Další názevTest na přítomnost Trichomonas vaginalis
Oficiální názevTrichomoniáza

Proč se nechat vyšetřit ?

Abychom diagnostikovali infekci způsobenou prvokem Trichomonas vaginalis
Kdy vyšetření použít ?

Pokud trpíte příznaky infekce.

U žen je příznakem trichomoniádové infekce silný páchnoucí vaginální výtok, svědění genitálu či bolest při močení. U mužů časté a nutkavé močení nebo výtok z uretry,

Požadovaný druh vzorku

U žen vzorek vaginálního či cervikálního sekretu. Je možno použít tenký nátěr na podložním mikroskopickém sklíčku, jako u PAP stěru. U mužů sekret z uretry, případně moč nebo prostatický sekret.

Je třeba nějaké přípravy k vyšetření k zajištění kvality vzorku ?

Není zapotřebí.

Co je vyšetřováno?

Vyšetření pátrá po prvoku Trichomonas vaginalis. Tento sexuálně přenosný jednobuněčný parazit způsobuje u žen vaginitidu, u mužů uretritidu a prostatitidu.

Trichomoniáza patřík nejběžnějším sexuálně přenosným infekcím (STD) u mladých, sexuálně aktivních že. V USA je diagnostikováno odhadem 7,4 milionů nových případů ročně, nejvyšší výskyt je u žen ve věkové skupině 16 až 35 let.

Příznaky infekce zahrnují:

  • zduření poševní sliznice
  • bolestivé svědění
  • pálivé pocity
  • zpěněný, páchnoucí, žlutozelený poševní výtok
  • časté nucení na močení
  • krvavé špinění

Příznaky mohou trvat několik dnů až týdnů. Infekce je dobře léčitelná antibiotiky. Během léčby by však měla být dodržována sexuální abstinence, zároveň je třeba přeléčit všechny současné sexuální partnery, aby se zabránilo případné reinfekci.

Dlouhotrvající neléčená infekce může u žen způsobit změny na tkáni cervixu, prokazatelné PAP testem. Trichomoniáza během těhotenství může vést k předčasnému porodu nebo narození dítěte s nízkou porodní váhou.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán ?

U žen se provádí vatovým tampónem odběr sekretu z pochvy, u mužů výtěr z uretry. Někdy může být odebrán vzorek moči.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?

Vyšetření je využíváno k diagnostice infekce Trichomonas vaginalis. Při vyšetření gynekologickém vyšetření je viditelné výrazné zarudnutí vaginálních stěn a cervixu. Vaginální nebo uretrální sekret je vyšetřen mikroskopicky, kultivačně nebo metodami molekulární analýzy.

Mikroskopické vyšetření nativního preparátu (mikroskopem s fázovým kontrastem) je jednoduché a rychlé, ale pro průkaz trichomoniázy málo spolehlivé.

Kultivace má vyšší citlivost než mikroskopie, nevýhodou je její časová náročnost. Vykultivování parazita trvá až 7 dnů. Z dalších metod je to průkaz trichomonádových antigenů přímou imunofluorescencí (DFA).

Nejcitlivější jsou techniky molekulární analýzy - DNA sonda nebo PCR (polymerázová řetězová reakce). Výsledek je obvykle hotov během 24 hodin. Vzorky mohou být odebrány při rutinním gynekologickém vyšetření, stejně jako PAP test.

Kdy je vyšetření požadováno?

Lékař vám může předepsat toto vyšetření, pokud si stěžujete na příznaky jako je páchnoucí vaginální výtok, bolesti při močení nebo trpíte jinou sexuálně přenosnou chorobou. A naopak, při průkazu trichomoniázy může lékař provést odběry na další sexuálně přenosné nemoci (STD), např. chlamydie a kapavku, protože se mohou vyskytovat zároveň.

Co výsledek vyšetření znamená?

Pozitivní výsledek značí aktivní infekci a vyžaduje přeléčení antibiotiky. Zároveň by měl být vyšetřen a přeléčen váš sexuální partner (partneři).

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

U osob infikovaných trichomoniázou je vysoké riziko nákazy dalšími sexuálně přenosnými chorobami (STD). Zánět, provázející toto onemocnění, činí ženy vnímavější k nákaze virem HIV.

Vzácně se může vyskytnout novorozenecká trichomoniáza, která může mít komplikovaný průběh.

Ve vzorku kontaminovaném fekáliemi můžeme zaznamenat výskyt nepatogenní Pentotrichomonas hominis (Trichomonas hominis). Při mikroskopickém vyšetření může být mylně pokládán za T. vaginalis. Výskyt tohoto prvoka nevyžaduje léčbu.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Jak dlouho vyšetření trvá?

Jestliže lékař provede vyšetření nativního preparátu nebo rychlý test na stanovení trichomonádového antigenu ve své ordinaci, může být výsledek hotov během 10 minut. Metody vyžadující zaslání vzorku do laboratoře trvají déle. Kultivace vyžaduje až 7 dnů, stanovení metodami molekulární analýzy asi 24 hodin. Některé metody vyžadují speciální odběrové soupravy určené pro detekci T. vaginalis. Obsahují transportní a růstové médium, potlačující růst ostaních mikroorganismů. Výsledky jsou k dispozici za 24 až 72 hodin.

2. Jaké komplikace mohou nastat při nedostatečné léčbě?

Neléčená trichomoniáza může vést u žen k rozvoji zánětu malé pánve (PID). U mužů někdy probíhá bez příznaků, takže se jednak stává chronickou a je dále šířena.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.