Virová nálož

Co je vyšetřováno?

Jedná se o virus způsobující syndromzískaného selhání imunity (AIDS). Test detekuje a měří množství RNA HIV viru v krvi. Pokud se člověk nakazí virem HIV, virové částice se začnou množit a dostávají se do lymfatických uzlin, sleziny a dalších částí těla. Ikdyž je virus přítomen v počátečním stádiu nemoci ve velkém množství, nejsou pozorovány zřetelné symptomy nákazy nebo pouze příznaky podobné chřipce.

3-8 týdnů (ale až 6 měsíců) po nákaze začne imunitní systém produkovat protilátky proti viru. Počáteční příznaky obvykle vymizí, ovšem nákaza postupuje dále. Nákaza pomalu a dlouhodobě ničí imunitní systém, takže člověk není schopen bojovat proti infekcím a některým nádorům. Začínají se objevovat příznaky související s některými infekcemi, jako je tuberkulóza, kvasinkové infekce nebo Kaposiho sarkom. Nyní se zvyšuje virová nálož.

Léčba HIV nákazy je založena na snížení počtu virových částic v krvi a potlačení replikace viru, což zpomaluje progresi onemocnění. Pokud nakažený člověk skončí s léčbou, nebo pokud je léčba neúčinná, pak dojde k zvýšení množství viru.

Tento test detekuje virovou RNA a množství kopií viru v krvi (virová nálož). Vyšetření sleduje snižování a zvyšování množství virových částic v čase, a spolu s určením množství CD4 sleduje vývoj nemoci a účinek terapie.

Zda je pacient nakažen virem HIV se zjišťuje detekcí protilátek. Pokud se pacient nakazil během posledních pár týdnů, nemusí se vytvořit dostatečné množství protilátek ke zjištění infekce. Během tohoto „diagnostického okna“ lze virus detekovat vyšetřením RNA (nálož viru). I přesto, že technologie a možnosti tohoto testu jsou vysoké, není toto vyšetření obecně využíváno k diagnóze HIV na rozdíl od vyšetření protilátek. Vyšetření antigenu p24 bývá využíváno u vyšetření časné infekce.

Jak HIV postupuje, virus se množí a zvyšuje se množství virových částic v krvi. Pokud je u pacienta zjištěna nákaza HIV, měření RNA viru řekne lékaři, kolik viru se v těle vyskytuje a jak rychle se virus množí. Vyšetření může zjistit, podobně jako počet CD4 buněk, jestli a kdy by měla být léčba započata, jestli existuje rezistence na léčbu, nebo je potřeba změnit léčbu. Léčba některými antivirovými léky může snížit množství viru v krvi na nízkou nebo nedekovatelnou hladinu, ale nemůže úplně vymýtit virus z těla.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve je odebrán pomocí injekční stříkačky ze žíly na paži.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?

Tento test je kvantitativní vyšetření měřící množství RNA virových částic a v souvislosti s průkazem CD4 poskytuje informace jako:

• Sledování stavu HIV infekce
• Kdy začít s terapií
• Monitoruje úspěšnost terapie a případnou rezistenci
• Doporučení vhodné terapie
• Předpoví vývoj infekce

Zkušenosti poukazují na to, že udržování nízkých hladin viru co nejdéle snižuje komplikace HIV infekce, zpomaluje progresi onemocnění a prodlužuje život.

K diagnostice HIV infekce se používá detekce protilátek. Pokud je pozitivní, je potřeba vzorek konfirmovat například metodou Western Blott, nebo nějakou jinou metodou.

Kdy je vyšetření požadováno?
Toto vyšetření je objednáváno, pokud je u pacienta diagnostikována HIV infekce. Obvykle je provedeno spolu s vyšetřením počtu CD4 buněk. Výsledek vyšetření ukazuje, jak aktivně se virus reprodukuje a jestli je léčba nezbytná.

Když je zahájena léčba, lékař obvykle nařídí toto vyšetření a vyšetření CD4 každých 2 – 8 týdnů a sleduje účinek terapie. Ke sledování dlouhodobé terapie se tato vyšetření provádějí každé 3 – 4 měsíce.

Co výsledek vyšetření znamená?

Výsledek vyšetření virové nálože je hlášen jako počet kopií HIV viru na mililitr krve. Pokud je množství viru vysoké, znamená to, že se virus množí a infekce postupuje rychleji, než kdyby bylo množství viru nízké. Znamená to, že imunitní systém pacienta není schopen dále virus inhibovat, nebo léčba není účinná. Během léčby se množství viru pohybuje v rozmezí 5000 – 10 000 kopií/ml. Počáteční neléčené množství viru je řádově více než milion kopií na mililitr krve. Naopak nízká virová nálož je obvykle v rozmezí 40-500 kopií/ml v závislosti na použitém vyšetření. Tento výsledek znamená, že se virus nereprodukuje a vývoj infekce je pomalý.

Pokud není průkazem detekován virus, neznamená to, že je pacient vyléčen. Znamená to, že buď není virová RNA přítomna v krvi, nebo je množství RNA v krvi příliš nízké, aby je byl schopen test detekovat. Ikdyž není HIV detekován v krvi, může perzistovat v buňkách a tkáních jako tzv. provirus. HIV provirus je virus, který se dostal do buňky a jádra, kde se zařadil do DNA hostitelské buňky. Toto je známo jako HIV provirová DNA.

Důležitou informací jsou změny v množství viru. Zvyšující se množství viru znamená, že dochází ke zhoršení nákazy, nebo virus získal rezistenci na terapii. Zatímco snižující se množství viru znamená zlepšení a potlačení HIV infekce.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Ikdyž je vyšetření negativní, virus přežívá v buňkách jako tzv. provirus. Virus je ve stavu, kdy se jeho RNA integruje do DNA buňky.

HIV virová nálož je vyšetření používané ke sledování množství viru po diagnóze HIV. Naopak vyšetření protilátek HIV je testem volby pro diagnostiku HIV.

Vyšetření viru HIV pomocí PCR je mimořádně citlivé a může podat falešně pozitivní výsledek.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1.Může pomoci cvičení nebo správná životospráva snížit množství viru?
2. Vím, že vyšetření virové nálože detekuje RNA HIV viru. Co je však HIV DNA test?

1. Může pomoci cvičení nebo správná životospráva snížit množství viru?

Neexistuje přímá souvislost mezi množstvím viru a cvičením nebo správnou výživou. Avšak Centrum pro kontrolu infekcí naznačuje, že pokud jíte zdravě, posiluje vás to a udržuje v lepší kondici.

2. Vím, že vyšetření virové nálože detekuje RNA HIV viru. Co je však HIV DNA test?

Vyšetření DNA HIV viru, neboli vyšetření DNA proviru, je kvalitativní vyšetření používané k sledování infekce u novorozenců infikovaných matek. Pomáhá diagnostikovat HIV během jednoho až tří týdnů (avšak až 6 měsíců) po narození.

Toto vyšetření se provádí u novorozenců, protože protilátky proti HIV produkované matkou mohou přejít přes placentu do krve novorozence, tudíž by bylo vyšetření protilátek u dítěte falešně pozitivní. Po nákaze se virové částice dostávají do jádra buňky a zabudovávají se do buněčné DNA. Tato provirová DNA se stává součástí buňky. To je důvod, proč nebývá detekován virus z krve.

Imunitní systémdětí je nezralý, a pokud se nakazí od matky během porodu, není v krvi přítomen virus, který by se dal detekovat. Avšak může být detekovaná provirová DNA. Novorozenci s pozitivním výsledkem DNA vyšetření jsou nakaženi HIV, zatímco s negativním nálezem nejsou nakaženi, nebo je příliš brzy na vyšetření. Pokud je výsledek vyšetření novorozence negativní, vyšetření se opakuje za 1 – 2 měsíce, a poté za 3-6 měsíců.

Pokud je výsledek vyšetření pozitivní, následuje vyšetření počtu CD4 buněk a virové nálože. Výhodou je, že novorozenec může být léčen co nejdříve.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.