Oficiální názevEbola

Ebola je nemoc způsobená virem Ebola. Jedná se o vzácné, ale často smrtící patogenní agens, jenž způsobuje závažné onemocnění zvané hemoragická horečka. Virová infekce může poškodit cévy a mnohé orgány (např. ledviny, játra) a může vést k nekontrolovanému krvácení (hemoragie).

Ebola virus se šíří přímým kontaktem s krví nebo tělními tekutinami infikované osoby. Člověk je infekční až ve chvíli, kdy se objeví příznaky nemoci. K přenosu může dojít také pomocí kontaminovaných předmětů, jako jsou například jehly, nebo při kontaktu s nakaženými zvířaty. Virus může do těla vstupovat např. přes oční spojivku, sliznici nosu nebo kožním poraněním. Nešíří se však vzduchem, vodou ani náhodným kontaktem s přenašečem.

Inkubační doba viru je obvykle 8 až 10 dní. Poté se objevují první příznaky. V této fázi infekce virus migruje do lymfatických uzlin, jater, sleziny a nadledvin. Časné projevy infekce připomínají chřipku nebo počáteční příznaky malárie a meningitidy. Později je onemocnění mnohem závažnější a je provázeno krvácením a selháváním orgánů.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se úmrtnost pohybuje mezi 25-90 %.

Ebola byla poprvé zaznamenána v roce 1976 v Demokratické republice Kongo. Od té doby se v subsaharské Africe periodicky objevovaly další epidemie. Největší epidemie proběhla v západní Africe mezi lety 2014 až 2016, kdy bylo dle WHO laboratorně potvrzeno 15 261 nakažených osob. V této době bylo ve Spojených státech amerických potvrzeno 10 případů eboly, z nichž 2 osoby se nakazily v USA a zbytek v západní Africe. V Evropě byly zaznamenány ojedinělé případy ve Španělsku, Německu, Velké Británii a Itálii. V České republice tento virus nebyl zatím prokázán.

Vzhledem ke způsobu přenosu viru Ebola, nehrozí v Evropě ani USA velké riziko vzniku epidemie. S tím souvisí i to, že pacienti v těchto oblastech nejsou na ebolu rutinně testováni. Vyšetření je vhodné provést pouze u osob, které se vrátily z oblastí postižených ebolou a zároveň vykazují příznaky nebo u symptomatických pacientů, jež se setkali s infikovaným člověkem.

Kromě viru Ebola jsou původci hemoragických horeček i některé další viry, a to např. virus Marburg, hantavirus nebo virus žluté zimnice, přičemž zdrojem infekce těchto patogenů pro člověka jsou různí zvířecí hostitelé. V případě eboly jsou těmito hostiteli pravděpodobně netopýři. Přenašeči viru však mohou být také opice.

Ohniska hemoragických horeček tak bývají omezena na oblasti, kde tito hostitelé žijí. Někdy jsou však původci onemocnění rozšířeni cestovateli mimo jejich původní oblast výskytu.

Počáteční příznaky eboly jsou nespecifické a často jsou obdobné jiným infekčním onemocněním, jež jsou doprovázeny vysokými horečkami. Dle počátečních symptomů může být odlišení těchto onemocnění náročné. Při podezření na hemoragickou horečku a jí podobné nemoci by proto měly být provedeny specifické diagnostické testy sloužící k identifikaci původce.

Pacienti s podezřením na ebolu by měli být vždy izolováni. Poskytovatelé zdravotnické péče a všichni, kdo mohou přijít do kontaktu s tělními tekutinami nakaženého, včetně laboratorního personálu, musí přijmout zvláštní bezpečnostní opatření. Mimoto by o možné nákaze ebolou měly být informovány úřady veřejné ochrany zdraví.

První klinické příznaky eboly se zpravidla vyskytují 8 až 10 dní po nákaze. Mohou se však objevit kdykoliv v rozmezí 2 až 21 dní.

V časných fázích infekce jsou příznaky nespecifické a často bývají zaměněny za symptomy jiných infekčních onemocněních doprovázených vysokými horečkami.

Mezi časné příznaky patří:

  • Horečka
  • Zimnice
  • Bolest svalů
  • Slabost
  • Únava

Přibližně po 5 dnech se mohou přidat tyto symptomy:

  • Těžký vodnatý průjem
  • Nevolnost
  • Zvracení
  • Bolest břicha
  • Bolest na hrudi
  • Dušnost
  • Vyrážka
  • Bolest hlavy
  • Zmatenost
  • Zarudlé oči
  • Nahromadění tekutiny v mozku a jeho okolí (edém mozku)
  • Krvácení a podlitiny

U každé nakažené osoby se však nemusí vždy projevit všechny symptomy. Například krvácení bylo během epidemie v západní Africe v letech 2014-2016 zaznamenáno pouze v 18 % případů.

Ebola je v Evropě velice vzácná. Z toho důvodu je zde toto onemocnění testováno pouze u lidí, kteří vykazují příznaky a zároveň navštívili oblast výskytu eboly, nebo byli v kontaktu s infikovanou osobou.

Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) zveřejnilo postupy, jak identifikovat pacienty s rizikovými faktory, kteří by měli být testováni na přítomnost viru Ebola. Za vysoce rizikový je např. považován kontakt s nakaženou osobou bez ochranných pomůcek. Naopak za nízkorizikovou aktivitu je pokládáno cestování do městských oblastí, v nichž se virus vyskytuje, ale kde nedošlo k prokázanému kontaktu s infikovaným člověkem.

I přesto, že pacient vykazuje příznaky eboly, neměla by být opomíjena vyšetření na jiné nemoci s podobnými projevy včetně malárie, břišního tyfu, marburgské horečky a dalších hemoragických horeček a bakteriálních infekcích. CDC zdůrazňuje, že by diagnostika a léčba ostatních pravděpodobnějších příčin onemocnění neměla být v žádném případě odkládána.

Prozatím nejsou dostupné žádné testy, které by ebolu zachytily ještě před prvními příznaky infekce. Virus může být detekován až 3 dny po prvních projevech nemoci, a proto by mělo být při důvodném podezření na nákazu ebolou laboratorní vyšetření provedeno i vícekrát, aby bylo vyloučeno riziko falešně negativních výsledků.

Mezi laboratorní vyšetření využívaná k průkazu viru Ebola patří:

  • Polymerázová řetězová reakce spojená s reverzní transkripcí (RT-PCR) – Tyto testy slouží k záchytu RNA viru Ebola v krvi. Metodu však lze u akutně nemocných použít i k vyšetření vzorků slin. RT-PCR krve je považováno za standardní metodu používanou mezinárodními zdravotnickými organizacemi k diagnostice eboly. Vyšetření slin je standardně používáno spíše u zemřelých se suspektní nákazou.
  • Antigenní testy– Tyto testy detekují v krvi antigeny viru, přičemž je možné je zachytit již pár dní po propuknutí prvních příznaků. Dostupné jsou 2 typy testů:
    • Rychlé antigenní testy (Rapid test) – Tyto testy jsou navrženy tak, aby je bylo možné provést přímo v místě primární péče, přičemž k vyšetření je potřeba odebrat periferní krev z prstu. Výsledek vyšetření je k dispozici do 1 hodiny. Testy lze také posmrtně zachytit antigeny ve slinách. Rychlé antigenní testy k průkazu eboly byly vyvinuty v roce 2014 během epidemie v západní Africe.
    • Laboratorní antigenní testy – Tyto testy detekují antigen v krvi. Provádějí se po doručení vzorku do laboratoře.
  • Serologické vyšetření protilátek typu IgM a IgG – Tyto testy slouží k průkazu protilátek v krvi, jež vznikly jako reakce lidského organismu na infekci. Nejdříve vznikají protilátky typu IgM a až později dochází k produkci protilátek typu IgG. Vyšetření protilátek je nejužitečnější v pozdějších fázích infekce a často bývá využíváno k výzkumu ohnisek eboly.

Světová zdravotnická organizace (WHO) a CDC doporučují k diagnostice akutně probíhající eboly použití molekulárně biologických testů a antigenní ELISA testy. V případě propuknutí epidemie bez možnosti využití molekulárně biologických testů pak WHO doporučuje vyšetření rychlými antigenními testy již v místě odběru krve. Pokud je to možné, rychlé point-of-care testy by měly být vždy potvrzeny vyšetřením provedeném v laboratoři.

K průkazu viru Ebola ve tkáních lze využít také kultivaci. Tyto testy však vyžadují vysoce zabezpečené prostory s úrovní biologické bezpečnosti 4, které se nachází pouze ve speciálně schválených výzkumných a národních laboratořích. Z tohoto důvodu se kultivace viru běžně neprovádí.

Doprovodné testy

Doprovodná vyšetření lze použít ke sledování dopadu nemoci na činnost organismu. Mezi tato vyšetření patří:

  • Vyšetření krevního obrazu včetně množství krevních destiček
  • Testy k vyhodnocení funkce jater, tzv. jaterní testy
  • Testy k vyhodnocení funkce ledvin, například vyšetření kreatininu a močoviny v krvi
  • Testy k vyhodnocení intenzity krvácení, například částečný čas tromboplastinu (PTT) a protrombinový čas (PT)

Vakcína proti ebole je v současnosti předmětem vývoje a tedy účinná látka stále neexistuje.

Lidé, kteří cestují do oblastí s výskytem eboly, by si měli často mýt nebo dezinfikovat ruce a vyhnout se kontaktu s nemocnými či zesnulými lidmi. Na webu CDC jsou dostupné informace pro cestovatele, jak se vyvarovat nákaze ebolou.

Zdravotničtí pracovníci by při epidemii eboly měly dodržovat tato speciální bezpečnostní opatření doporučovaná CDC:

  • Nosit vhodné osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP): nepropustné rukavice, nepropustná obuv, ochrana očí a obličeje, ochranný oděv, masku s filtrem na záchyt aerosolů nebo respirátor
  • Dodržovat hygienická opatření a sterilizační postupy
  • Vyhýbat se přímému kontaktu s lidmi, kteří zemřeli na ebolu
  • Zaznamenat a sledovat zdravotnické pracovníky, kteří přišli do kontaktu s krví nebo jinými tělními tekutinami nakažených osob

V zájmu ochrany lidí, kteří potřebují krevní transfuzi, existuje několik doporučení pro výběr dárců krve. Například osoby, které v minulosti prodělaly ebolu, se již nikdy nemohou stát dárci. Darovat krev nemohou ani ti, co se v nedávné době pohybovali v oblastech výskytu eboly.

V současné době není k dispozici účinný lék proti ebole. Možnosti léčby imunoterapií, krevními produkty či antivirotiky jsou prozatím ve stádiu výzkumu.

Léčba eboly je založena pouze na symptomatické léčbě a zabránění rozvoji dalších komplikací, jako jsou například dehydratace, elektrolytová nerovnováha, septický šok a selhání orgánů.

Včasně zahájená podpůrná léčba může výrazně zvýšit šanci na přežití.

Další informace o ebole a její léčbě jsou dostupné na webu WHO: Ebola care and treatment

Pringle, C.R. Marburg and Ebola virus infections. Merck Manual Professional Version. Available online at http://www.merckmanuals.com/professional/infectious-diseases/arboviruses,-arenaviridae,-and-filoviridae/marburg-and-ebola-virus-infections. Accessed February 8, 2017.

(2014 August 6). Ebola virus and Marburg virus. Mayo Clinic. Available online at http://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/ebola-virus/basics/prevention/con-20031241. Accessed February 8, 2017.

(2014 September 19). Laboratory diagnosis of Ebola virus disease. World Health Organization. Available online at http://apps.who.int/iris/bitstream/10665/134009/1/WHO_EVD_GUIDANCE_LAB_14.1_eng.pdf?ua=1. Accessed February 8, 2017.

(Reviewed 2015 April 25). Ebola (Ebola Virus Disease), diagnosis. Centers for Disease Control. Available online at https://www.cdc.gov/vhf/ebola/diagnosis/. Accessed February 8, 2017.

(Updated 2015 May 28). Epidemiologic risk factors to consider when evaluating a person for exposure to Ebola virus. Centers for Disease Control. Available online at https://www.cdc.gov/vhf/ebola/exposure/risk-factors-when-evaluating-person-for-exposure.html. Accessed February 8, 2017.

(2015 July 22). Ebola (Ebola Virus Disease), prevention. Centers for Disease Control. Available online at https://www.cdc.gov/vhf/ebola/prevention/index.html. Accessed February 8, 2017.

(Reviewed 2015 August 11). Ebola (Ebola Virus Disease), fact sheet. Centers for Disease Control. Available online at https://www.cdc.gov/vhf/ebola/pdf/ebola-factsheet.pdf. Accessed February 8, 2017.

(Updated 2015 October 8). Guidance for U.S. laboratories for managing and testing routine clinical specimens where there is a concern about Ebola virus disease. Centers for Disease Control. Available online at https://www.cdc.gov/vhf/ebola/healthcare-us/laboratories/safe-specimen-management.html#two. Accessed February 8, 2017.

(Updated 2016 January). Ebola virus disease, fact sheet. World Health Organization. Available online at http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs103/en/. Accessed February 8, 2017.

(Reviewed 2016 February 18). Questions and answers: 2014 Ebola outbreak. Centers for Disease Control. Available online at https://www.cdc.gov/vhf/ebola/outbreaks/2014-west-africa/qa.html. Accessed February 8, 2017.

(Reviewed 2016 May 24). Ebola Virus Disease (EVD) information for clinicians in U.S. healthcare settings. Centers for Disease Control. Available online at https://www.cdc.gov/vhf/ebola/healthcare-us/preparing/clinicians.html. Accessed February 8, 2017.

King, J.W. (Updated 2016 June 3). Ebola virus infection workup. Medscape. Available online at http://emedicine.medscape.com/article/216288-workup#c6. Accessed February 8, 2017.

King, J.W. (2016 June 3). Ebola virus infection differential diagnosis. Medscape. Available online at http://emedicine.medscape.com/article/216288-differential. Accessed February 8, 2017.

Sealy, T.K. et al. (2016 July 8). Laboratory response to Ebola – West Africa and the United States. Centers for Disease Control, Morbidity and Mortality Weekly Report (MMWR). Available online at https://www.cdc.gov/mmwr/volumes/65/su/su6503a7.htm. Accessed February 8, 2017.

Broadhurst, J.M. Brooks, T.J.G., and Pollock N.R. (2016 October 1). Diagnosis of Ebola Virus Disease: Past, present and future. Clinical Microbiology Reviews. Available online at http://cmr.asm.org/content/29/4/773.full. Accessed February 8, 2017.

(Reviewed 2016 October 21) 2014-2016 Ebola outbreak in West Africa. Centers for Disease Control. Available online at https://www.cdc.gov/vhf/ebola/outbreaks/2014-west-africa/index.html. Accessed February 8, 2017.

(January 2017) U.S. Food and Drug Administration: Recommendations for Assessment of Blood Donor Eligibility, Donor Deferral and Blood Product Management in Response to Ebola Virus Guidance for Industry. Available online at https://www.fda.gov/downloads/BiologicsBloodVaccines/GuidanceComplianceRegulatoryInformation/Guidances/Blood/UCM475072.pdf. Accessed March 2017.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 18. prosinec 2020.
Tento článek byl naposledy změněn 18. prosinec 2020.