Celiakie

Diagnostická vyšetření

Dříve jedinou metodou průkazu celiakie byla biopsie sliznice a její mikroskopické zhodnocení. Biopsie sice stále zůstává vyšetřením, které definitivně potvrdí diagnozu, ale zavedením méně invazivních krevních testů do diagnostiky celiakie jejich četnost zřetelně klesla. Při podezření na celiakii se jako první krok provádí některý z testů protilátek. Nejspolehlivější je stanovení hladiny protilátek proti tkáňové transglutamináze (AtTG, IgA). Jestliže je test pozitivní, je diagnoza celiakie velmi pravděpodobná, biopsie se ale musí provést k potvrzení diagnozy a k zjištění stupně postižení sliznice. Biopsie je nutná i v případě negativního výsledku při silném klinickém podezření na celiakii. Z dalších testů je možné stanovit protilátky:

• antigliadinové (AGA, IgA a IgG), méně spolehlivé, užívané spíše u dětí, s možnou pozitivitou i u jiných onemocnění
• antiendomyziální (EMA, IgA), test v současné době nahrazován stanovením AtTG, časté je vyšetření obou protilátek současně
• antiretikulární (ARA, IgA), pro nízkou spolehlivost se prakticky již neprovádí.

Celiakie může být spojena se zmíněným IgA deficitem (nedostatkem imunoglobulinu A), potom jsou výsledky testů IgA protilátek falešně negativní a je nutné provést stanovení AtTG IgG. Další laboratorní vyšetření jsou prováděna ke zjištění rozsahu onemocnění, stavu výživy a postižení dalších orgánů. Patří sem vyšetření krevního obrazu (chudokrevnost), CRP a sedimentace (zánětlivé změny), stanovení hladiny minerálů (vápník, fosfor, železo), bílkovin, tuků, jaterní testy, příp. další.

 

Léčba

Jediným léčebným opatřením u celiakie je celoživotní úplná a nepřerušovaná bezlepková dieta. Je nutné vynechat všechny produkty obsahující i stopové množství pšenice, žita a ječmene. Není dosud jednotný názor na možnost konzumace potravin z ovsa. Přínosná je možnost konzultace nutričního terapeuta (dietní sestry). Pokud je dietní režim dodržován, hladina protilátek se zvolna upravuje (do 6 měsíců) a zlepšuje se i stav sliznice. Vyšetření protilátek se proto opakuje v pravidelných intervalech, obvykle 1x ročně, ke sledování průběhu léčby. Jestliže nemocný dietní režim nedodržuje úplně, k normalizaci protilátek nedochází, když v průběhu let dietu přeruší, hodnoty opět stoupnou. Léky u nemocných s celiakií mají jen podpůrný a dočasný charakter, v začátcích léčby je možné podávat vitaminy (A,D) či minerály (vápník, železo), po nástupu efektu diety zpravidla již žádná medikamentozní léčba není potřeba. Někteří pacienti méně snáší mléčné výrobky, po zahájení diety se ale jejich tolerance zvyšuje a není nutno je omezovat.

Pro nemocného je rozhodující čas stanovení diagnozy. Pokud je choroba rozpoznána pozdě, některé příznaky se v důsledku dlouhodobé poruchy výživy mohou stát trvalými - pacienti s pozdní diagnozou jsou malého vzrůstu, stav porotických kostí se rovněž neupravuje úplně. Choroba by proto měla být odhalena co nejdříve, nejlépe již v časném dětství. Bohužel informovanost populace (včetně lékařů) zůstává nízká, na možnost celiakie se málo myslí, zejména při absenci zažívacích potíží a nemocní jsou dlouho vyšetřováni lékaři různých odborností. Je žádoucí cílené vyhledávání celiakie u přidružených chorob a rizikových skupin. Při včasné diagnoze a trvalém dietním režimu je pacient bez obtíží, kvalita a průměrná délka života je prakticky shodná s ostatní populací. Pokud dietu přeruší, vrací se obtíže, poškození střevní sliznice i možné komplikace.

 

Literatura a odkazy

Další informace lze získat:

www.cgs-cls.cz

www.bezlepkovadieta.cz

Mařatka Z. a spol.: Gastroenterologie, Karolinum, Praha 1999

Frič P.,Nevoral J.: Cílený screening celiakie, Interní Med.,2009,11:484-487

Frič P.,Bušinová I.: Celiakie, pohledy z druhé strany, Interní Med.,2008,10:482-484

Švajdler M.,Bohuš P.,Rychlý B.: Histopatologická diagnoza céliakie: prehled pro gastroenterológov. Čes. a Slov. Gastroent. a Hepatol.,2010,64:24-30

Frič P.: Celiakie – celosvětová choroba mnoha tváří. Čes. s Slov. Gastroent.a Hepatol.,

2008,62:187-189