Co se vyšetřuje?

Na povrchu membrány erytrocytů se nacházejí různé znaky (specifické sacharidy nebo proteiny) označované jako antigeny. Podle toho, zda lze tyto antigeny na erytrocytech prokázat nebo zda chybí, se stanovuje krevní skupina AB0 a Rh(D).

Dva významné antigeny jsou antigen A a antigen B. Jedinci, jejichž erytrocyty nesou antigen A mají krevní skupinu A, jedinci s antigenem B na erytrocytech mají skupinu B. Pokud se na erytrocytech vyskytují oba antigeny, dotyční mají skupinu AB a ti, kteří nemají žádný z uvedených antigenů mají krevní skupinu 0.

Jiným významným erytrocytárním antigenem je antigen D (RhD, Rh faktor). U jedinců Rh(D) pozitivních se tento antigen nachází na erytrocytech, u Rh(D) negativních nikoli.

Každý člověk si pravidelně a zcela přirozeným způsobem s ohledem na vlastní antigeny vytváří protilátky proti antigenům A a nebo B. Přitom platí, že neexistují protilátky proti těm antigenům, které jedinec má. Proto mají lidé skupiny A v krvi protilátky proti antigenu B (anti-B), naopak u lidí skupiny B se nacházejí protilátky proti antigenu A (anti-A). U skupiny AB se netvoří žádné protilátky, u skupiny 0 se nachází obě protilátky (anti-A i anti-B).

Rozdělení krevních skupin do základních typů ukazuje následující tabulka:

Protilátky proti antigenům A a B pomáhají určit krevní skupinu a vybrat pro příjemce takovou transfuzi, která by byla bezpečná (kompatibilní).

Pokud by např. lidé skupiny A s protilátkami proti antigenu B dostali transfuzi skupiny B, jejich protilátky by destruovaly transfundované erytrocyty a způsobily by vážnou, možná fatální komplikaci. Je proto důležité znát krevní skupinu před transfuzí.

Na rozdíl od protilátek proti antigenům A a B nevznikají protilátky proti antigenu D přirozeně; vytvářejí se u jedinců Rh(D) negativních po transfuzi Rh(D) pozitivních erytrocytů nebo v těhotenství či po porodu Rh(D) pozitivního dítěte. První expozice antigenu D ještě nemusí vést k imunitní odpovědi a vzniku protilátky, avšak další imunizace stejným antigenem může způsobit vážné reakce.

Jaký vzorek je k vyšetření požadován?

Krevní vzorek má být odebrán ze žíly loketní jamky nebo ze vpichu do bříška prstu, u novorozenců lze použít krev pupečníkovou nebo krev získanou při odběru z patičky.

Je vyžadován speciální odběr/příprava k vyšetření?

Není.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením?

Jak je vyšetření využíváno?

Tímto vyšetřením se určí krevní skupina A, B, AB nebo 0 a Rh(D) pozitivní nebo Rh(D) negativní.

Krevní skupina se stanovuje:

• Pro zajištění kompatibility mezi krevními skupinami příjemce transfuze krve nebo krevních složek a dárce takové transfuze. Zde se vyšetření doplňuje o další testy jako je screening erytrocytárních protilátek a test kompatibility proto, aby byla transfuze bezpečná a nenastala po ní reakce. K té by mohlo dojít např. u příjemce skupiny 0 s protilátkami anti-A a anti-B, pokud by dostal krev dárce skupiny A, B nebo AB (příjemcovy protilátky by mohly reagovat s jinoskupinovými antigeny erytrocytů a způsobit závažnou potransfuzní reakci). Podobně jedinci Rh(D) negativní, kterým byla podána transfuze Rh(D) pozitivní krve, si mohou vytvořit protilátku proti antigenu D. I když u nich první taková transfuze nevyvolá žádnou reakci, v budoucnosti, při další transfuzi Rh(D) pozitivní krve, by již mohla nastat komplikace.
• Velmi důležité je určení kompatibility krevních skupin v těhotenství: mezi ženou a jejím fetem. Pokud je matka Rh(D) negativní a otec Rh(D) pozitivní, fetus může zdědit D antigen po otci a matka proti tomuto antigenu může vytvářet protilátku anti-D. Protilátka prochází placentou a může vést k hemolytickému onemocnění fetu a novorozence (HDFN). Aby se zabránilo této imunizaci těhotné, podává se Rh(D) negativním ženám v těhotenství a následně po porodu Rh(D) pozitivního dítěte injekce Rh(D) imunoglobulinu. Ten se váže na fetální Rh(D) pozitivní erytrocyty a „maskuje“ je před rozpoznáním imunitními buňkami matky.
• Krevní skupina se vyšetřuje u dárců krve: jednotlivé jednotky transfuzních přípravků jsou označené štítkem, na kterém musí být uvedena AB0 a Rh(D) skupina dárce.
• Krevní skupina se stanovuje u potenciálních dárců a příjemců orgánů, tkání, kostní dřeně, kdy je součástí předtransplantačních postupů.

Kdy je vyšetření požadováno?

Jak bylo uvedené, krevní skupina se vyšetřuje povinně všem dárcům krve a také všem pacientům, kterým má být podaná transfuze.

Patří k nim např.:

• Pacienti s těžkou anemií včetně anemie srpkovité a thalasemie
• Chirurgičtí pacienti s velkými krevními ztrátami
• Pacienti s úrazy
• Pacienti s masivním krvácením
• Onkologičtí pacienti a anemičtí s chemoterapií
• Pacienti s krvácivými onemocněními jako hemofilie

Vyšetření se také provádí všem těhotným ženám, a to především proto, aby se stanovilo, zda jsou Rh(D) pozitivní nebo Rh(D) negativní a zda pro ně bude určena anti-D profylaxe. Se stejným záměrem se vyšetřují také novorozenci Rh(D) negativních matek, u nichž se vyšetřuje skupina AB0 a Rh(D).

Co výsledek vyšetření znamená?

Výsledek krevní skupiny udává, které AB0 antigeny má vyšetřovaný jedinec zastoupené na svých erytrocytech a zda je Rh(D) pozitivní nebo negativní. Výsledek se tedy používá hlavně jako informace - doklad o krevní skupině pro příjemce transfuze; tu lékař potřebuje znát proto, aby pacientovi mohl podat kompatibilní transfuzi, po níž by nenastaly vážné komplikace.

Následující tabulka předkládá, které krevní skupiny lze použít k transfuzi pro konkrétní příjemce:

Tyto informace se vztahují pouze k transfuzi erytrocytů. Pokud se jedná o transfuze plazmy a trombocytů, výběr je odlišný (viz Krev a složky krve).

Pro těhotnou ženu je výsledek vyšetření Rh(D) důležitý s ohledem na profylaktické podání protilátky, která má zabránit její imunizaci Rh(D) pozitivními krvinkami plodu nebo novorozence.

Znalost krevní skupiny slouží jako praktická informace z pohledu kompatibility dárce a pacienta. Podobně u transplantovaných je kompatibilita v krevních skupinách pro příjemce výhodná – je menší pravděpodobnost rejekcí v časném potransplantačním období.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Následující tabulka sumarizuje zastoupení jednotlivých krevních skupin v U.S. populaci:

Nejčastější příčinou hemolytického onemocnění fetu a novorozence je inkompatibilita matky a dítěte v AB0 skupině, ne inkompatibilita v antigenu D. Vyšetření AB0 skupiny však nemůže být použité pro predikci HDFN vzhledem k tomu, že protilátky proti AB0 jsou přirozené protilátky.

Existuje ještě řada dalších erytrocytárních antigenů. Velmi problematičtí jsou pacienti se vzácnými krevními typy, kteří vyžadují transfuze. Pokud se jim podaná transfuze erytrocytů neshoduje s jejich typem erytrocytů, mohou u nich nastat potransfuzní reakce. Vzniknou méně pravděpodobně tehdy, když je dárce krve i příjemce transfuze stejné etnické skupiny nebo rasy.

1. Potřebuji znát svou krevní skupinu?

Vaše krevní skupina musí být stanovená předtím, než dostanete transfuzi. Pouze v extrémně naléhavé situaci, kdy není dostatek času k jejímu vyšetření, lze podat transfuzi i bez informace o AB0 a Rh(D) a za těchto okolností se neprovádějí ani žádná jiná předtransfuzní vyšetření. V tomto jediném případě se pro příjemce s neznámou krevní skupinou použijí k transfuzi erytrocyty skupiny 0, které neobsahují žádné A nebo B antigeny a nemohou být příčinou hemolytické potransfuzní reakce. Použití Rh(D) negativních přípravků závisí na situaci a na zásobách tohoto typu erytrocytů v daném zařízení.

2. Co znamenají pojmy „univerzální dárce a univerzální příjemce?

Univerzálním dárcem je dárce skupiny 0 Rh(D) negativní. Jeho erytrocyty nebudou reagovat s protilátkami příjemce žádné krevní skupiny. U příjemce takové tranfuze je minimální riziko vzniku hemolytické reakce v důsledku AB0 a Rh(D) inkompatibility.

Univerzálním příjemce má typ AB Rh(D) pozitivní; rozlišuje A,B a D antigeny jako vlastní a přijme erytrocyty všech ostatních skupin bez ohrožení hemolýzou.

3. Jaké jsou další erytrocytární antigeny kromě AB0 a Rh(D)?

Na povrchu erytrocytů se nachází řada dalších antigenů. Patří k nim např. krevní skupiny Kell, Kidd, Duffy a jiné Rh antigeny. Imunitní systém proti nim také tvoří protilátky, pokud se s těmito antigeny setká (transfuze, těhotenství). Dané protilátky se nezjistí při běžném vyšetření krevní skupiny, ale zjišťují se cíleně v rámci screeningu proitilátek (viz Screeningové vyšetření erytrocytárních protilátek a Identifikace erytrocytárních protilátek).

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.