Osmolalita

Další název:
Oficiální název: Osmolalita plazmy, Osmolalita moči
Související vyšetření: Močovina, Kreatinin, Elektrolyty, Glukóza, Sodík, Osmolal gap, Osmotic gap

Co je vyšetřováno?
Test na osmolalitu nepřímo měří počet částic (SOLUTES/ rozpuštěných látek) v tekutině (rozpouštědlu). Používá se k vyhodnocení rovnováhy vody v těle a je založen na faktu, že změna v počtu rozpuštěných látek vyvolá změny ve fyzikálních vlastnostech tekutiny, ve které se nacházejí. Rovnováha vody v těle je dynamický proces, který je regulován zvýšením nebo snížením množství vody přicházející do těla jako odpověď na žízeň a kontrolou množství vody vyloučeného močí.

Osmotické senzory v těle zaznamenávají a reagují na zvýšení či snížení množství vody a částic v krevním řečišti. Když se zvedne osmolalita, což znamená buď snížení množství vody v krvi nebo zvýšení počtu částic, začne hypothalamus (malá žláza v mozku) vylučovat antidiuretický hormon (ADH) vysílající ledvinám signál, aby začaly zadržovat vodu. Výsledkem tohoto děje je koncentrovanější moč (moč s vyšší osmolalitou) a více zředěná plasma. Když osmolalita v krvi klesne, což znamená buď nárůst množství vody v krvi nebo snížení počtu částic, je sekrece ADH potlačená a ledviny začnou vylučovat větší množství zředěné moči (nižší osmolalita moči). Tím, jak klesá množství vody v těle, se osmolalita plasmy vrátí do normálu.

Osmolalita séra měří v prvé řadě sodík, zatímco osmolalita moči hlavně odpadní produkty, močovinu a kreatinin. Hlavním elektrolytem v krvi, moči a stolici je sodík. Spolu s draslíkem (který se primárně vyskytuje uvnitř buňky), chloridem a CO2 (ve formě bikarbonátu) pracuje na zachování elektrické neutrality a acidobazické rovnováhy uvnitř těla. Sodík je do těla přijímán potravou a za běžných podmínek se ukládá nebo je vylučováno ledvinami do moči, aby byla jeho koncentrace v krvi zachována v malém rozpětí.

Glukosa a močovina nejsou elektrolyty, ale jako částice (molekuly) se podílejí na osmolalitě. Za běžných podmínek jsou jejich příspěvky malé, ale pokud má pacient vysokou hladinu cukru (hyperglykémie, například u diabetu) nebo vysokou hladinu močoviny v krvi (časté u nemocí jako je selhání ledvin), může být jejich vliv signifikantní. Glukosa je osmoticky aktivní látkou. Může vytáhnout vodu z buněk v těle, čímž zvyšuje množství tekutiny v oběhu, což zároveň zvyšuje množství vytvořené zředěné moči. Mannitol, lék používaná k terapii mozkového edému (nadbytečné tekutiny v mozku), má podobné vlastnosti. Močovina může nicméně cestovat do nitra buněk, protože z nich nevytahuje vodu.

Toxiny jako metanol, etanol, izopropylalkohol, etylénglykol, propylénglykol a aceton a léky jako acetylsalicylová kyselina (aspirin) mohou po požití také ovlivnit osmolalitu. Ta může být změřena nebo vypočítána z hlavních rozpuštěných látek, u kterých se očekává, že v krvi budou. Rozdíl mezi změřenými a vypočítanými hodnotami se nazývá „osmotická mezera“ (osmolality gap). Toxiny, acetylsalicylová kyselina a manitol tak mohou být odhaleny, protože zvětší osmotickou mezeru.

Jak způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Krevní vzorek odebereme jehlou ze žíly na paži. Někdy je současně odebrán jednorázový vzorek moči.


Tento text byl vložen08.09.2008

Tyto internetové stránky odpovídají norme HONcode pro duveryhodné zdravotnické informace: overit.

Tyto internetové stránky odpovídají normě HONcode pro důvěryhodné zdravotnické informace:
ověřit zde

co je HONcode?