Plicní choroby

Příznaky u plicních chorob jsou různorodé a velmi se mezi jednotlivými nemocnými mohou lišit. Mohou se v průběhu choroby měnit. U chronických nemocí se symptomy vyvíjejí pozvolna a postupně se zhoršují. U akutních chorob mohou být příznaky mírné nebo velmi závažné až život ohrožující, vyžadující okamžitou lékařskou pomoc. Každá plicní nemoc má své charakteristické příznaky, jsou ale i společné příznaky pro řadu plicních nemocí. K nejčastějším příznakům patří kašel a dušnost. K dalším příznakům patří pískoty, vykašlávání krve a bolesti na hrudi. U plicních chorob spojených se zúžením průdušek mají nemocní obtížný výdech (nemocný popisuje pocit výdechu skrze stéblo). Při nedostatečném okysličování krve v plicích má nemocný namodralou barvu jazyka a kůže. U některých nemocných dochází navíc ke změně tvaru posledních článků prstů, vznikají paličkovité prsty.

Vyšetření by měla vést ke správné diagnóze plicního onemocnění, zjistit jeho příčinu, pokud je to možné, a zjistit jeho závažnost. K těmto vyšetřením patří u plicních chorob vyšetření krevních plynů (pH, pO2, pCO2), vyšetření plicních funkcí, skiagramy hrudníku a výpočetní tomografie hrudníku. Další vyšetření jsou prováděna dle pravděpodobných diagnóz. 

Laboratorní vyšetření

Krevní plyny – jde o vyšetření vzorku tepenné krve, ve které se stanoví pH, parciální tlak kyslíku a oxidu uhličitého, slouží ke zjištění přítomnosti, stupně a typu dechové nedostatečnosti.

Krevní obraz – k vyloučení chudokrevnosti jako příčiny dušnosti.

Testy na cystickou fibrózu (mutace genu CFTR, koncentrace chloridů v potu, imunoreaktivní trypsin, trypsin ve stolici) – soubor vyšetření vhodných k potvrzení diagnózy cystické fibrózy. Genetická vyšetření genu CFTR umožňují zjistit typy mutací s ohledem na volbu cílené léčby.

Alfa-1-antitrypsin – vyšetření k vyloučení deficitu tohoto proteinu; základem je vyšetření hladiny alfa-1-antitrypsinu v séru, následně pak vyšetření genotypu poruchy.

Kultivace sputa – k diagnostice plicních infekcí. V diagnostice se používají mikroskopická a kultivační vyšetření krve, sputa, pohrudničních výpotků, bronchoalveolární laváž, při podezření na infekci  pneumokokem a legionelou se stanovují příslušné antigeny v moči. Nově se využívají testy mikrobiální RNA. Z nepřímých vyšetřovacích metod pak serologická vyšetření přítomnosti protilátek a jejich podtříd.  

Průkaz mykobakterií – mikroskopické a kultivační vyšetření k potvrzení dg. tuberkulózy nebo mykobakteriózy. Provádějí se i zrychlené kultivační metody, průkaz mykobakteriální DNA metodou polymerázové řetězové reakce, ve sputu i ve tkáních, genetické testy na rezistenci mykobakterií na antituberkulotika, tuberkulinové testy, IGRA testy – interferon gama uvolňující antigeny.

Hemokultury – průkaz bakterií v krvi.

Testy na chřipku – k dg. chřipky: virologický přímý průkaz virů chřipky, eventuálně serologický průkaz  specifických protilátek.

Plicní biopsie – vyšetření poškození plicní tkáně nebo k průkazu nádoru, vyšetřují se i biopsie mízních uzlin, cytobloky pohrudničních výpotků, u potvrzených zhoubných nádorů se provádějí i imunohistochemická a genetická vyšetření  nádorových buněk  za účelem indikace cílené či imunoonkologické léčby.

Cytologické vyšetření sputa – průkaz buněčných změn nebo nádorových buněk, cytologicky se vyšetřují i buněčné sedimenty z pohrudničních výpotků a punktáty patologických útvarů a mízních uzlin, vzorky získané při odběrech materiálu při bronchoskopiích.

Toxikologické vyšetření – slouží k průkazu předávkování drog jako příčiny poruchy dýchání nebo syndromu akutní respirační tísně dospělých.

Vyšetření plicních funkcí

Spirometrie – měří plicní objem a rychlost výdechu a slouží  k průkazu zúžených průdušek či změn ventilačních parametrů. Umožní zjistit poruchy ventilace a jejich typy i vyhodnotit účinnost inhalačně podávaných preparátů.

Měření maximální výdechové rychlosti – měří rychlost maximálního výdechu. Používá se hlavně u astmatiků k monitorování onemocnění v domácím prostředí.

Plicní objemy – jedná se o objem vzduchu, který lze maximálně nadechnout nebo který zůstává v plicích po maximálním výdechu. Stanovení plicních objemů např. celotělovou pletysmografií umožňuje posouzení elasticity plic, pohyblivosti hrudní stěny a síly dýchacího svalstva.

Difuzní kapacita plic – měří přechod plynů (kyslíku, oxidu uhelnatého a uhličitého) přes alveolokapilární membránu, okysličování krve v plicních sklípcích na principu vstřebávání malé koncentrace oxidu uhelnatého.

Zobrazovací metody

Skiagram hrudníku – slouží k posouzení chorobných změn v plicích a v hrudní stěně.

Výpočetní tomografie hrudníku – umožňuje podrobné posouzení plicních struktur, mediastina, pohrudnice, poplicnice a hrudní stěny, při určování stádia zhoubných nádorů se doplňuje ještě o  výpočetní tomografii  břišních orgánů.

Zobrazení nukleární magnetickou rezonancí – znázorní stěnu a skelet hrudníku, orgány v mezihrudí a velké cévy.

Vyšetření ultrazvukem – slouží ke zjištění tekutiny či vzduchu v pohrudniční dutině.

Plicní scintigrafie – je izotopové vyšetření sloužící k vyloučení nebo potvrzení plicní embolie, provádějí se inhalační a perfuzní vyšetření.

Pozitronová emisní tomografie (PET) – je vhodná ke zjištění a určení rozsahu plicního karcinomu. Detekuje úroveň metabolické aktivity ve tkáních; obvykle se kombinuje s výpočetní tomografií nebo s nukleární magnetickou rezonancí.

Další vyšetření

Elektrokardiogram (EKG) – slouží k posouzení srdečního rytmu a vyloučení srdečního onemocnění jako příčiny dušnosti.

Spánkové studie – registrace a vyhodnocení vitálních parametrů ve spánku; jsou prováděny ve speciálních centrech a slouží ke zjištění poruch dýchání ve spánku.

Nejúčelnější je prevence plicních chorob, tzn. včasná léčba infekcí a zábrana jejich šíření na další osoby, zpomalení progrese plicního poškození, odstranění potíží, usnadnění dýchání, zmírnění vedlejších účinků a podávání kyslíku v indikovaných případech. Řada plicních chorob by nevznikla, kdyby lidé nekouřili, testovali své bydlení na přítomnost a koncentraci radonu, zabraňovali inhalaci prachu z azbestu, uhlí, berylia, oxidu křemičitého, plísní, znečištěného životního prostředí a chemických plynů a par. Rovněž je vhodné se vyvarovat podávání léků, které mohou plíce poškozovat. Osoby s poruchou imunity, s chronickými plicními chorobami a starší jedinci by měli být pravidelně očkováni proti chřipce a pneumokokovým infekcím.

V léčbě plicní chorob dochází k soustavnému pokroku a nemocní s plicními chorobami by se měli vždy dotázat svého ošetřujícího lékaře na ev. nové způsoby léčby.

Vyšetření: vyšetření mutací na CF, koncentrace chloridů v potu, imunoreaktivní trypsin, trypsin ve stolici, alfa-1-antitrypsin, minerály, krevní obraz, vyšetření materiálu na mykobakteria, vyšetření na chřipku, černý kašel, respirační synticiální virus

Choroby: cystická fibróza, průduškové astma, chřipka