Srdce je svalový orgán fungující jako pumpa, která přečerpává odkysličenou krev ze žil do plic, kde se okysličuje, a pak okysličenou krev do celého těla systémem arterií.
Srdeční sval ke své funkci vyžaduje trvalý přísun kyslíku a živin; je vyživovaný koronárními tepnami (pravou a levou, ta se dále dělí na dvě tepny, z nichž první zásobuje přední stěnu levé komory – ramus interventricularis anterior - a další tepna – ramus circumflexus – zásobuje boční a zadní stěnu levé komory). Koronární tepny odstupují z aorty z tzv. koronárních sinů nad cípy aortální chlopně. Koronární syndromy jsou stavy vznikající při poruše průtoku koronárními tepnami a následném postižení srdečního svalu. Kromě tradičních akutních koronárních syndromu dnes nověji užíváme i pojmu chronické koronární syndromy, pro které jsme dříve užívali název stabilní ischemická choroba srdeční a jsou více rozebrány v kapitole Angina pectoris.
V případě náhlého porušení průtoku tepnami (nejčastěji při destabilizaci a ruptuře aterosklerotického plátu s nasedajícím trombotickým uzávěrem) dochází k rozvoji akutní ischémie a případně i nekrózy: rozvíjí se akutní koronární syndrom.
Ischemie a nekróza se manifestuje bolestí na hrudi (anginózní bolest – pálivá, tlaková bolest za hrudní kostí nebo pocit tíže za hrudní kostí s propagací do ramen, krku, zad, čelisti – zejména levé poloviny těla). U akutního koronárního syndromu bývá často přítomna i dušnost a vegetativní doprovod (nauzea, zvracení, opocení, presynkopální stavy). U starých pacientů, diabetiků a u žen mohou být tyto projevy méně vyjádřené či atypické.
V závislosti na tíži postižení rozlišujeme nestabilní anginu pectoris (kdy nedochází k odumření - nekróze svalu) a infarkt myokardu, kdy již k nekróze dochází. Jeho nejvážnější varianta je tzv. STEMI – akutní infarkt s ST elevacemi na elektrokardiografické (EKG) křivce. Při něm dochází k úplnému uzávěru jedné ze srdečních tepen a může hrozit odumření rozsáhlé části srdečního svalu. STEMI vyžaduje okamžitý převoz záchranou službou na katetrizační sál nejbližšího kardiocentra, aby mohla být tepna znovu otevřena. Pokud dochází k neúplnému uzávěru, ST elevace na EKG nenacházíme, a tento typ infarktu se nazývá NSTEMI. Také vyžaduje hospitalizaci a okamžitou léčbu, ale akutní intervence na sále není tak urgentní jako u STEMI.
Diagnóza akutního koronárního syndromu je provedena z anamnézy, přítomnosti EKG známek akutního koronárního syndromu a v případě infarktu myokardu i zvýšených tzv. specifických kardiálních markerů. Kardiální markery jsou proteiny nebo enzymy, které se uvolňují z kardiomyocytů při jejich nekróze. Dnes na tomto poli dominují srdeční troponiny – proteinové součásti svaloviny myokardu, které se při její nekróze uvolňují do oběhu. V patologických hodnotách dají prokázat v séru již při nekróze 1 g srdeční svaloviny. Od dalších dříve používaných markerů, jako je specifický podtyp fosfokreatinkinázy (CK-MB či hmotnostně CK-MB mass) nebo myoglobin, již ustupujeme.