Oficiální názevProtilátky IgG, IgM a IgA proti beta-2 glykoproteinu 1

Proč se nechat vyšetřit?

K diagnostice antifosfolipidového syndromu (APS); k určení příčiny tvorby neobjasněných krevních sraženin (trombotická příhoda nebo žilní tromboembolismus); ke stanovení příčiny opakujících se potratů.

Kdy se nechat vyšetřit?

Jsou-li přítomny příznaky APS a/nebo v případě, že došlo k vytvoření jedné nebo více neobjasněných krevních sraženin v žíle či tepně. Dále v případě více než jednoho potratu, zejména v druhém a třetím trimestru těhotenství.

Požadovaný druh vzorku?

Vzorek krve odebraný ze žíly na paži.

Je nutná příprava?

Nikoliv.

Co je vyšetřováno?

Protilátky proti beta-2 glykoproteinu 1 jsou autoprotilátky spojované s patologickým srážením krve. Test tyto protilátky detekuje a měří jejich hladinu v krvi.

Tyto protilátky jsou považovány za jedny z hlavních autoprotilátek (tzv. antifosfolipidové protilátky), které mylně cílí na tělu vlastní lipidové proteiny (fosfolipy) nacházející se na vnější vrstvě buněk (buněčných membrán) a krevních destiček. Proto je test na tyto protilátky často doplňován testem na další antifosfolipidové protilátky, včetně protilátek proti kardiolipinu a lupus antikoagulans.

Způsob, jakým antifosfolipidové protilátky zasahují do procesu krevního srážení, není doposud plně znám. Jisté ale je, že zvyšují riziko vzniku krevních sraženin (trombů) jak v žílách, tak v tepnách.

Antifosfolipidové protilátky se nejčastěji tvoří u lidí s autoimunitní poruchou zvanou antifosfolipidový syndrom (APS). Při něm dochází k rozsáhlé tvorbě krevních sraženin (trombotické epizody), k nízkému počtu krevních destiček (trombocytopenie), v případě těhotenství pak ke komplikacím jako je preeklampsie či opakující se potraty, zejména v druhém a třetím trimestru těhotenství.

Někteří lidé s autoimunitními poruchami jako je lupus (systémový lupus erythematodes, SLE) mohou začít tvořit jednu či více z výše zmíněných autoprotilátek, což u nich může způsobit riziko tvorby krevních sraženin v krevním řečišti.

V jakých případech se využívá?

Test na protilátky proti beta-2 glykoprotein 1 se nejčastěji využívá společně s testováním na kardiolipinové protilátky a lupus antikoagulans a slouží ke stanovení:

  • antifosfolipidového syndromu (APS)
  • příčin tvorby nevysvětlitelných krevních sraženin (trombotické epizody)
  • příčin opakujících se potratů

V některých případech může být test využit k detekci autoprotilátek, které si mohlo tělo vytvořit v případě jiné autoimunitní poruchy, např. lupusu.

Laboratorní testy mohou stanovit tři různé třídy autoprotilátek: IgG, IgM a IgA. V případě, že jsou prvotní testy na antifosfolipidové protilátky třídy IgG a IgM negativní, ale je zde stále podezření na APS, je doporučeno testování protilátek třídy IgA společně s některými méně běžnými antifosfolipidovými protilátkami, jako je anti-fosfatidylserin a anti-protrombin.

Nicméně kvalita testování protilátek třídy IgA zůstává sporná. Podle mezinárodní dohody o APS není přítomnost třídy IgA (buď v podobě antikardiolipinových protilátek nebo protilátek proti beta-2 glykoproteinu 1) laboratorním kritériem pro stanovení diagnózy APS.

Kdy je potřeba podstoupit test?

Test se provádí v případě příznaků a potíží spojených s nadměrným srážením nebo antifosfolipidovým syndromem (APS) mezi něž patří:

  • krevní cévní sraženina, např. hluboká žilní trombóza (HŽT)
  • cévní mozková příhoda nebo tranzitorní ischemická ataka (TIA nebo také mini-mrtvice)
  • opakované potraty nebo komplikace v těhotenství např. v podobě preeklampsie

Tento test může být někdy proveden v případě diagnostikované autoimunitní poruchy, kdy chce ošetřující lékař zjistit případnou přítomnost autoprotilátek.

Co výsledek vyšetření znamená?

Ošetřující lékař by měl vždy hodnotit výsledku testů společně s ostatními faktory (anamnéza, fyzické vyšetření pacienta, příznaky a potíže).

Pozitivní test na protilátky proti beta-2 glykoproteinu 1 mohou značit přítomnost antifosfolipidového syndromu (APS), protože právě tyto protilátky jsou u daného onemocnění pozorovány nejčastěji. Pokud je test pozitivní, měl by být opakován po zhruba 12 týdnech pro stanovení, zda se jedná o dočasný nebo trvalý problém.

V současné době lékaři diagnostikují APS na základě jak klinických nálezů, tak trvalé přítomnosti jedné či více antifosfolipidových protilátek. Vysoká hladina protilátek proti beta‑2 glykoproteinu 1, která je testována jako pozitivní i po 12 týdnech znamená vyšší pravděpodobnost přítomnosti APS. Ta je ještě zvýšena v případě, že i ostatní testy na antifosfolipidové protilátky vyjdou pozitivní.

V případě negativního testu na protilátky proti beta-2 glykoproteinu 1, kdy ale zároveň vyjde pozitivní test na jiné antifosfolipidové protilátky a jsou patrné příznaky a projevy, je přítomnost APS pravděpodobná. V případě slabé pozitivity na protilátky proti beta-2 glykoproteinu 1 a slabé pozitivity či negativity na ostatní antifosfolipidové protilátky je pravděpodobné, že protilátky jsou přítomny z jiného důvodu, než je APS. Pokud je opakovaný test negativní, je pravděpodobné, že protilátky byly přítomny dočasně. Výskyt dočasných autoprotilátek může nastat v případě akutní infekce, onemocnění HIV/AIDS, některých typů rakoviny, anebo při užívání léků jako je fenytoin, penicilin a prokainamid.

Pokud dojde k výskytu autoimunitní poruchy, jako je lupus (systémový lupus erythematosus, SLE) a test na protilátky proti beta-2 glykoproteinu je pozitivní, může být zvýšené riziko vzniku sraženin v krevním řečišti. Jedna nebo více antifosfolipidových protilátek mohou být přítomny v celé řadě dalších autoimunitních poruch (viz článek Autoimunitní poruchy). Je také možná existence více autoimunitních poruch zároveň, například v případě APS a lupusu.

Pokud dojde k výskytu autoimunitní poruchy, ale test na antifosfolipidové protilátky je negativní, testování by se mělo opakovat později, aby došlo k detekci případných nově vzniklých protilátek, které se mohou objevit kdykoliv v průběhu onemocnění.

Pokud jsou přítomné antifosfolipidové protilátky, dojde vždy ke vzniku krevních sraženin?

Ne vždy. Protilátky zvyšují riziko vzniku krevních sraženin, ale neznamená to, že ke vzniku dojde vždy. Zároveň přítomnost protilátek nedokáže v případě vzniku krevních sraženin určit jejich četnost a míru rizika.

Měl by být nový ošetřující lékař informován o přítomnosti antifosfolipidových protilátek?

Ano, tato informace je důležitou součástí anamnézy. Lékař potřebuje tuto informaci i v případě, že nejsou přítomny žádné příznaky, aby mohl zahájit správný postup léčby a vzít v potaz případné rizikové faktory.

Zdroje použité v aktuální verzi

Movva, S. et. al. (2018 September 30, Updated). Antiphospholipid Syndrome. Medscape Rheumatology.

Available online at https://emedicine.medscape.com/article/333221-overview. Accessed October 2019.

Berg, T. (2017 January 17, Updated). Antiphospholipid Syndrome and Pregnancy. Medscape Obstetrics

& Gynecology. Available online at https://emedicine.medscape.com/article/261691-overview. Accessed

October 2019.

(© 1995-2019). Beta-2 Glycoprotein 1 Antibodies, IgG and IgM, Serum. Mayo Clinic Laboratories.

Available online at https://www.mayocliniclabs.com/test-catalog/Clinical+and+Interpretive/62926.

Accessed October 2019.

Linnemann, B. (2018 August 9). Antiphospholipid syndrome - an update. Vasa (2018), 47, pp. 451-464.

Available online at https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/30205764. Accessed October 2019.

Antiphospholipid Antibody Syndrome. National Heart, Lung, and Blood Institute. Available online at

https://www.nhlbi.nih.gov/health-topics/antiphospholipid-antibody-syndrome. Accessed October 2019.

Moser, K. et. al. (2019 January, Updated). Antiphospholipid Syndrome – APS. ARUP Consult. Available

online at https://arupconsult.com/content/antiphospholipid-syndrome. Accessed October 2019.

Ahluwalia, J. and Sreedharanunni, S. (2017 October 22, Updated). The Laboratory Diagnosis of the

Antiphospholipid Syndrome. Indian J Hematol Blood Transfus. 2017 Mar; 33(1): 8–14. Available online at

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5280868/. Accessed October 2019.

De Groot, P. and Urbanus, R. (2012 March 2). The significance of autoantibodies against β2-

glycoprotein I. Blood 2012 120:266-274. Available online at

http://www.bloodjournal.org/content/120/2/266?sso-checked=true. Accessed October 2019.

 


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 23. listopad 2020.
Tento článek byl naposledy změněn 23. listopad 2020.