Proteinurie

S proteinurií nejsou obvykle spojeny žádné potíže, zvláště u mírných případů. Větší množství bílkoviny může způsobit tvorbu pěny na moči. Významné ztráty bílkovin z krve mohou ovlivnit schopnost organismu regulovat tekutiny, což může vést k otokům rukou, nohou, břicha a obličeje. Jsou-li přítomny nějaké příznaky, jsou obvykle spojeny se stavem nebo onemocněním, způsobujícím proteinurii. Velké ztráty plazmatických bílkovin do moči mohou vést k poruše v hospodaření s vodou a k tvorbě otoků rukou, nohou, břicha i v obličeji.

K cílům vyšetření proteinurie patří screening osob se zvýšeným rizikem, detekce proteinurie, určení její základní příčiny, určení typu a množství vylučované bílkoviny a zhodnocení funkce ledvin. Je-li nalezena proteinurie, jsou pacienti sledováni v patřičných intervalech, abychom zjistili, zda proteinurie mizí nebo se zhoršuje. Pro zhodnocení proteinurie mohou být požadována další vyšetření v moči i v krvi.

Laboratorní vyšetření

Vyšetření bílkoviny v moči může být součástí celkového vyšetření nebo jako součást vyšetření osob s chorobami, kde může proteinurie signalizovat onemocnění ledvin (diabetes mellitus, hypertenze); v tomto případě je častěji vyšetřována přítomnost albuminu v moči. Mezi vyšetření, prováděná u nemocných s proteinurií nebo s onemocněními, která k ní mohou vést, patří:

• Běžné vyšetření moči – zhodnocení vzorku moči pohledem, chemickými testy a v některých případech doplněné mikroskopickým vyšetřením; bílkovinu v nižších koncentracích, provázející počáteční stadia diabetu či ukazující počátek poškození ledvin u hypertenze, však diagnostických proužek neprokáže.
• Albuminurie, 24hodinový vzorek moči – velmi citlivé vyšetření, užívané při sledování nemocných s diabetem, aby se včas zachytilo hrozící poškození ledvin.
• Poměr albumin/kreatinin (ACR) v moči, náhodný vzorek moči – měří albumin velmi citlivou metodou („mikroalbuminurie“) v náhodném vzorku moči a koriguje ho podle množství kreatininu (látka tvořící se v těle stále stejnou rychlostí a vylučující se močí); může nahradit vyšetření albuminu v 24hodinovém vzorku moči.
• Bílkovina v moči, 24hodinový vzorek moči – měří se množství bílkoviny vyloučené do moči za 24 hodin; je to správnější vyšetření stupně proteinurie než vyšetření bílkoviny v náhodném vzorku moči.
• Poměr protein/kreatinin v moči (PCR), náhodný vzorek moči – měří bílkovinu (protein) v náhodném vzorku moči a koriguje ho podle množství kreatininu; může nahradit vyšetření bílkoviny v 24hodinovém vzorku moči.  
• Elektroforéza bílkovin moči může ukázat, která část ledvin (glomeruly, tubuly) je poškozena, a vzbudit podezření na nález Bence-Jonesovy bílkoviny v moči. Při tomto nálezu může následovat průkaz volných lehkých řetězců imunoglobulinů imunofixačním testem v moči.

Kromě vyšetření v moči mohou být provedeny některé testy v krvi s cílem zjistit funkci ledvin a event. Další onemocnění; patří k nim:

• Stanovení močoviny a kreatininu – jejich hladina krvi se dá využít k hodnocení funkce ledvin. Jedná se o dusíkaté odpadní látky, které zdravé ledviny vylučují do moči. Při poruše funkce ledvin se obě látky hromadí v těle a jejich hladina v krevním séru stoupá. Stanovení kreatininu v krevním séru je pro poruchu funkce ledvin specifičtější, vzestup hladiny močoviny může mít i jiné příčiny.
• Odhadnutá glomerulární filtrace (eGFR = estimated Glomerular Filtration Rate) – využívá hladiny kreatininu v krevním séru k odhadu glomerulární filtrace výpočtem; hodnota glomerulární filtrace se snižuje s pokračujícím poškozením ledvin.
• Stanovení celkové bílkoviny a albuminu (nejvíce zastoupená plazmatická bílkovina) v krvi – při velkých ztrátách bílkovin močí jejich koncentrace v krvi klesá.

• Elektroforéza bílkovin může být užita i pro zhodnocení změn proteinů v krvi (krevním séru).
• Volné lehké řetězce imunoglobulinů v krevním séru se vyšetřují při podezření na mnohočetný myelom; nádorové onemocnění z plazmatických buněk, které může vést k proteinurii a také k poruše funkce ledvin.

Může být ordinována i biopsie ledviny. Tento postup se užívá, když chceme prohlédnout malý vzorek tkáně z ledviny pod mikroskopem, abychom potvrdili onemocnění či poškození ledvin.

Jiná než laboratorní vyšetření

• Rentgenové vyšetření ledvin (včetně náročnějších jako výpočetní tomografie a nukleární magnetická resonance) s cílem odhalit přítomnost a stanovit tíži onemocnění či poškození ledvin.
• Krevní tlak; může být měřen jako součást vyšetření příčiny proteinurie; často je kontrolován u osob s hypertenzí nebo osob se zvýšeným rizikem jejího rozvoje.

Cílem léčby je ovlivnění základní příčiny proteinurie a co největší omezení její progrese. Léčba jednotlivých stavů může být odlišná. Tak např. kontrola hladiny glukózy v krvi (glykémie) u pacienta s diabetem pomůže uchovat funkci ledvin. U nemocných s hypertenzí je důležité kontrolovat krevní tlak, aby se zabránilo pokračujícímu poškození ledvin. Proteinurie při preeklampsii musí být bedlivě hlídána; obvykle ustupuje po narození dítěte.

U některých nemocných s trvalou proteinurií, zejména dojde-li k poruše funkce ledvin, může lékař doporučit změnu diety jako např. omezení množství přijímaných bílkovin. Mírnou nebo přechodnou proteinurii nemusí být třeba léčit.

Článek Protein in Urine (Proteinuria) na US stránkách Lab Tests Online. Dostupné z: https://labtestsonline.org/conditions/protein-urine-proteinuria

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

Doporučené postupy při diabetickém onemocnění ledvin (společné doporučení České diabetologické společnosti, České nefrologické společnosti a České společnosti klinické biochemie). Dostupné z: http://www.cskb.cz/res/file/doporuceni/DM/dop_20170901_DKD.pdf)

Doporučení České nefrologické společnosti a České společnosti klinické biochemie ČLS JEP k vyšetřování proteinurie (http://www.cskb.cz/res/file/doporuceni/dop-proteinurie.pdf)

Kasper, DL., Braunwald, E., Fauci, AS., Hauser, SL., Longo, DL., Jameson, JL. (eds.) Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, 2005, McGraw Hill.

RACEK, J. et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

TEPLAN, V. et al. Praktická nefrologie. 2. vydání, Praha: Grada Publishing, 2006, 496 s.

TESAŘ, V., SCHüCK, O. et al. Klinická nefrologie. Praha: Grada Publishing, 2006, 650 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 3. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2013, 1146 s.