Oficiální názevLaboratorní vyšetření VZV – varicella, herpes zoster virus

  • Proč testovat?

Diagnóza současné, nedávné, či dříve proběhlé infekce planých neštovic a pásového oparu;

K zjištění, zda došlo k vytvoření imunity vůči viru varicella zoster (VZV);

K vyšetření, je-li možnost reaktivace VZV infekce, před podáním imunosuprimující léčby

  • Kdy testovat?

V případě atypických či vážných příznaků, kdy je zapotřebí odlišit VZV infekci a jiné příčiny;

Kontrola, zda byla/nebyla vytvořena imunita vůči VZV;

Před transplantací orgánů, bylo-li infekci plnými neštovicemi vystaveno dítě, těhotná žena, člověk s oslabeným imunitním systémem

  • Jaké vzorky jsou vyžadovány?

Pro test VZV protilátek - žilní krev

Pro detekci viru – tekutina z puchýřků, krev, mozkomíšní mok, jiná tělní tekutina či tkáň

  • Příprava před vyšetřením?

žádná

Co je testováno?

Plané neštovice a pásový opar jsou způsobené infekcí virem varicella zoster (VZV) patřícím do skupiny herpetických virů. Varicella zoster virus diagnostika detekuje buď protilátky produkované imunitním systémem jako odpověď na VZV infekci, nebo detekuje samotný virus.

Laboratorní vyšetření je schopno detekovat a diagnostikovat probíhající i již proběhlou infekci VZV. Běžně laboratorní vyšetření není zapotřebí k diagnostice aktivní infekce, protože klinické příznaky jsou k tomu dostačující. V některých případech atypických kožních lézí však laboratorní diagnostika dokáže potvrdit VZV infekci. U lidí jako například příjemců transplantovaných orgánů a těhotných žen testy mohou být použity k diagnostice probíhající infekce a stanovení, zda byla vytvořena imunita proti VZV z dřívější infekce, či vakcinací.

Před zavedením a rozšířením vakcinace v roce 1995, téměř všichni lidé v USA prodělali VZV infekci před dospělostí. Zatímco VZV virus je přítomen v latentní formě u mnoha dospělých, kteří byli infikováni v dětství, incidence nových primoinfekcí planých neštovic podle Centers for Disease Control and Prevention významně poklesla. Dvě dávky vakcíny mají 98% úspěšnost v prevenci infekce a ti, kteří přesto jsou infikováni, prodělají obvykle onemocnění s mírným průběhem.

VZV virus způsobuje plané neštovice u mladých, kteří nebyli očkováni nebo nikdy exponováni viru. Primární infekce je vysoce nakažlivá, virus se přenáší z člověka na člověka kašlem, kýcháním, či kontaktem s tekutinou z puchýřků. Příznaky primární infekce zahrnují svědivou vyrážku, která se objevuje zhruba 2 týdny po infekci virem. Následuje tvorba pupínkovitých papul, které tvoří později tekutinou vyplněné vesikuly. Vesikuly praskají, mění se v krustu a pak následuje vyhojení. Tento proces probíhá ve 2-3 vlnách. Vytváří se kolem několik set vesikul během několika dní.

Jakmile proběhne primární infekce, virus přejde do latentní formy. Perzistuje v buňkách senzorických nervů. Člověk vytváří během infekce protilátky, které obvykle zabraňují další infekci. Avšak později v životě a u osob s oslabeným imunitním systémem může dojít k reaktivaci viru. Virus pak migruje nervovými vlákny do kůže a vyvolává pásový opar známý také jako herpes zoster.

Symptomy pásového oparu jsou mírné až intenzivní pálení a svědění a bolest v pásmu kůže v pase, na obličeji nebo v jiném místě. Obvykle se příznaky objevují v jednom místě, ale může dojít i k vícečetné lokalizaci projevů. Několik dní po propuknutí svědění a bolesti se vytváří vyrážka, s anebo i bez tvorby vezikul, ve stejném místě. Ve většině případů vyrážka i bolest pominou během několika týdnů a virus opět přejde do latentní formy. Výjimečně bolest přetrvává po několik měsíců.

Vakcína proti pásovému oparu je nyní k dispozici i pro starší dospělé osoby. Tato vakcína snižuje riziko reaktivace viru a snižuje vážnost příznaků, pokud dojde k projevu pásového oparu. Od roku 2006 the Advisory Committee on Immunization Practices (ACIP) doporučuje vakcinaci osobám starším 60 let. Očkování však není doporučováno osobám s oslabeným imunitním systémem.

Většina případů planých neštovic pásového oparu proběhne bez komplikací. Infekce může být vážnější a déle trvající u osob s oslabeným imunitním systémem, jako např. u osob s HIV/AIDS, u příjemců transplantovaných orgánů. V některých případech virus nemusí přecházet do latentní formy a může se rozšířit do centrálního nervového systému.

U těhotných vliv expozice viru na plod nebo novorozené dítě závisí na době, kdy k expozici dojde, a na faktu, zda matka byla již dříve vystavena viru. Během prvních 20-30 týdnů těhotenství primoinfekce VZV může vzácně způsobit vrozené abnormality u novorozence. Jesltiže k infekci dojde 1-3 týdny před porodem, dítě se může narodit s anebo získat plané neštovice po porodu, i když dítě je částečně chráněno protilátkami matky. Je-li dítě vystaveno VZV při porodu a nemá ochranu mateřskými protilátkami, může mít infekce fatální průběh.

Jak je odebírán materiál pro vyšetření?

Typ vzorku pro vyšetření závisí na tom, je-li vyšetření prováděno pro stanovení hladiny protilátek, nebo k detekci samotného viru, a na zdravotním stavu pacienta. Test protilátek vyžaduje vzorek krve odebraný z žíly na paži. Detekce samotného viru může být provedena z různých vzorků: tekutina z vezikul, krev, mozkomíšní mok, jiné tělní tekutiny, tkáně.

Je k zajištění kvality vzorku vyžadována příprava před vyšetřením?

Ne.

Jak je vyšetření prováděno?

Laboratorní testy nejsou rutině používány k diagnostice aktivních infekcí planých neštovic a pásového oparu vyvolaných VZV virem. Tyto infekce jsou běžně diagnostikovány na základě symptomů. Většina dospělých byla infikována VZV a děti jsou dnes očkovány. Proto není prováděno plošné testování populace. Přesto detekce VZV viru a stanovení VZV protilátek může být provedeno v určitých případech: u těhotných žen, u novorozených dětí, u pacientů před transplantací orgánů, u osob s HIV/AIDS. Vyšetření je prováděno za účelem:

  • Zjištění, zda osoba byla již vystavena VZV viru předchozí infekcí nebo očkováním a zda došlo k vytvoření specifické imunity
  • Rozlišení aktivní a předešlé infekce
  • Vyloučení diagnózy aktivní VZV infekce u lidí s vážnými atypickými symptomy

Existuje několik metod vyšetření VZV:

Detekce protilátek
je-li někdo vystaven VZV, jeho imunitní systém odpovídá produkcí protilátek proti viru. Laboratorní testy jsou schopné detekovat a stanovit hladinu dvou tříd VZV protilátek v krvi: IgM a IgG.

  • IgM protilátky jsou produkovány jako první v odpověď na VZV infekci. Objevují se u většiny lidí během 1-2 týdnů od počátečního vystavení viru. Produkce IgM protilátek krátce stoupá a pak klesá. Nakonec hladina antiVZV IgM klesá pod detekovatelnou mez. Další IgM protilátky mohou být produkovány při reaktivaci latentního VZV viru.
  • IgG protilátky jsou produkovány několik týdnů po počátku VZV infekce a zajišťují dlouhodobou ochranu proti viru. Hladiny IgG protilátek stoupají během aktivní infekce, pak se jejich hladina stabilizuje, když VZV infekce doznívá a virus je inaktivován.

Je-li jednou člověk vystaven VZV, vytvoří se u něj měřitelná hladina antiVZV IgG protilátek v krvi, která přetrváváv po celý zbytek života. Stanovení antiVZV IgG protilátek je využíváno, spolu se stanovením IgM, k potvrzení přítomnosti současné či předchozí VZV infekce.

Detekce viru
Virus VZV je možné detekovat ve vzorcích krve, tělních tekutin a tkání. Detekci lze provést metodou kultivace viru nebo metodou detekce genetického materiálu viru (VZV DNA).

  • VZV DNA detekce – představuje detekci genetického materiálu viru v testovaném vzorku. Metoda je citlivá. Umožňuje identifikaci viru a stanovení množství viru.
  • Vizualizace viru pomocí fluorescenčně značené protilátky („Direct Fluorescent Antibody“, DFA) – metoda vizualizuje virus VZV v buňkách z kožních lézí pomocí mikroskopu a značené protilátky. Tento test je rychlý, nicméně méně specifický a méně citlivý než detekce virové DNA.
  • VZV kultivace – kultivace není příliš spolehlivou metodou k detekci VZV viru, může vést k falešně negativním výsledkům.

Výběr vhodného testu a vzorku závisí na symptomech pacienta a klinickém vyšetření lékařem.

  Kdy je vyšetření indikováno?

Detekce VZV protilátek je vyžadována k zjištění, zda pacient má vytvořenu specifickou imunitu proti VZV, především u osob z rizikové skupiny, jako např. příjemci transplantovaných orgánů, těhotné ženy, a v případě potřeby identifikovat probíhající infekci.

VZV kultivace a DNA detekce je prováděna u osob ohrožených infekcí jako jsou novorozenci, imunokompromitovaní, po té, co byli vystaveni VZV, a jsou nemocní a vykazují vážné či atypické příznaky. U těchto osob jsou laboratorní testy využívány k detekci aktivní primoinfekce (u novorozenců) a reaktivace viru (u imunokompromitovaných osob).

  Co znamená výsledek vyšetření?

Výsledky vyšetření VZV musí být interpretovány opatrně a v souvislosti s klinickým obrazem. Rozlišení latentní a aktivní VZV infekce nemusí být někdy snadné. A to zejména z důvodů:

  • Zdravá osoba, která byla infikována VZV, může obsahovat/vylučovat virus i po vymizení symptomů. VZV virus může být reaktivován přerušovaně a vylučován v malém množství do tělních tekutin, ale nezpůsobovat přitom symptomy infekce.
  • Dítě či imunokompromitovaná osoba nemusí mít silnou protilátkovou odpověď na VZV infekci – jejich hladiny IgM a IgG mohou být nižší, než je předpokládáno, i když u nich probíhá aktivní VZV infekce.
  • Virus nemusí být přítomen v dostatečném detekovatelném množství v určitém vzorku tekutiny či tkáně.

Detekce protilátek
jsou-li přítomné oboje VZV IgG i IgM protilátky u symptomatického člověka, osoba byla pravděpodobně nedávno vystavena VZV primoinfekci a má plané neštovice, nebo byl reaktivován virus z předchozí infekce a osoba má pásový opar.

Jsou-li přítomné jen IgM, infekce může být velmi recentní. Má-li novorozenec IgM protilátky, pak má dítě kongenitální VZV infekci. Je-li osoba symptomatická, ale má nízké či nedetekovatelné hladiny IgG a IgM, onemocnění je pravděpodobně vyvoláno jiným původcem než VZV, nebo imunitní systém jedince nefunguje správně – tj. neprodukuje detekovatelné množství antiVZV protilátek.

Detekce viru
U symptomatických pacientů pozitivní kultivace VZV viru znamená aktivní infekci VZV. Negativní výsledek kultivace znamená jinou příčinu symptomů nebo fakt, že virus nebyl v daném vzorku detekovatelný.

Je-li pozitivní test detekce VZV DNA, znamená to, že je virus přítomen ve vzorku. Vysoké hladiny virové DNA indikují aktivní formu infekce. Nízké hladiny indikují VZV infekci, ale nemusí indikovat symptomatický stav. Negativní výsledek testu nevylučuje VZV infekci – virus může být přítomen v příliš malém množství, nebo nemusí být jen přítomen v daném vzorku.

Něco dalšího, co bych měl znát?

VZV může vzácně způsobit encefalitidu – závažnou komplikaci.

 Je pásový opar nakažlivý?

Ano, ale ne tolik jako plané neštovice. Puchýřky infikované osoby obsahují virus, ale respirační sekrety obvykle ne.

Můžete se nakazit pásovým oparem při kontaktu s někým, kdo má akutní příznaky pásového oparu?

Ne, pásový opar není přenosný z člověka na člověka. Pásový opar můžete dostat jen pokud jste měli plané neštovice. Pokud jste nikdy neměli plané neštovice a nebyli jste očkováni a jste poprvé vystavení viru od někoho, kdo má pásový opar, můžete onemocnět planými neštovicemi, ale ne pásovým oparem.

 Mohou plané neštovice zanechávat jizvy? 

 

Ve většině případů ne. Někdy mohou být svědivé vřídky při škrábání infikovány bakteriemi. To může zvýšit pravděpodobnost zjizvení.

Objevují se plané neštovice a pásový opar po celém světě?

Ano, infekce způsobené varicella zoster virem se vyskytují po celém světě.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 3. prosinec 2020.
Tento článek byl naposledy změněn 3. prosinec 2020.