Systémový lupus erythematodes (SLE) je chronické, zánětlivé, autoimunitní onemocnění, které má mít různé klinické projevy. Může se projevit horečkou, vyrážkou, zánětem kloubů i postižením vnitřních orgánů. Postihuje až osmkrát častěji ženy a zpravidla se objevuje v plodném věku žen, tedy mezi 20. a 50. rokem. SLE může být též vyvolán některými léky.

Mezi první příznaky lupusu patří horečka, vyrážka v obličeji, která má typický motýlovitý tvar, vyrážka po slunění, bolesti a záněty kloubů, dále se mohou vyskytnout křeče, poruchy psychiky, záněty plic, pohrudnice a osrdečníku, záněty ledvin, trombózy, embolie a další.

Diagnóza SLE se stanovuje na základě klinického vyšetření, které je nutno doplnit o vyšetření laboratorní, RTG, případně další specializovaná vyšetření podle typu postižení.

U pacientů s podezřením na SLE vyšetřujeme parametry zánětu (sedimentaci červených krvinek, CRP), krevní obraz, vyšetření funkce ledvin včetně močového nálezu a vyšetření imunologické.

U pacientů se SLE je v krvi často zvýšené množství protilátek (imunoglobulinů). Pravidelně nacházíme u tohoto onemocnění antinukleární protilátky, což je skupina různých protilátek, které se objevují u různých autoimunitních onemocnění obecně. Z nich jsou pro lupus typické protilátky proti přirozené DNA (anti-dsDNA) a protilátky anti-Sm, dále mohou být pozitivní protilátky proti histonům.

Častým nálezem je i revmatoidní faktor a tzv. antifosfolipidové protilátky, které zvyšují riziko trombózy a embolie. Bývají snížené hladiny komplementu C3 a C4, což jsou bílkoviny, které se účastní imunitních reakcí.

Léčbu vede zpravidla zkušený revmatolog ve spolupráci s dalšími specialisty. Základem léčby je potlačení zánětu a nepřiměřené imunitní reakce. U lehčích forem se podávají nesteroidní antirevmatika a antimalarika, u závažnějšího postižení pak léky ze skupiny imunosupresiv (azathioprin, methotrexát, cyklosporin A, mykofenolát mofetil, cyklofosfamid). Často se užívají i glukokortikoidy, především proto, že mají stále nejrychlejší nástup účinku. Vhodné jsou zejména u závažných a život ohrožujících forem onemocnění. Strategii léčby určuje nejzávažnější orgánové postižení.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 8. říjen 2021.
Tento článek byl naposledy změněn 8. říjen 2021.