Další názevFaktory krevního srážení, Hemokoagulační faktory
Oficiální názevKoagulační faktory
Související vyšetření

APTT, Von Willebrandův faktor, Fibrinogen, Protrombinový čas (PT)

Proč se nechat vyšetřit?
K určení snížení, zvýšení nebo chybění jednoho, či více koagulačních faktorů.

Kdy se nechat vyšetřit?
V případech nevysvětlitelného, nebo prodlouženého krvácení, abnormálního protrombinového času (PT), nebo abnormálního aktivovaného parciálního tromboplastinového testu (APTT), nebo pokud máte příbuzného s vrozeným nedostatkem koagulačního faktoru. Koagulační faktory mohou být monitorovány k určení závažnosti jejich nedostatku a/nebo k určení efektivity léčby jejich nedostatku.

Požadovaný druh vzorku
Vzorek krve, odebraný obvykle z vaší žíly na paži.

Je nutná příprava?

Příprava není nutná.

Co je vyšetřováno?
Vyšetření Koagulačníchfaktorů stanovuje funkčnost těchto proteinů nezbytných pro tvorbu krevní sraženiny. Jednotlivé koagulační faktory jsou vyšetřovány samostatnými testy. Koagulační faktory jsou tvořeny v játrech. Jednou z možných příčin krvácivé příhody může být pokles hladiny koagulačního faktoru v krvi. Měření hladiny koagulačních faktorů napomáhá lékaři diagnostikovat příčinu krvácení a stanovit vhodnou léčbu.

Zda je koagulační faktor dostatečně účinný zjišťujeme měřením jeho funkční aktivity v krvi. Provedení tohoto vyšetření může odhalit snížení hladiny proteinu a proteinovou dysfunkci (sníženou funkčnost). Zřídka se měří hladina antigenu (množství) koagulačního faktoru. Vyšetření hladiny antigenu koagulačního faktoru vypovídá o množství proteinu v krvi, ne však o jeho funkčnosti.

V případě poranění spojeného s krvácením je aktivován koagualční systém, který utěsní krvácející cévy krevní sraženinou. Zároveň udržuje tvorbu krevní sraženiny v mezích, aby byl zachován průtok krve cévou.Koagulační systém se skládá ze série proteinů (koagulačních faktorů), které jsou aktivovány jeden po druhém v procesu zvaném koagualční kask&´da. Výsledkem je vytvoření nerozpustné fibrinové zátky v místě poranění, která společně s krevními destičkami vytvoří stabilní krevní sraženinu. Tato zabraňuje další krevní ztrátě a zůstává v místě poranění do doby jeho úplného zhojení. Krevní srážení je dynamický proces; zatímco z jedné strany dochází aktivováním koagulačních faktorů k vytvoření krevní sraženiny, na straně druhé aktivací jiných koagulačních faktorů je zahájen proces rozpouštění krevní sraženiny zvaný fibrinolýza. Krevní sraženina je odstraněna z místa poranění v době, kdy došlo k jeho úplnému zhojení. U zdravých jedinců rovnováha mezi formováním a rozpouštěním krevní sraženiny zajišťuje, že krvácení nebude masivní a zároveň že krevní sraženina bude odstraněna v době, kdy již nebude potřeba.

Existuje devět koagulačních faktorů, proteinů, které jsou rutinně vyšetřovány. (viz tabulka níže). Tyto faktory jsou označeny jmény, nebo římskými čísly, v některých případech obojím. Např. koagulační faktor II je znám jako protrombin. V případě, že jeden, nebo více faktorů chybí, je produkován v malém množství, nebo nefunguje správně, potom může dojít k masivnímu krvácení.

Faktor

Název

I

Fibrinogen

II

Protrombin

V

 

VII

 

VIII

Antihemofilický faktor A

IX

Antihemofilický faktor B (Christmas factor)

X

Stuart-Prowerův faktor

XI

 

XIII

Fibrin stabilizující faktor

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Požadovaný druh vzorku

Vzorek krve, odebraný obvykle jehlou zavedenou do žíly na vaší paži.

Poznámka: pokud Vám nebo někomu o koho se staráte dělá vyšetřování u lékaře problémy (strach, rozpaky) nebo je obtížné je zvládat, zvažte přečtení některého z následujících článků: Zvládání bolesti, nepohodlí a strachu při vyšetření, Typy při vyšetření krve. Typy jak pomoci dětem při lékařském vyšetření, Typy jak pomoci seniorům při lékařském vyšetření.

Jiný článek, Následuj vzorek, poskytuje letmý pohled na odběr a zpracování krevního vzorku a jeho zpracování.

Je nutná nějaká příprava, aby byl získaný vzorek kvalitní?

Příprava není nutná.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využ&´váno?

Funkční aktivita koagulačních faktorů bývá vyšetřována, abychom zjistili, zda je koagulační aktivita na takové úrovni, aby byl zajištěn kvalitní proces krevního srážení. Výsledky informují o tom, zda je hladina koagulačního faktoru ů nízká, nebo zda faktor zcela chybí (je pod detekční mezí). V těchto případech je snížena funkce koagulace, a tento stav se projeví krvácením. V případě vyšší hladiny bývá sklon k větší tvorbě a krevních sraženin a tento stav bývá označován jako trombofilní stav.

Někdy jsou provedena vyšetření funkční aktivity jen jednoho nebo několika určitých koagulačních faktorů. Pokud vyšetření prokáže snížení aktivity koagulačního faktoru, může být doplněno vyšetření antigenu příslušného faktoru. Porovnáním výsledků obou testů poznáme, zda je nízká funkce koagulačního faktoru způsobena snížením množství normálně fungujícího faktoru, nebo poruchou funkce faktoru.

Vyšetření se také někdy provádí, pokud má člověk v rodinné anamnéze krvácivý stav (pokud někdo z rodiny má opakované krvácivé příhody).

Kdy je vyšetření požadováno?

V případech nevysvětlitelného krvácení, podlitin, nebo v případech prodlouženého protrombinového času (PT) a aktivovaného parciálního tromboplastinového testu (APTT). APTT a PT jsou používány jako screeningové nástroje, které napomáhají odhalit poruchy hemostázy.

Testování koagulačních faktorů může být prováděno v případech, kdy očekáváme jejich vrozený nedostatek v případech, kdy se krvácivé epizody projevily již brzy po narození, nebo je-li prokázán nedostatek koagulačního faktoru u příbuzného člověka. Naopak v případě průkazu nedostatku koagulačního faktoru u pacienta je vyšetřována i jeho rodina k potvrzení diagnózy, zjištění případných přenašečů a odhalení asymptomatických, nebo méně závažných forem nedostatku koagulačního faktoru.

Hladina koagulačních faktorů může být býváměřena u pacientů, u kterých je podezření, nebo již je prokázána získaná okolnost vedoucí ke krvácení jako je například nedostatek vitamínu K nebo onemocnění jater.

Někdy se provádí vyšetření koagulačních faktorů u pacientů se známým deficitem koagulačního faktoru za účelem monitorování efektivity léčby.

Co výsledek vyšetření znamená?

Normální funkční aktivita koagulačních faktorů je běžně spojena s normální krevní srážlivostí. Nízká aktivita jednoho či více koagulačních faktorů běžně znamená porušenou koagulační schopnost. K dosažení normální krevní srážlivosti musí být každý z koagulačních faktorů zastoupen v dostatečném množství. Hladina nutná pro dostatečnou funkci je pro každý koagulační faktor jiná..Výsledek vyšetření je vydáván v procentech, kdy 100% je normální stav. Např. F VIII v množství 30% znamená abnormálně nízkou hodnotu.

Nedostatky koagulačních faktorů mohou být vrozené nebo získané (způsobeny jinou nemocí). Mohou být mírné nebo závažné, trvalé nebo dočasné. Vrozené případy bývají vzácné a postihují většinou pouze jeden koagulační faktor, kterého je nedostatek nebo úplně chybí (je pod detekční mezí použité metody). Hemofilie A a B jsou nejčastějšími příklady těchto vrozených poruch. Nedostatek faktoru VIII a IX je porucha vázaná na X chromozom, která se vyskytuje téměř výlučně u mužů (ženy jsou obvykle přenašečky a bývají asymptomatické, nebo mají jen mírné krvácivé projevy). Ostatní vrozené nedostatky koagulačních faktorů, které nejsou vázány na chromozom X, bývají rovnoměrně zastoupeny u obou pohlaví.

Závažnost symptomů pacienta s vrozeným nedostatkem koagulačního faktoru závisí na množství faktoru, které je k dispozici. Symptomy se mohou lišit epizodu od epizody – od masivního krvácení po zubních ošetřeních až po závažné opakované krvácení do klubů a svalů. Pacienti s mírným snížením hladiny koagulačních faktorů mají lehké příznaky a mohou tuto nedostatečnost objevit až v dospělosti – po chirurgickém zákroku, úrazech. Nebo také při vyšetřování příčiny náhodně zjištěného prodlouženého protrombinového času (PT), nebo aktivovaného parciálního tromboplastinového testu (APTT). Pacienti s vážným nedostatkem koagulačních faktorů mohou mít první krvácivou epizodu velmi brzy, například malí chlapci s nedostatkem faktoru VIII, IX nebo XIII mohou nepřiměřeně krvácet po provedení obřízky.

Získané nedostatek koagulačních faktorů mohou být způsobeny chronickými nemocemi jako jsou nemoci jater, nádorová onemocnění. Dále pak akutními stavy jako je diseminovaná intravaskulární koagulace (DIC),, kdy dochází k rychlému spotřebování koagulačních faktorů, dále při nedostatku vitamínu K, nebo léčbě tzv. antagonisty vitamínu K jako warfarin (produkce F II, VII, IX a X vyžaduje přítomnost vitamínu K). Snížení více koagulačních faktorů bývá spojeno se získanými stavy.

Důvody snížení hladin koagulačních faktorů:

  • Spotřebování faktorů při nadměrném krevním srážení
  • Nemoci jater
  • Urémie
  • Některá zhoubná nádorová onemocnění
  • Nemoci kostní dřeně
  • Hadí uštknutí
  • Nedostatek vitamínu K
  • Antikoagulační léčba
  • Náhodné užití warfarinu
  • Masivní krevní transfúze obsahuje pouze červené krvinky)

Zvýšená hladina některých koagulačních faktorů bývá pozorována při akutním onemocnění, stresu, nebo zánětech. Někteří pacienti mají trvalé zvýšení hladiny F VIII, které je spojeno se zvýšeným rizikem žilní trombózy.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

V případě vrozeného i získaného nedostatku koagulačního faktoru je možné chybějící faktor identifikovat a doplnit ho dle potřeby. Náhrada je prováděna podáním čerstvé, nebo čerstvě zmražené plazmy (FFP), která obsahuje všechny chybějící faktory, nebo podáním koncentrovaného kryoprecipitátu, nebo substitucí konkrétními chfaktory ů(některé jsou vyráběny komerčně. Tato léčba bývá podávána během krvácivých epizod, nebo jako prevence před chirurgickým zákrokem, či před zubním ošetřením.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1.Co je to von Willebrandův faktor?
2. Proč jsou některé vrozené krvácivé choroby vážnější než jiné?

1. Co je to von Willebrandův faktor?

Von Willebrandův faktor je vázán na F VIII. Napomáhá krevním destičkám zalepit poraněnou cévní stěnu. Nedostatek von Willebrandova faktoru může způsobit von Willebrandovu chorobu, což je vrozená krvácivá choroba. Pokud je podezření na vrozený nedostatek koagulačního faktoru, je vyšetřován von Willebrandův faktor spolu s ostatními koagulačními faktory.Není obvykle zvažován samostatně, protože jeho funkce je úzce spojena s krevními destičkami a není součástí klasické koagulační kaskády.

2. Proč jsou některé vrozené krvácivé choroby vážnější než jiné?

Závažnost krvácení závisí na jednotlivci, na úrovni snížení množství koagulačních faktorů a/nebo jejich funkce, stejně tak na typu chybějícího koagulačního faktoru. Pacienti s chybějícím faktorem, nebo jeho velmi nízkou aktivitou mají mnohem závažnější projevy onemocnění. Pacienti s jedním zdravým a druhým poškozeným genem (heterozygoti) mívají méně závažné krvácivé projevy, než lidé s postižením obou genů (homozygoti).

Lidé s nedostatkem koagulačního faktoru XII jsou obvykle bez příznaků (asymptomatičtí). Jedná se o vzácný stav, který způsobuje abnormální hodnotou APTT, ale nevede k rozvoji krvácivých příznaků.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

RODAK, B.F. Hematology: Clinical Principles and Applications, 3rd Ed., Edingurgh: Saunders Elsevier, 2007

PENKA, M., BULIKOVÁ, A. Neonkologická hematologie, Praha: Grada, 2009

PECKA,M. Laboratorní hematologie v přehledu III. Fyziologie a patofyziologie hemostázy. Český Těšín: FINDR, 2004

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.