Alergie je přecitlivělost neboli nadměrná reakce imunitního systému vůči složkám okolního prostředí, které u většiny lidí nevyvolávají žádnou reakci. Tyto složky se nazývají alergeny.

Dle Americké akademie pro alergii, astma a imunologii (AAAAI) se procento lidí na celém světě, kteří trpí nějakou formou alergie, za posledních 50 let neustále zvyšuje a téměř 50% všech dětí celosvětově vykazuje nějakou alergickou reakci na alespoň jeden druh jídla, hmyzu, léku, vegetace nebo zvířete.

Kdokoli může vyvinout alergii, avšak pacienti, kteří mají v rodině alergika, jsou ve zvýšeném riziku. Člověk takto „predisponovaný“ nemusí reagovat na stejné alergeny jako jeho rodiče či sourozenci. Závisí to na tom, jakým konkrétním alergenům je tato osoba vystavena a na odpovědi imunitního systému.

Reakce přecitlivělosti se dělí do čtyř skupin na typ I až IV. Tato klasifikace je do jisté míry založena na tom, které části imunitního systému jsou při dané reakci přecitlivělosti aktivovány a jak rychle k reakci dochází.

Nejčastěji jsou termínem „alergie“ označovány dva druhy přecitlivělosti:

  • reakce I. typu, tzv. časná přecitlivělost – imunitní systém lidí s tímto typem alergie produkuje po kontaktu s alergenem protein nazývaný protilátka. Pokud se tato protilátka naváže na alergen, dojde nejčastěji do několika minut k lokální reakci a někdy i k reakci postihující celé tělo.
  • reakce IV. typu, tzv. pozdní přecitlivělost - při které reagují alergeny se specificky senzibilizovanými T-lymfocyty (druh bílých krvinek).

Reakce přecitlivělosti I. typu postihují zejména dýchací a trávicí ústrojí a kůži. Po prvním kontaktu predisponované osoby s potenciálním alergenem nedojde ke vzniku větší reakce, ale začnou se tvořit IgE protilátky namířené proti tomuto alergenu (alergen specifické IgE protilátky). Pokud je člověk takto „senzibilizován“, po dalším styku s tímto alergenem může vyvinout závažnou reakci.                          

Vytvořené IgE protilátky se poté naváží na žírné buňky (speciální buňky v tkáních) a na bazofily (druh bílých krvinek) v krevním řečišti. Následkem je aktivace imunitního systému. Po druhém kontaktu se stejným alergenem je tento alergen označen protilátkou IgE za nežádoucího vetřelce. IgE se na alergen naváže a spustí tím uvolnění řady působků. K nejdůležitějším patří histamin, který vyvolává alergické příznaky v oblasti úst, nosu nebo kůže – tj. kdekoliv v místě vniknutí alergenu do organizmu.

Alergická reakce I. typu se může lišit intenzitou, jednou může způsobit vyrážku nebo kopřivku, jindy závažnou život ohrožující akutní reakci nazývanou anafylaxe. Anafylaxe je multiorgánová reakce, která začíná neklidem, pocitem ohrožení života, kůže je bledá následkem poklesu krevního tlaku a/nebo dochází ke ztrátě vědomí (k mdlobám). Není-li urychleně podána injekce s adrenalinem, anafylaxe může skončit smrtí.

Alergie I. typu může být vyvolána prakticky čímkoliv: potravinami, rostlinami (pyly trav, dřevin, bylin atd.), hmyzími jedy, zvířecími chlupy či slinami (např. kočičími nebo psími), roztoči domácího prachu, plísněmi, profesními alergeny (latex) nebo léky (např. penicilin). 

Existují i tzv. zkřížené reakce – kupříkladu nemocní alergičtí na pyl břízy mohou reagovat alergicky i na jablka, celer nebo lískové ořechy. Nejvýznamnějšími potravinovými alergeny jsou arašídy, ořechy (např. vlašské) a měkkýši.

Reakce pozdní přecitlivělosti IV. typu se projevuje zejména postižením kůže a je často označována jako reakce oddálené přecitlivělosti, protože se typicky objevuje 48 – 72 hodin po expozici alergenu. Dochází k nim po reakci antigenu se specificky senzibilizovanými T-lymfocyty, které následně uvolňují prozánětlivé a toxické působky, pod vlivem kterých do místa zánětu pronikají další bílé krvinky a dochází k poškození tkáně. V tomto případě není nezbytná žádná předchozí „aktivace“ imunitního systému, tj. k reakci IV. typu může dojít již po prvním setkání s antigenem.  Nejtypičtějším příkladem jsou reakce na kovy a šperky.

Co není alergie?

Existují i jiné reakce, které se mohou projevovat jako alergie, avšak které nejsou způsobeny aktivací imunitního systému. Patří k nim toxické reakce, které postihnou všechny dostatečně exponované osoby. Příkladem může být otrava z jídla vlivem bakteriálních toxinů, geneticky podmíněné intolerance při chybění některého enzymu (např. neschopnost trávení mléčného cukru při chybění enzymu laktázy má za následek laktózovou intoleranci), nebo intolerance lepku (celiakie). Podobné příznaky mohou být rovněž vyvolány léky (např. acylpyrinem nebo ampicilinem), potravinovými barvivy, glutamátem (chemickým dochucovadlem) nebo vlivem psychiky. Přestože tyto nemoci a chorobné stavy musí být vyšetřeny lékařem, alergologické vyšetření nebude v těchto případech přínosné.

Dva typy přecitlivělosti běžně spojované s termínem „alergie“ jsou časná přecitlivělost I. typu a oddálená přecitlivělost IV. typu.

Příznaky a symptomy reakce I. typu:

            na kůži se projevuje kopřivkou, zánětem kůže (dermatitidou) a svěděním, při chronickém postižení může způsobovat atopickou dermatitidu a ekzém.

            v dýchacím ústrojí se projevuje kašlem, otokem nosní sliznice, kýcháním, svíráním hrdla, v případě chronických obtíží astmatem. Může též způsobovat zarudnutí a svědění očí.

            v trávícím ústrojí jsou častými akutními projevy brnění a svědění kolem úst, kovová chuť v ústech, svědění jazyka a krku, následně též bolesti břicha, svalové křeče, zvracení a průjem, chronické alergické obtíže v trávicím ústrojí mají rozmanité projevy.

Reakce přecitlivělosti I. typu je variabilní v intenzitě projevů kolísajících od mírných a krátkodobých po závažné a život ohrožující. Každá těžká akutní alergická reakce je potenciálně život ohrožující, protože může způsobit anafylaxi – multiorgánovou reakci, která začíná neklidem, pocitem ohrožení života, kůže je bledá následkem poklesu krevního tlaku a/nebo dochází ke ztrátě vědomí (k mdlobám). Další příznaky zahrnují vyrážku, kopřivku, otok hrdla, problémy s polykáním, sípavý dech, dušení, svírání na hrudi, zvracení, průjem, křeče. Anafylaxe může být smrtelná, pokud není neprodleně podána injekce s adrenalinem.

Příznaky a symptomy reakce IV. typu se projevují zejména postižením kůže. Nejtypičtějším příkladem jsou reakce na kovy a šperky (typicky nikl). Přecitlivělost IV. typu může způsobit zarudnutí, otok, zhrubění kůže, vyrážku a zánět kůže (dermatitidu) v místě působení antigenu v průběhu hodin až dní po kontaktu.

Diagnostika přecitlivělosti I. typu začíná pečlivým popisem pacientových obtíží a rozborem rodinné a osobní anamnézy. Důležitými údaji jsou např. věk při počátku obtíží, sezónní vlivy, vliv přítomnosti zvířat nebo působení pylů či prachu, vznik obtíží v určitém prostředí (např. doma či v práci). Příznaky alergie mohou být spouštěny pod vlivem působení faktorů životního prostředí a způsobu života, ke kterým patří například exhalace zplodin, kouření, fyzická aktivita, alkohol a léky nebo stres, který může zhoršovat příznaky, což je třeba vzít v úvahu. Po sestavení seznamu podezřelých alergenů je možné provést cílená vyšetření.

Laboratorní vyšetření

Vyšetření alergen-specifických IgE protilátek je test, který pomáhá diagnostikovat alergii. Měří množství alergen-specifických IgE protilátek proti konkrétním alergenům. Provádí se metodou ELISA (enzymová imunoanalýza), která již téměř nahradila dříve častěji užívanou metodu RAST (radioalergosorbentová analýza). K vyšetření je potřebný odběr krve, vzorek je poté testován na přítomnost protilátek proti každému podezřelému alergenu. Je možné testovat jednotlivé alergeny nebo tzv. panely alergenů (např. potravinové panely se sadou nejčastějších potravinových alergenů dospělých a dětí, nebo regionální panely pylových alergenů se sadou místně nejrozšířenějších vdechovaných alergenů). Vyšetření jednotlivých alergenů musí být výběrové: je třeba např. odlišit alergeny jedu čmeláka a včely nebo vaječného bílku a žloutku. Nejvhodnější alergeny vám pomůže zvolit váš lékař. Často je pacient skutečně alergický pouze na několik alergenů (4 nebo méně).

V případě negativity vyšetření specifických IgE protilátek je možné, že nejste na daný alergen alergičtí. Pozitivní výsledek však musí být srovnán s vašimi obtížemi. Můžete mít nízkou hladinu specifických IgE protilátek a zároveň těžkou reakci po setkání s daným alergenem, jakož i zvýšenou koncentraci specifických IgE a žádný výskyt alergické reakce. Lidé, kteří z potravinové alergie „vyrostli“, mohou mít ještě mnoho let pozitivní specifické IgE protilátky proti daným potravinovým alergenům.

Vyšetření celkového IgE se občas provádí k posouzení průběhu alergického onemocnění. Jde o vyšetření krve na přítomnost protilátky IgE, avšak bez určení jejího zacílení na specifický alergen. Ke zvýšení koncentrace IgE v krvi mohou vést kromě alergií i jiné chorobné stavy.

Vyšetření krevního obrazu a diferenciálního rozpočtu, kdy se hodnotí mj. množství eozinofilů, které bývá u alergiků zvýšené.

Hodnocení hladiny tryptázy a/nebo histaminu – tryptáza je působkem, který se zvyšuje při anafylaxi nebo při aktivaci žírných buněk, proto její včasný odběr pomůže rozlišit anafylaxi od jiných klinicky podobných reakcí, které ale nejsou alergického typu.

Klinické testy

Kožní prick testy provádí pouze školený alergolog nebo dermatolog. Testy jsou často využívány k detekci inhalačních alergií na pyly, prach a plísně. Z důvodu rizika těžké alergické reakce nejsou příliš často používány při diagnostice potravinových alergií. Před prováděním kožních testů je třeba několik dnů předem vysadit antihistaminika a některá antidepresiva, pacient rovněž nesmí mít závažnější ekzém. Pokud je v testu použita vysoká dávka alergenu, může se objevit falešná pozitivita i u nealergické osoby.

Intradermální kožní testy spočívají v podkožní injekci roztoku alergenu s následnou tvorbou pupenu. Z důvodu vysokého podílu falešných pozitivit nejsou šířeji využívány.

Náplasťové testy. Kožní a náplasťové testy oddálené přecitlivělosti jsou nejjednodušším způsobem vyšetření IV. typu přecitlivělosti. Podezřelý alergen je v dostatečné koncentraci aplikován na kůži, překryt nesavou náplastí a poté ponechán na kůži po dobu 48 hodin. Jestliže dojde ke vzniku pálení a svědění kůže dříve, náplast se sejme. Pozitivní test spočívá v zarudnutí, zhrubění a svědění kůže, mohou se objevit puchýřky. Pokud se do 48 hodin reakce neobjeví, je třeba místo zkontrolovat ještě za 72-96 hodin.

Potravinové provokační testy jsou považovány za „zlatý standard“ diagnostiky potravinových alergenů. Jsou velmi pracné a vyžadují pečlivou lékařskou kontrolu, protože mohou vést k rozvoji těžkých reakcí (až ke vzniku život ohrožující anafylaxe). Testy mohou být buď otevřené, kdy pacient ví, co konzumuje, nebo slepé, kdy je zkoumaná potravina umístěna v malém množství např. do kapsle. Tím je zabráněno ovlivnění testu psychickým stavem pacienta. Negativita testu je potvrzována zvyšováním podílu dané potraviny v jídle.

Eliminační dieta je dalším způsobem testování potravinových alergií: z jídelníčku se vyloučí všechny podezřelé potraviny a poté se postupně a po jedné do stravy opět vracejí. Obtíže se opět objeví po zpětném zavedení alergizující potraviny do jídelníčku.

      Prevence. Existují důkazy o tom, že kojené děti mají méně alergií I. i IV. typu. Rozšířen je rovněž názor, že v nárůstu výskytu alergií hraje roli přemíra čistoty a hygieny. Několik studií potvrdilo, že děti z venkova mají méně alergií než děti, které vyrůstaly ve více „bezalergenovém“ prostředí.

      Omezení kontaktu s alergeny, eliminace alergenů. Jestliže již došlo k rozvoji alergie, nejlepší prevencí vzniku obtíží je co možná nejvíce omezit kontakt s alergenem. V případě potravinové alergie se může jednat o celoživotní vyloučení alergizující potraviny z jídelníčku a pečlivou kontrolu tzv. skrytých alergenů v průmyslově připravovaných potravinách a v jídlech podniků hromadného stravování. Kupříkladu k vyvolání reakce přecitlivělosti u alergika na arašíd stačí, aby se kleštičky na pečivo dotkly nejdříve koláče s arašídem a poté alergikova koláče bez arašídu.

      Zabránit kontaktu s alergenem je nejlepším způsobem prevence alergických obtíží při alergiích na hmyz a zvířata. V případě pylových alergií částečně pomáhá omezení pobytu venku, ale problém tím obvykle není vyřešen. Někteří lidé se dokonce stěhují z míst s výskytem „jejich“ alergenu jinam, což však nemusí mít efekt, protože u pylových alergiků často vznikne alergie na nové pyly trav, dřevin nebo bylin i v novém regionu. Stejně tak je dokázáno, že se pylová zrna dokážou přemísťovat na velmi velké vzdálenosti.

    Hyposenzibilizace (alergenová imunoterapie, alergenová vakcinace) je doporučována v případech, kdy nelze alergen zcela eliminovat. Alergenová imunoterapie spočívá v pravidelném podávání injekcí alergenu v postupně se zvyšujících dávkách tak, aby si tělo na daný alergen „zvyklo“. Alergenová vakcinace vede ke snížení koncentrace IgE protilátek v krvi a k tvorbě ochranných protilátek třídy IgG. Hyposenzibilizace může mít nežádoucí účinky, patří k nim zejména kopřivka a vyrážka, může však vzniknout až anafylaktická reakce. Nejúčinnější je tato léčba u nemocných se sennou rýmou a závažnou alergií na hmyzí jed. U zhruba dvou třetin nemocných se sennou rýmou dochází ke zmírnění příznaků již po 12 měsících imunoterapie. V léčbě je vhodné pokračovat 3 – 5 let. Někteří pacienti jsou po alergenové imunoterapii zbaveni obtíží na dlouhou dobu, u jiných dochází ke znovuobjevení příznaků. V případě potravinových alergií se imunoterapie prozatím nedoporučuje.

    Krátkodobá symptomatická léčba se používá ke zmírnění příznaků. Kupříkladu při dýchacích obtížích se doporučují antihistaminika, topické nosní steroidy a dekongestiva.

    Při anafylaxi je nezbytné injekční podání adrenalinu. Nemocní, kteří prodělali těžkou anafylaktickou reakci, musí mít neustále s sebou injekci s adrenalinem. V případě vzniku reakce je i po injekčním podání adrenalinu nezbytná lékařská péče, protože adrenalin sám obvykle nepostačuje a je potřebná další léčba.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 29. září 2020.
Tento článek byl naposledy změněn 4. únor 2011.