V posledních letech se setkáváme se stále rostoucím počtem diagnostických metod, vyšetřovacích i léčebných postupů, jsou k dispozici stále nové laboratorní testy, ale i léky. Je nový, dosud neužívaný test lepší než ten starý, léta „zaběhnutý“? Pomůže nový lék lépe zvládnout chorobný stav než všechny dosud užívané léky? Navíc stejný test či stejný lék nabízí více výrobců – který z nich je nejlepší? Ten nejdražší? A co když oba stojí stejně, pro který se rozhodnout?
Tyto otázky by měla pomoci řešit medicína založená na důkazech (Evidence-Based Medicine, EBM), v případě laboratorních metod pak laboratorní medicína založená na důkazech (Evidence-Based Laboratory Medicine, EBLM). V následujících odstavcích se pokusíme vysvětlit, co si pod tímto termínem představit.
Před zavedením nového laboratorního testu je třeba pečlivě stanovit jeho vlastnosti a porovnat je s vlastnostmi testu starého. Hodnotíme nejen vlastnosti analytické, jako je přesnost stanovení, shoda výsledku se skutečnou koncentrací látky ve vzorku nebo schopnost metody stanovit s dostatečnou přesností třeba i nízké koncentrace měřené látky, aniž by rušila přítomnost jiných látek obsažených v krvi. Hodnotíme i procento falešně negativních výsledků (test vyjde negativní u nemocného jedince) či falešně pozitivních nálezů (výsledek je pozitivní, i když testovaný jedinec je zdravý). Hodnotíme, s jakou spolehlivostí pomůže negativní nález přítomnost choroby vyloučit a s jakou pravděpodobností pozitivní nález chorobu potvrdí. To vše je třeba dát do souvislosti s cenou testu – posoudit, zda jeho zavedení nebude neúnosně drahé; jindy je sice test dražší, ale včasný záchyt a léčba počátečních stadií onemocnění vede k daleko vyšším úsporám.
Uvedené údaje nelze získat v jedné laboratoři či v jedné nemocnici. Získávají se někdy roky, a to na základě výsledků testování (tzv. studií) na řadě pracovišť, nejen v jednom státě, ale dokonce např. v rámci celé Evropy či světa. Testování předchází pečlivá příprava, zahrnuty jsou tisíce, až desetitisíce osob a výsledky je třeba správně statisticky zhodnotit. Teprve ukáže-li se, že nová laboratorní metoda je skutečně přínosná, je doporučeno její užití v praxi. Objeví se pak v doporučeném diagnostickém či léčebném postupu, který často schvalují odborníci z několika lékařských oborů; známe doporučení národní, evropská či mezinárodní (světová). Tato doporučení jsou pak závazná pro lékaře, ale i např. pro plátce – zdravotní pojišťovny. Jiný diagnostický či léčebný postup je považován za nesprávný.
Příkladem je řada doporučení, která vytvořila Česká společnost klinické biochemie ve spolupráci s ostatními odbornými společnostmi – jmenujme např. doporučení Diagnostika a sledování diabetes mellitus, vytvořené ve spolupráci České společnosti klinické biochemie a České diabetologické společnosti. Příslušná odborná doporučení najdeme např. zde
Závěrem můžeme shrnout, že cílem medicíny založené na důkazech je zajistit péči o nemocné postupy prověřenými na dostatečně velkých skupinách osob, samozřejmě při zohlednění ekonomické stránky. Zároveň je třeba odmítnout všechny diagnostické i léčebné postupy, které nejsou dostatečně prověřené.