V laboratorním nálezu, jak ho vydávají jednotlivé laboratoře, najdeme všechny potřebné údaje o nemocném. Patří sem jeho jméno, evidenční číslo (většinou odpovídá rodnému číslu), dále údaje o ordinujícím lékaři a plátci (zdravotní pojišťovně) a obvykle číslem vyjádřená diagnóza. Mělo by zde být uvedeno i datum a u opakovaných či akutních vzorků také hodina a minuta odběru biologického materiálu, dále jeho typ event. další potřebné poznámky, jako je např. poznámka o užívaných lécích, zda byl nemocný nalačno apod.
A samozřejmě výsledky vlastního laboratorního vyšetření. Tam najdeme název vyšetření (někdy vyjádřený obecně užívanou, a tedy i známou zkratkou) a jednotku, v které je výsledek vyjádřen; koncentrace se nejčastěji vyjadřuje v milimolech na litr (mmol/l), někdy v gramech na litr (g/l) či v jiných jednotkách. Nález často obsahuje i tzv. referenční (fyziologické) rozmezí, tj. číselné meze, mezi nimiž by se měl výsledek pohybovat. Dosti běžné je grafické znázornění, zda je výsledek normální, tedy v daných mezích, zvýšen či snížen. Tak mohou vydávané výsledky vypadat např. takto:
U kvalitativních vyšetření najdeme místo koncentrace obvykle jen vyjádření, je-li látka v biologickém materiálu přítomna či nikoliv (pozitivní – negativní), někdy je stupeň pozitivity odhadován stupnicí 1 až 4.
Jak je uvedeno v kapitole Referenční hodnoty a jejich význam, neznamená mírné odchýlení výsledku nutně patologický nález, jindy je naopak i zdánlivě normální hodnota nežádoucí. Důležité je hodnotit také vztah mezi jednotlivými laboratorními metodami, dát je do souvislosti s vašimi potížemi a nálezy jiných vyšetření (jak klinických, tak např. rentgenových, histologických apod.). Důležitý je i trend, tj. zda se hodnota vyšetření v čase nemění, klesá či stoupá.
Z uvedených důvodů se dá říci, že pohled na laboratorní nález obvykle nedovolí laikovi vše správně hodnotit; výsledky jsou určeny odborníkovi – lékaři. Ten by vám měl laboratorní nález spolu s hodnocením vašeho zdravotního stavu vysvětlit.