indikován u symptomatických pacientů k určení, zda jsou v současné době infikováni nebo nedávno byli infikováni WNV, a výsledky se mohou použít ke sledování výskytu WNV v populaci, tedy ke sledování incidence a prevalence tohoto onemocnění v populaci. Existují dva typy WNV protilátek: IgM a IgG. U většiny lidí se IgM protilátky objevují za 8 dní po expozici nákaze WNV a jsou sledovány produkcí IgG protilátek za několik týdnů později. Dva zavedené komerční testy k průkazu IgM WNV protilátek metodou „capture“ ulehčily detekci WNV u symptomatických pacientů, ale tyto testy mohou být také pozitivní (v důsledku zkřížené reakce) s jinými flavivirovými infekcemi. Pozitivní výsledky musí být proto konfirmovány (ověřeny) jinou metodou, než je stanovena definitivní diagnóza WNV a nahlášení do Centers for Disease Control and Prevention.

Průkaz nukleové kyseliny

Testování nukleové kyseliny metodou polymerázové řetězové reakce (PCR) zahrnuje amplifikaci a průkaz genetického materiálu West Nile viru ve snaze detekovat přítomnost viru v krvi nebo tkáni. Ke skríningu na WNV byly na transfuzních stanicích výzkumně používány také různé WNV testy ve snaze pomoci detekovat a snížit počet krevních derivátů infikovaných WNV.

Vyšetřování nukleové kyseliny WNV se provádí také u uhynulých ptáků a komárů, za účelem průkazu přítomnosti WNV v komunitě a sledování šíření této infekce. Protože ptáci a komáři jsou přirozenými hostiteli WNV, virus je u nich častěji přítomen než u lidí. Je možné také zjistit, zda se WNV rozšířil do určité oblasti a je přítomen v populaci ptáků a komárů dříve, než se objeví případy infekce u lidí.

V současné době není k dispozici vakcína ani medikamentózní léčba. Pokračuje však výzkum a slibně vypadá několik experimentálních vakcín i antivirová terapie. Vakcíny proti jiným flavivirovým infekcím, jako je žlutá zimnice, jsou k dispozici již dlouhou dobu a jsou bezpečné a účinné. Byla již vyvinuta vakcína přidáním West Nile viru k vakcíně proti žluté zimnici ve snaze obměnit proteiny stávající vakcíny. Tato vakcína byla úspěšně testována na zvířatech, probíhaly i klinické zkoušky u lidí, ale do rutinní praxe se nedostala.

Byla také vyvinuta i další vakcína, která prošla prvotním testováním, ale obdobně jako již výše uvedená vakcína také tato není dostupná v běžné praxi. V této vakcíně je použit inaktivovaný protein (místo živého viru) a její výhodou by měla být možnost použití i v období těhotenství nebo u imunokompromitovaných osob.

Léčba infekce West Nile virem je v současné době zaměřena na léčbu symptomů. V závažných případech je nutná hospitalizace. Efektivnějším řešením je ochrana před komáry pomocí repelentů, nosit oděv s dlouhými rukávy a dlouhé kalhoty, nevycházet ven za úsvitu a soumraku a likvidovat stojaté vodní zdroje, které přitahují komáry.

S1
American Association of Blood Banks. “Risk of West Nile Virus (WNV) Infection by Blood Transfusion.” Press Release: September 5, 2002.

S2
Brown, David. “Virus Test May be Ready by Summer ’03: West Nile Risk May Make Screening of Blood a Widespread Necessity.” The Washington Post, September 25, 2002: A2.

S3
Centers for Disease Control and Prevention: West Nile Virus Basics. Available online: http://www.cdc.gov/ncidod/dvbid/westnile/index.htm

S4
National Institutes of Health: West Nile Virus Information. Available online: http://www.nih.gov/news/westnile.htm

S5
National Institute of Allergy and Infectious Diseases. Fact Sheet: Research on West Nile Virus. Available online: http://www.niaid.nih.gov/factsheets/westnile.htm

S6
Petersen LR, Roehrig JT, and Hughes JM. “Perspective: West Nile Virus Encephalitis.” The New England Journal of Medicine, 347(16):1225-1226, October 17, 200. Abstract available online: http://content.nejm.org/cgi/content/abstract/NEJMp020128v1?eaf

S7
Weiss, Rick. “Organ Recipients Had Virus: West Nile’s Presence Also Raises Blood Supply Concerns.” The Washington Post, September 4, 2002: A1, A6.

Elsewhere On The Web

Centers for Disease Control and Prevention: West Nile Virus Basics

National Institutes of Health: West Nile Virus Information

National Institute of Allergy and Infectious Diseases. Fact Sheet: Research on West Nile Virus

Petersen LR, Roehrig JT, and Hughes JM. "Perspective: West Nile Virus Encephalitis." The New England Journal of Medicine, 347(16):1225-1226, October 17, 200.

Další literární zdroje:

Chalupa P.: Diagnostikujeme správně infekci virem West Nile? Is the West Nile virus infection diagnosed correctly? Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie 2007;70/103(5):544-6.

Chalupa P.,Smith JW., Holub M.:Klinická a epidemiologická problematika západonilské horečky.Neurol. pro praxi 2008;9(2):109-111. Available from: http://www.neurologiepropraxi.cz


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 4. leden 2019.
Tento článek byl naposledy změněn 4. leden 2019.