Další názevNepřímý antiglobulinový test, NAT, Nepřímý Coombsův test, Nepřímý AHG (antihuman globulin) test, Screening protilátek
Oficiální názevScreeningové vyšetření protilátek proti erytrocytům
Související vyšetření

Přímý antiglobulinový test, Vyšetření protilátek, ABO, Rh

Proč se vyšetření provádí?

Test detekuje nepravidelné protilátky proti antigenům erytrocytů

Kdy se vyšetření provádí?

Vyšetření se provádí jako součást předtransfuzního vyšetření před podáním transfuze erytrocytů. Nepřímý antiglobulinový test se vyšetřuje také u všech těhotných žen a před porodem.

Požadovaný vzorek

Vzorek žilní krve

Co se vyšetřuje?

Nepřímý antiglobulinový test prokáže v krvi cirkulující nepravidelné protilátky proti erytrocytům (jiné protilátky než jsou pravidelné ve skupině AB0). Tyto protilátky mohou vzniknout, když se jedinec setká s erytrocytárními antigeny pro něho cizími, např. v souvislosti s podanou transfuzí nebo v těhotenství.

Na povrchu erytrocytů se nacházejí různé znaky, označované jako antigeny, které každý jedinec zdědí v určité kombinaci od rodičů. Nejvýznamnější jsou antigeny 0, A a B a podle jejich zastoupení na erytrocytech se lidé rozdělují do krevních skupin A, B, AB a 0.

Jiným důležitým antigenem na erytrocytech je antigen D (RhD, dříve Rh faktor). Podle toho, zda se tento antigen nachází na erytrocytech nebo ne, se lidé dělí na RhD pozitivní a RhD negativní (více viz Vyšetření krevní skupiny). Kromě těchto základních antigenů existují na povrchu erytrocytů další antigeny, již méně známé, jako např. antigeny krevních skupin Kell, Lewis, Kidd aj.

Některé příčiny, které vedou k imunizaci a ke vzniku protilátek:

  • Transfuze erytrocytů

Protilátky proti antigenům A a B vznikají přirozeně, bez toho, že by byl jedinec vystavený daným antigenům. Před podáním transfuze je nutné určit krevní skupinu příjemce i dárce krve (antigeny AB0 a RhD): jejich skupiny se mají shodovat proto, aby se předešlo možným potransfuzním komplikacím. Pokud má dárce i příjemce stejnou AB0 skupinu, přirozené protilátky v krvi příjemce transfuze nemohou reagovat s erytrocyty dárcovskými a nemohou je destruovat. Imunitní systém příjemce však může rozpoznat antigeny jiných krevních skupin, zastoupené na erytrocytech dárce, které příjemce nemá a které jsou pro něho cizí a proti těmto antigenům může vytvářet protilátky. U pacientů, kteří dostávají často transfuze, je také větší pravděpodobnost, že si vytvoří protilátky než u pacientů transfundovaných jen příležitostně.

  • Inkompatibilita v krevních skupinách mezi matkou a dítětem, těhotenství

Dítě může zdědit od otce antigeny, které jsou pro imunitní systém matky neznámé. Během těhotenství a zvláště při porodu, kdy se při fetomaternálním krvácení dostanou do krevního oběhu matky fetální erytrocyty, může matka reagovat na cizí antigeny a vytvářet protilátky. Protilátky mohou být příčinou hemolytického onemocnění novorozence. To většinou nepostihuje první dítě. může ale komplikovat další těhotenství. K hemolytickému onemocnění dochází proto, že mateřské protilátky prochází placentou do krevního oběhu dítěte a po vazbě na jeho erytrocyty vedou k jejich rozpadu.

Při prvním setkání s cizími antigeny jedinec může začít vytvářet nepravidelné protilátky proti těmto antigenům. Zpočátku vznikající protilátky s antigeny příliš nereagují. Pokud se však jedinec opakovaně setkává se stejným antigenem, jeho imunitní odpověď na antigen může probíhat mnohem silněji, vzniká větší množství protilátek, které již mohou vést k hemolýze inkompatibilních erytrocytů.

Vyšetření se provádí screeningovým testem, který, pokud je pozitivní, se dále došetřuje - protilátka musí být blíže identifikovaná a určená její specifičnost (proti kterému antigenu vznikla)

Jaký vzorek je k vyšetření požadován?

Krevní vzorek má být odebrán ze žíly loketní jamky.

Je vyžadován speciální odběr/příprava k vyšetření?

Není.

Proč se vyšetření provádí?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením?

Jak je vyšetření využíváno?

Nepřímý antiglobulinový test se používá jako screeningový test k průkazu nepravidelných protilátek proti erytrocytům (jiných než proti antigenům A a B). Provádí se spolu s vyšetřením krevní skupiny v rámci předtransfuzního vyšetření a v těhotenství.

Jedinci si vytvářejí protilátky, když jsou vystaveni pro ně neznámým antigenům na erytrocytech, např. po transfuzi nebo v těhotenství. Je-li zjištěna protilátka, je nutné určit, o jakou protilátku se jedná, tzn. identifikovat ji. Pokud má protilátka klinický význam, tj. může způsobit hemolýzu erytrocytů, při přípravě transfuze se použije krev takového dárce, jehož erytrocyty nenesou antigen, proti kterému je protilátka namířená.

Při vyšetření časné nebo pozdní potransfuzní reakce se provádí přímý antiglobulinový test (PAT), který detekuje protilátky navázané na erytrocyty. Pokud je PAT pozitivní, screeningové vyšetření protilátek pomůže odhalit nově vzniklé protilátky.

Během těhotenství se NAT používá ke zjištění nepravidelných protilátek v krvi matky, které mohou procházet placentou a mohou být rizikem pro plod a novorozence při hemolytickém onemocnění. Nejčastější a nejzávažnější forma tohoto onemocnění souvisí s protilátkou anti-D.

Lidé se rozlišují na Rh(D) pozitivní a Rh(D) negativní podle toho, zda je na jejich erytrocytech přítomný nebo nepřítomný antigen D. Některé Rh(D) negativní těhotné mohou tvořit protilátku anti-D proti Rh(D) pozitivním fetálním erytrocytům. K průkazu protilátky se všem Rh(D) negativním těhotným ženám provádí screeningové vyšetření protilátek proti erytrocytům ve 28. týdnu těhotenství a před porodem. Pokud se ve 28. týdnu protilátka neprokáže, žena dostává profylakticky Rh imunoglobulin (RhIg) proto, aby došlo k odstranění Rh(D) pozitivních fetálních erytrocytů z jejího krevního oběhu, aby se jimi neimunizovala.

Po narození dítěte se stanovuje Rh typ novorozence. Pokud je dítě Rh(D) pozitivní a matka protilátku anti-D netvoří, je jí aplikován další RhIg. Pokud je dítě Rh(D) negativní, profylaxe se matce nepodává.

Někdy může NAT napomoci při diagnostikování autoimunitní hemolytické anemie. Jedná se o situaci, kdy jedinec vytváří protilátky proti svým vlastním antigenům a protilátky následně vedou k poškození organizmu. Tak je tomu u autoimunitních nemocí, např. u systémového lupus erythematodes, u nemocí jako je lymfom nebo chronická lymfatická leukémie, u některých infekčních onemocnění (mononukleóza, mykoplasmová pneumonie). Vzácně může dojít k hemolýze tohoto typu při užívání některých léků, např. vysokých dávek penicilinu.

Kdy je vyšetření požadováno?

  • Před podáním transfuze erytrocytů
  • V těhotenství jako součást prenatálního vyšetření. U Rh(D) negativních žen také ve 28. týdnu těhotenství před aplikací injekce RhIg a po porodu Rh(D) pozitivního dítěte. Pokud se u těhotné nachází známá protilátka, screening protilátek částečně umožňuje sledovat množství přítomné protilátky

Co výsledek vyšetření znamená?

Transfuze: Pokud je screening protilátek pozitivní, v krvi se nachází jedna nebo více protilátek proti erytrocytům. Každá protilátka může být jinak významná. Pozitivní protilátky zjištěné v rámci předtransfuzního vyšetření vyžadují další šetření, které protilátku identifikuje. Jakmile je protilátka přesně určená, erytrocyty dárce krve, které se použijí k transfuzi, nesmí nést antigen příslušný dané protilátce (aby nedošlo k jejich destrukci).

Těhotenství: Má-li RhD negativní matka negativní výsledek NAT, aplikuje se jí do 72 hodin injekce Rh imunoglobulinu zabraňující vzniku anti-D.

Je-li výsledek testu pozitivní, protilátka nebo protilátky musí být identifikované a pokud se jedná o anti-D, kterou si aktivně vytváří matka, profylaxe se nepodává. Jestli však je u RhD negativní těhotné nalezena protilátka proti jinému antigenu než antigenu D, profylaktická injekce Rh imunoglobulinu se ženě podá, protože pomůže zabránit imunizaci D antigenem.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Množství protilátky cirkulující v krvi se může časem velmi snížit, i pod detekovatelnou mez. Jakmile se však jedinec znovu setká se stejným antigenem, dojde u něho k časné tvorbě většího množství původní protilátky, která rychle reaguje s erytrocyty, které nesou antigen, proti kterému protilátka vznikla.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Co se používalo před zavedením profylaxe Rh imunoglobulinem?

Před vyvinutím této injekce si Rh(D) negativní matky často vytvořily protilátky již po prvním těhotenství s Rh(D) pozitivním dítětem. Hemolytické onemocnění se projevovalo v různé míře závažnosti. S protilátkou souvisely také potraty a porody mrtvě narozených dětí. Postižení novorozenci často potřebovali léčbu transfuzemi proto, aby přežili. Zavedení paušální aplikace Rh imunoglobulinu vedlo k odstranění těchto vážných komplikací; i přesto se stále malé procento žen imunizuje při Rh(D) inkompatibilním těhotenství.

2. Mám krevní skupinu 0. Mohu mít dítě s AB0 hemolytickým onemocněním?

Ano. Hemolytické onemocnění novorozence se může objevit při AB0 inkompatibilitě mezi matkou a dítětem, zvláště u matek skupiny 0.

Nepřímý antiglobulinový test však není tím správným testem, kterým by se mohl tento typ inkompatibility prokázat, protože přirozeně vznikající protilátky anti-A a anti-B s erytrocyty skupiny 0 (tuto skupinu mají screeningové erytrocyty) nereagují. Obecně však platí, že se u tohoto typu inkompatibility jedná o mírnou formu hemolytického onemocnění, která je snadno léčitelná.

3. Mohu získat protilátky při darování krve?

Ne, dárce krve se při odběru nedostane do kontaktu s cizí krví.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.