Revmatoidní artritida je chronické zánětlivé onemocnění kloubů autoimunitního původu, které může vést, pokud není včas a náležitě léčeno, k destrukcím kloubů a rozvoji kloubních deformit.

Příčina onemocnění není známá, předpokládá se, jako u ostatních autoimunitních onemocnění, vliv vnitřních faktorů (určité genetické predispozice neboli dědičné náchylnosti) a faktorů zevního prostředí, kterými mohou být některé viry či bakterie nebo faktory environmentální (životní prostředí). Je známo, že výrazně vyšší riziko vzniku RA mají kuřáci, častější je též výskyt RA v městských a průmyslových aglomeracích oproti venkovu.

Revmatoidní artritida postihuje častěji ženy, začíná nejčastěji ve středním nebo starším věku, ale výjimkou nejsou ani mladí jedinci. RA se vyvíjí obvykle plíživě a hlásí se zpravidla bolestmi a otoky drobných kloubů rukou. Bolesti jsou klidové, nejhorší po ránu, ale mohou nemocného budit i v noci. Ráno jsou spojeny s výraznou ztuhlostí, která může trvat až několik hodin. Podobně mohou být postiženy i drobné nožní klouby.

RA je systémové zánětlivé onemocnění, a proto může být provázena i mimokloubními záněty, např. šlach, plic, očí nebo srdce.

Pro diagnózu RA je třeba provést pečlivé klinické vyšetření lékařem a doplnit i vyšetření laboratorní. Pacienti s RA mají zpravidla zvýšené ukazatele zánětu - sedimentaci erytrocytů a hladinu C-reaktivního proteinu (CRP), v důsledku zánětu mohou mít anémii nebo zmnožené bílé krvinky či destičky. U většiny nemocných nacházíme v krvi tzv. revmatoidní faktory či protilátky proti cyklickým citrulinovaným peptidům (anti-CCP). Diagnóza onemocnění je založena na přítomnosti zánětlivého postižení kloubů, typických laboratorních nálezech, případně charakteristických změnách na RTG postižených kloubů. Samotná přítomnost revmatoidních faktorů či anti-CCP protilátek však diagnózu RA nepotvrzuje.

Před zahájením specifické léčby se dále vyšetřují funkce jater a ledvin a laboratorní vyšetření k vyloučení virových hepatitid, případně skryté tuberkulózy.

Léčba musí být zahájena co nejdříve. Jejím cílem je navození tzv. remise, tedy klidového stádia nemoci, a zabránění vzniku kloubních destrukcí a deformit. Základem léčby RA jsou léky s dlouhodobým protizánětlivým účinkem, tzv. chorobu modifikující antirevmatické léky (methotrexát, leflunomid, sulfasalazin), při jejich nedostatečném efektu je indikována léčba biologická. Jejím principem je blokování zánětlivé reakce pomocí uměle vytvořených protilátek nebo receptorů. Novinkou je tzv. cílená léčba, která cílí na nitrobuněčné zánětlivé reakce. Glukokortikoidy se v současné době užívají spíše jen v určitých situacích (např. vysoká aktivita nemoci, nutnost rychlého nástupu účinku) a v ideálním případě jen na přechodnou dobu. Součástí komplexní léčby je i nefarmakologická léčba (vhodný pohybový a pracovní režim, rehabilitace, event. léčba lázeňská) a péče o přidružená onemocnění.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 8. říjen 2021.
Tento článek byl naposledy změněn 8. říjen 2021.