Žloutenka není onemocnění, nýbrž symptom. Jedná se o žluté zabarvení kůže, očního bělma a tělních tekutin. Je způsobena zvýšením množství bilirubinu v krvi. Bilirubin je žlutý pigment, který vzniká rozpadem hemu, zejména z hemoglobinu červených krvinek. Je transportován krví do jater, kde je exkretován do žluče a dále do tenkého střeva. Ke žloutence dochází při poruše této metabolické dráhy na jakémkoli místě.

Příklady běžných onemocnění, které mohou vést ke žloutence

Akutní hepatitida: zánět jater způsobený řadou příčin včetně virů hepatitidy A, B, C, D, a E, abusem alkoholu, některými léky a toxiny.

Obstrukce intrahepatálních a/nebo extrahepatálních žlučových cest: způsobená žlučovým kamenem, poškozením a zjizevnatěním, nebo v důsledku biliární atrézie, což je vrozené onemocnění sdružené s abnormálním vývojem žlučových cest. Obstrukce žlučových cest vede k nahromadění žluči před překážkou a ke zvýšení bilirubinu v krvi. Extrahepatální žlučové cesty mohou blokovat nejčastěji žlučové kameny nebo nádorový proces vycházející ze žlučových cest či okolních anatomických struktur.

Hemolytická anémie: korpuskulární i nekorpuskulární hemolytické anémie, malárie, autoimunní proces, a jakákoli jiná onemocnění, která vedou k významné destrukci červených krvinek a ke zvýšení produkce bilirubinu v krvi.

Gilbertův syndrom: vrozený syndrom sdružený se sníženou konjugací bilirubinu v játrech v důsledku nižší enzymové aktivity. Jedinci s tímto syndromem mají mírnou žloutenku zejména při souběžných jiných onemocněních a zvýšeném stresu.

Cirhóza: může způsobit žloutenku v pozdních stádiích onemocnění.

Příklady vzácnějších onemocnění, která mohou způsobit žloutenku

Criglerův-Najjarův syndrom: vrozené onemocnění, které může vést k těžké nekonjugované hyperbilirubinémii (vysokým koncentracím bilirubinu); onemocnění je způsobeno mutací genu vedoucí k deficienci enzymu nezbytného pro konjugaci bilirubinu.

Dubinův-Johnsonův syndrom: vrozený defekt biliární sekrece konjugovaného bilirubinu vedoucí k akumulaci pigmentu v jaterních buňkách.

Rotorův syndrom: vrozená konjugovaná hyperbilirubinémie; podobný Dubinovu-Johnsonovu syndromu bez akumulace pigmentu v játrech. Oba syndromy se manifestují smíšenou hyperbilirubinémií s predominantně zvýšeným konjugovanýcm bilirubinem.

Pseudožloutenka: kůže člověka může zežloutnout po konzumaci většího množství mrkve, dýně nebo melounu v důsledku přítomnosti beta karotenu; jedná se o dočasnou a benigní záležitost bez vztahu k bilirubinu nebo žluči.

Novorozenci mají často po narození krátké období žloutenky. Hovoříme o fyziologické novorozenecké žloutence, která je multifaktoriální, významnou roli hraje nezralost jater novorozence. Tito novorozenci jsou pečlivě monitorováni a žloutenka se obecně zlepšuje během 48 až 72 hodin. Pokud žloutenka přetrvává nebo je závažnější, jsou novorozenci léčeni fototerapií, mělo by být pátráno po případných jiných příčinách.

Cílem laboratorního vyšetření je určit příčinu žloutenky a posoudit závažnost vyvolávajícího onemocnění. Úvodní testování je obvykle zaměřeno na játra. Další specifické testy, jako jsou například diagnostika virových hepatitid a/nebo zvýšené destrukce červených krvinek, mohou být provedeny spolu s úvodními testy na základě nálezů pacienta a podezření lékaře na možnou příčinu žloutenky.

Laboratorní vyšetření zahrnují:

ALT (alaninaminotransferáza)

ALP (alkalická fosfatáza)

AST (aspartátaminotransferáza)

Bilirubin, celkový (konjugovaný a nekonjugovaný), přímý (konjugovaný) a nepřímý (nekonjugovaný)

Albumin

GGT (Gamma-glutamyltransferáza)

testy na infekci virem hepatitidy A

testy na infekci virem hepatitidy B

testy na infekci virem hepatitidy C

krevní obraz

počet retikulocytů (pokud je krevní obraz abnormální)

Další diagnostické metody

K posouzení stavu a struktury jater, žlučníku a žlučových cest mohou být využity zobrazovací metody a jaterní biopsie. Tyto metody zahrnují:

Ultrasonografie břicha

CT (výpočetní tomografie)

Cholangiografie (zobrazení žlučových cest), ERCP/MRCP

Jaterní biopsie

Patologická novorozenecká žloutenka musí být léčena, pokud je závažného charakteru, neboť v tomto případě může bilirubin způsobit trvalé poškození mozku. Ve všech dalších případech nemusí být léčena žloutenka (s výjimkou Criglerova-Najjarova syndromu 1. typu), ale vyvolávající onemocnění. Dojde-li k vyléčení onemocnění, ustupuje i žloutenka. Je-li přítomna obstrukce, může být nezbytný chirurgický zákrok.

Hepatologie, 3. vydání. Eds. Hůlek P, Urbánek P. Grada

Laboratorní diagnostika. Ed. Zima T. 3. vyd. Galén 2017

Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. Ed. Rifai N. Elsevier Books 2017


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 6. listopad 2020.
Tento článek byl naposledy změněn 30. leden 2011.