Játra jsou životně důležitý orgán umístěný v pravém podžebří. Orgán o váze 1-1,5 kg má pro lidské tělo celou řadu funkcí: přeměnu živin z potravy na nezbytné složky krve, ukládání vitaminů a minerálů, regulaci krevní srážlivosti, metabolizaci a detoxikaci látek, které by jinak byly pro organismus škodlivé. Játra také vytvářejí faktory, které pomáhají imunitnímu systému bojovat s infekcemi, odstraňují baktérie z těla a tvoří žluč, která je nezbytná pro trávení. Žluč je zeleno-žlutá tekutina, která obsahuje žlučové kyseliny (jejich soli), další žlučové lipidy (cholesterol a fosfolipidy) a žlučové pigmenty. Žluč odtéká z jater intrahepatálními žlučovody, které se spojují ve větší až do společného žlučovodu. Část žluče odtéká přímo do tenkého střeva, část je koncentrována ve žlučníku. Po konzumaci jídla dochází k uvolnění žluči ze žlučníku (orgán ležící v blízkosti jater) do tenkého střeva, kde pomáhá trávit tuky.

Co to jsou jaterní nemoci?

Jaterní nemoci jsou děleny podle příčiny i účinku na játra. Příčiny jaterních nemocí zahrnují infekce, poranění, polékové a toxické poškození, autoimunní procesy nebo genetické defekty (například hemochromatóza). Tyto příčiny mohou vést k hepatitidě, cirhóze, ke vzniku žlučových kamenů, které mohou blokovat žlučové cesty, k jaterní steatóze a ve vzácných případech i k rozvoji hepatocelulárního karcinomu. Genetické defekty mohou poškozovat vitální jaterní funkce a vést k akumulaci poškozujících látek, jako jsou železo nebo měď.

Hepatitis

Existují dvě hlavní formy hepatitidy. V prvním případě dochází k rychlému rozvoji zánětu (hovoříme o akutní hepatitidě), v případě druhém dochází k pomalému rozvoji zánětu a poškození jater po delší dobu (hovoříme o chronické hepatitidě). Ačkoli hepatitida může být způsobena jakoukoli příčinou zmíněnou výše, nejčastěji je způsobena infekcí jedním z několika virů infekční hepatitidy. Tyto viry se nazývají podle pořadí, jak byly objeveny jako viry hepatitidy A, B, C, D, a E.

Hepatitis A se šíří infikovanou vodou a potravou a je obzvláště běžná u dětí. U dospělých se mohou vyvinout příznaky jako žloutenka, nausea, průjem a únava, ale u dětí často ani nevíme, že byly infikovány.

Hepatitis B se vyskytuje na celém světě a je obzvláště častá v jihovýchodní Asii a Africe. Je stále nejčastější příčinou akutní virové hepatitidy v severní Americe a v Evropě. Hepatitida B se přenáší expozicí krvi, pohlavním stykem a z matky na dítě. Příznaky hepatitidy B nemusí být žádné, mohou být mírné a připomínat chřipku, nebo mohou být akutní. U většiny pacientů dojde ke zlepšení bez jakékoli léčby, ale zhruba 1-3% onemocní chronickou infekcí, tito pacienti jsou schopni infikovat jiné lidi a vyvine se u nich chronické progresivní onemocnění jater. Nemocní s oslabeným imunitním systémem mají zvýšené riziko chronické infekce (zhruba 10%). Obzvláště rizikoví jsou novorozenci, u kterých dochází v 90% k rozvoji chronické infekce.

Hepatitis C se šíří hlavně kontaminovanou krví. Může to být používáním společných jehel nebo jiných nástrojů mezi narkomany; použitím kontaminovaných nástrojů používaných pro piercing a tetování; profesionální expozicí pracovníků ve zdravotnictví používajících jehly nebo jiné ostré předměty; při sexuálních aktivitách vedoucích k poranění tkání; přenosem z matky na plod; nebo poraněním při sportu nebo jiných aktivitách. Hepatitida C je méně častá než hepatitida B jako příčina akutní hepatitidy, ale většina nemocných vyvine chronickou infekci, jsou schopni šířit infekci na jiné a obvykle mají chronické poškození jater.

Hepatitida D a E jsou vzácnější, nicméně incidence hepatitidy E má v České republice narůstající trend.

Protože játra jsou zodpovědná za metabolismus alkoholu, léků a toxinu ze zevního prostředí, může delší expozice těmto vlivům způsobovat také hepatitidu nebo dokonce rozvoj cirhózy. Kombinace léků (například acetaminofenu) a alkoholu může způsobit život ohrožující akutní jaterní selhání.

Steatóza jater (ztukovatění jater)

Jaterní steatóza vede ke zvětšení jater, k jejich bolestivosti a k abnormálním jaterním funkcím. Nejčastější příčinou je nadměrná konzumace alkoholu. Jedná se většinou o reverzibilní onemocnění, které ustupuje při abstinenci. Jinou příčinou jaterní steatózy je nealkoholová steatohepatitida (NASH), v současnosti nejčastější chronická hepatitida. Ačkoli příznaky jsou většinou mírné, může vést až k rozvoji cirhózy či hepatocelulárního karcinomu. Nejčastěji se vyskytuje u jedinců s nadváhou a u diabetiků.

Cirhóza

Jakákoli příčina vedoucí k chronickému poškozování jater může vést k cirhóze. Ta je charakterizována buněčným odúmrtím a jizevnatěním, je to progresivní onemocnění, které vede k nevratnému poškození. Cirhóza se léčí omezením vyvolávající příčiny. Pokud je způsobena virovou infekcí nebo jinou léčitelnou příčinou jaterního poškození, může léčba stabilizovat onemocnění a zabránit zhoršení jaterních funkcí. Cirhóza nemá v časných stádiích žádné příznaky, ale při progresi může vést ke zvětšování břicha (v důsledku ascitu), atrofii svalů, krvácení do zažívacího traktu, tvorbě modřin, zvětšení prsů u mužů (hovoříme o gynekomastii), a k celé řadě dalších problémů. Jaterní funkce jsou monitorovány laboratorními testy, jako jsou albumin, protrombinový čas, bilirubin a aktivity jaterních enzymů. V extrémních případech může být nezbytná transplantace jater.

Obstrukce žlučových cest

Žlučové kameny, nádory, traumata a záněty mohou vést k blokádě nebo obstrukci žlučových cest odvádějících žluč z jater. Dojde-li k obstrukci, akumuluje se žluč s odpadními produkty a kůže a oči pacienta zežloutnou (žloutenka); bilirubin v moči mění její barvu na tmavě hnědou, zatímco jeho chybění ve střevě způsobuje světlou barvu stolice (tzv. acholická stolice) (podobné symptomy se mohou vyskytnout i u akutní hepatitidy a občas i u cirhózy). V krevních testech mohou být vyšší koncentrace bilirubinu, i aktivit alkalické fosfatázy (ALP) a dalších jaterních enzymů.

Cholesterol a žlučové pigmenty (bilirubin) ve žluči mohou vytvářet ve žlučníku (kde je žluč skladována) kameny. Tyto kameny mohou, ale nemusí způsobovat problémy, v závislosti na jejich velikosti a umístění. Pokud jsou přítomny delší dobu, mohou poškodit žlučník a jeho funkce; to je často vnímáno pacienty jako nadýmání a dyskomfort v epigastriu po jídle, obzvláště po tučných jídlech. Žlučové kameny mohou blokovat žlučovody, které odvádějí žluč ze žlučníku, a způsobují ostrou bolest, která se vyvíjí náhle v pravé horní části břicha a v mnoha případech vedou k infekci žlučníku a k horečce.

Může také dojít k obstrukci jaterní žíly, žíly odvádějící krev z jater, což vede ke snížení průtoku krve odcházející z jater. Obstrukce může být způsobena nádory stlačujícími žílu, nebo krevní sraženinou v žíle. Obstrukce mohou být chronické a způsobovat některé symptomy, ale většinou jsou akutní a život ohrožující. Některé mohou být léčeny medikamentózně, jiné vyžadují chirurgickou léčbu.

Zhoubné nádory jater

Hepatitida a cirhóza mohou vést v některých případech k rozvoji hepatocelulárního karcinomu, ale častěji nádorové onemocnění vychází z jiné části těla a poté metastazuje do jater. Pokud nádor vychází z jater, hovoříme o primární zhoubném nádoru jater. Nejčastějším typem je hepatocelulární karcinom, nádor, který vychází z jaterních buněk. Méně častým je cholangiokarcinom vycházející z epitelu žlučovodů. Lidé, kteří mají chronickou hepatitidu nebo cirhózu, by měly být pravidelně kontrolováni kvůli možnému rozvoji rakoviny jater, a to pomocí pravidelných ultrazvukových vyšetření.

Genetická onemocnění

Hemochromatóza je nejčastějším genetickým onemocněním jater. Je způsobeno nadměrným ukládáním železa a je obvykle diagnostikováno u dospělých. Dále existuje řada genetických nemocí jater, které postihují děti (i když i hemochromatóza se může manifestovat v dětském věku, jedná se o tzv. juvenilní hemochromatózu). Nejběžnějším dětským genetickým onemocněním jater je deficience alfa 1-antitrypsinu. Většina genetických nemocí jater je způsobena chyběním enzymu nebo bílkoviny, což vede k poškození jater ukládáním materiálu (například galaktosémie, absence enzymu pro mléčný cukr vedoucí k akumulaci tohoto cukru; nebo Wilsonova nemoc, kde dochází k akumulaci mědi v játrech). U novorozenců může poškození jater vyvolat i jiný defekt (například biliární atrézie, kde chybí žlučové cesty, nebo jsou příliš malé).

Jaterní onemocnění nemusí způsobovat žádné příznaky, nebo mohou být tyto příznaky nespecifické, jako jsou například slabost a ztráta energie. U akutních jaterních onemocnění jsou nejčastější příznaky se vztahem k metabolismu bilirubinu, které zahrnují žloutenku, tmavou moč, světlou stolici spolu se ztrátou chuti k jídlu, nauseou, zvracením a průjmy. Příznaky chronických nemocí jater zahrnují žloutenku, tmavou moč, zvětšení břicha (v důsledku ascitu), pruritus (svědění), nevysvětlitelný úbytek nebo nárůst tělesné hmotnosti, a bolesti břicha; tyto příznaky nemusí být přítomny až do pokročilého stádia onemocnění.

Pro diagnostiku jaterních chorob jsou používány často tři typy testů; tyto testy buďto měří aktivity specifických enzymů, koncentrace bilirubinu, nebo bílkovin přítomných v testovaném vzorku (obvykle vzorek krve).

Mezi nejběžnější testy v těchto třech kategoriích patří:

1. Enzymy: Enzymy jsou bílkoviny, které pomáhají buňkám v látkové přeměně a v dalších funkcích. Jsou-li buňky poškozeny, enzymy se uvolňují do krve a zvyšují se jejich aktivity. Některé běžné enzymy užívané v diagnostice jaterních nemocí zahrnují:

Alaninaminotransferáza (ALT) - enzym nacházený hlavně v játrech;

Alkalická fosfatáza (ALP) - enzym asociovaný s kanalikulární membránou hepatocytu a výstelkou žlučových cest; často zvýšen při jejich obstrukci

Aspartátaminotransferáza (AST) - enzym nacházený v játrech a v některých jiných orgánech, obzvláště v srdci a v dalších kosterníchsvalech

Gama-glutamyltransferáza (GGT) – enzym asociovaný s kanalikulární membránou hepatocytu a výstelkou žlučových cest; velmi citlivý na změny jaterních funkcí

2. Bilirubin: Bilirubin, produkt katabolismu hemu tvořený z přestárlých a poškozených červených krvinek, je sloučeninou žluté barvy způsobující žloutenku a tmavou barvu moči, je-li přítomen ve vyšších koncentracích. Často jsou společně používány dva odlišné testy:

Celkový bilirubin - měří všechen bilirubin v krvi

Přímý bilirubin - měří formu konjugovanou (kombinovanou s další sloučeninou) v játrech

3. Protein: Jednou z dalších funkcí jater je vytvářet bílkoviny. Dva základní testy zahrnují:

Albumin - měří se hlavní protein vytvářený játry a tento test říká, jak dobře játra tvoří tuto bílkovinu

Celková bílkovina - měří se albumin a další bílkoviny v krvi, včetně protilátek vytvářených k boji proti infekcím (protilátky nejsou vytvářeny v játrech, nýbrž plazmatickými buňkami)

Lékaři často používají tyto testy k posouzení, zdali došlo k poškození jater. Jsou-li tyto testy použity dohromady, nazývají se někdy jaterní panel (jaterní testy).

K diagnostice jaterní dysfunkce mohou být použity i další testy. Ty zahrnují:

Specifické testy na virové hepatitidy [viz Hepatitis A, Hepatitis B, Hepatitis C, Hepatitis D a Hepatitis E]

Krevní obraz - k posouzení počtu bílých a červených krvinek a krevních destiček

Protrombinový čas – k posouzení krevní srážlivosti

Alfa1-fetoprotein (AFP) – může se zvyšovat u hepatocelulárního karcinomu

Testy na metabolismu železa (Fe, staruce transferinu železem, ferritin, obsah železa v jaterní tkáni) - je-li podezření na hemochromatózu

Jaterní biopsie – je odebrán malý vzorek jaterní tkáně k posouzení struktury a buněk v játrech, eventuálně pro stanovení mědi nebo železa v jaterní tkáni

Jiné diagnostické testy

Výpočetní tomografie (CT)

Ultrasonografie

Nejdůležitějším léčebným opatřením u jaterních nemocí je prevence. K dispozici jsou vakcíny proti hepatitidě A a B, a mnoha příčinám hepatitidy může být zabráněno vyloučením rizikových faktorů. Ačkoli zánět jater se může časem vyléčit, může se jaterní poškození stát trvalé. Léčba jaterních chorob zahrnuje ochranu a podporu zbývajících jaterních funkcí, minimalizaci dalšího poškození a komplikací, a zjištění vyvolávající příčiny poškození. Léčba zahrnuje specifické léky, chirurgickou terapii a u závažných případů i transplantaci jater. Pacienti, kteří mají diagnostikovánu nemoc jater, často vyžadují dlouhodobou monitoraci, a měli by hovořit se svými lékaři o nejlepších léčebných možnostech na svoje onemocnění.

Hepatologie, 3. vydání. Eds. Hůlek P, Urbánek P. Grada

Laboratorní diagnostika. Ed. Zima T. 3. vyd. Galén 2017

Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. Ed. Rifai N. Elsevier Books 2017

Doporučené postupy České hepatologické společnosti. https://www.ces-hep.cz/guidelines Dosaženo 29/102020


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 6. listopad 2020.
Tento článek byl naposledy změněn 30. leden 2011.