Tyreotoxikóza (hypertyreóza) je stav, kdy dochází k nadměrné a nekontrolované produkci hormonů štítné žlázy. Může být vyvolána poruchou štítné žlázy, pak mluvíme o tzv. periferní hypertyreóze anebo vzácněji centrálně (porucha řízení v oblasti hypotalamu a hypofýzy). Další obvyklou příčinnou může být i předávkování léky, které obsahují hormony štítné žlázy.

Periferní hypertyreóza je nejčastěji způsobená Graves - Basedowovou chorobou, která je vyvolána protilátkou, nazývanou tyreoideu stimulující imunoglobulin (TSI). Ten působí podobně jako hypofyzární tyreoideu stimulující hormon (TSH) a výsledkem je stimulace zvýšené tvorby hormonů a zvětšování objemu štítné žlázy. Toto onemocnění má prevalenci přibližně 1 -1,5 % a  vyskytuje se častěji u žen.

Klinické příznaky Graves – Basedowovy choroby jsou způsobeny především nadměrným množstvím tyreoidálních hormonů. Mezi tyto symptomy patří zvýšená srdeční frekvence, nadměrné pocení, hubnutí, intolerance tepla, nervozita a psychická labilita. Dále se asi u 1/3 pacientů vyskytují oční příznaky (tzv. endokrinní orbitopatie)

Mezi další imunogenní příčiny tyreotoxikózy patří subakutní tyreoiditida a rozpadová fáze Hashimotovy tyreoiditidy.

Základem laboratorní diagnostiky jsou parametry funkce štítné žlázy (TSH, fT4, fT3). Snížená hladina TSH spolu s normálními nebo zvýšenými volnými hormony štítné žlázy (fT3, fT4) potvrzují periferní tyreotoxikózu. Stanovení protilátky tyreoideu stimulujícího imunoglobulinu (TSI, často u nás označovaného jako TRAK) je metodou volby ke stanovení etiologie periferní hypertyreózy. Zvýšená hladina TRAK je vysoce specifická pro Graves – Basedowovu chorobu. Spolu s TRAK mohou být pozitivní i další tyreospecifické protilátky (proti tyreoperoxidáze a proti tyreoglobulinu)

Základní zobrazovací metodou štítné žlázy je sonografie. Pro Graves Basedowovu chorobu je typický nález strumy (zvětšená štítná žláza) s nehomogenní a hypoechogenní texturou, a především se zvýšeným prokrvením. Dříve více využívaná scintigrafie štítné žlázy u nás nyní ustupuje do pozadí, může však napomoct k odlišení autonomních uzlů v případě polynodozních strum.

Léčba má za úkol snížit tvorbu hormonů štítnou žlázou. Podávají se tyreostatika – látky, které brzdí tvorbu hormonů štítné žlázy. V ČR jsou dostupné 2 preparáty thiamazol (Tyrozol) a propylthiouracyl (Propycyl). Lékem volby s výjimkou 1. trimestru gravidity by měl být Tyrozol, a to z důvodu nižšího rizika závažných nežádoucích účinků (poškození funkce jater). Mezi závažné nežádoucí účinky tyreostatik patří poškození funkce jater a útlum tvorby bílých krvinek (neutropenie). Tyto nežádoucí účinky jsou naštěstí relativně vzácné, nicméně všichni pacienti, kteří tyreostatika užívají, mají být instruováni o příznacích těchto nežádoucích účinků. Léčba tyreostatiky má být dlouhodobá (doporučuje se minimálně 1,5 roku). Dávka tyreostatika musí být pravidelně upravována podle aktuálních hladin hormonů štítné žlázy.

Na počátku léčby (do normalizace koncentrací hormonů štítné žlázy)  se tyreostatika podávají v kombinaci s beta-blokátory, které napomáhají zpomalit srdeční frekvenci, pocení a úzkostné pocity, které jsou tyreotoxikózou vyvolané.

Pokud se nepodaří účinně znormalizovat funkci štítné žlázy tyreostatiky, je možno použít k léčbě tyreotoxikózy radiojód, který specificky ničí buňky štítné žlázy, nebo se chirurgicky odstraňuje celá štítná žláza.

Oční příznaky se se mohou odstranit s normalizací funkce štítné žlázy. Jsou-li středně závažné nebo závažné je indikována kortikoterapie. V případě zrak ohrožujícího postižení je nutné chirurgické řešení či radioterapie očnice.

Kahaly GJ et al.: 2018 European Thyroid Association Guideline for the Management of Graves' Hyperthyroidism.  Eur Thyroid J. 2018 Aug;7(4):167-186

Marek J, Hána V a kolektiv: Endokrinologie, Praha, Galén, 2017


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 6. září 2019.
Tento článek byl naposledy změněn 25. říjen 2010.