Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Testy na céliakii v první řadě pomáhají diagnostikovat céliakii. Jsou obvykle prováděny u pacientů s příznaky, které nasvědčují pro céliakii jako jsou například chudokrevnost či bolest břicha.

Někdy jsou tyto testy používány k vyhledávání asymptomatické  céliakie u lidí, kteří jsou blízkými příbuznými nemocných s céliakií ( okolo 10% těchto vyšetřovaných má anebo se u nich v budoucnu rozvine céliakie) a/nebo u těch lidí, kteří mají autoimunní onemocnění.

Dalšími testy, které pomáhají stanovit závažnost onemocnění a rozsah malnutrice, malabsorpce a účast jiných orgánů, jsou:

• Krevní obraz – ukáže na anémii
• Sedimentace erytrocytů – pro posouzení zánětu
• CRP – pro posouzení zánětu
• Kompletní metabolický panel – stanovují se hladiny elektrolytů, bílkoviny, vápníků a ověřuje se
        Funkce ledvin a jater
• Vitamín D, E a B 12 – stanovuje nedostatek uvedených vitamínů
• Tuky ve stolici – pomáhají k posouzení malabsorpce

Poněvadž s céliakií mohou také být spojeny stavy jako např. nesnášenlivost laktózy, testy na céliakii mohou být použity ve spojení s testováním jiných intolerancí a alergií. Anti – tTg, AGA a/nebo EMA testy mohou být v určitých intervalech vyšetřovány u pacientů, u nichž byla diagnostikována céliakie, k monitorování compliance bezglutenové diety a rovněž mohou pomoci posoudit prospěšnost léčby. Hladiny protilátek by se měly snižovat poté, co je gluten vyloučen ze stravy.

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření testů na céliakii je ordinováno tehdy, když testovaná osoba má příznaky nasvědčující pro céliakii, malnutrici a/nebo malabsorpci – průjem, bolest břicha, slabost, únava, ztráta hmotnosti a bolest kloubů. Testy mohou také být ordinovány jako součást vyšetřování anémie, osteoporózy, neplodnosti nebo záchvatů (určité typy záchvatů mohou být spojeny s céliakií). U dětí mohou být testy na céliakii ordinovány tehdy, když dítě vykazuje příznaky týkající se postižení zažívacího traktu, opožděný vývoj, malý vzrůst a/nebo špatně prospívá.

Hladiny autoprotilátek by měly být vyšetřeny na počátku, v době, kdy pacient je ještě na normální stravě obsahující gluten. Pozitivní nebo nejasné výsledky by pak měly být následně potvrzeny vyšetřením bioptického materiálu ze střeva. Vyšetření jednoho či více testů na autoprotilátky by pak mělo být provedeno po určité době, kdy je pacient na bezglutenové dietě. Klesající hladiny protilátek v testech pak potvrzují účinnost diety na zmírnění příznaků a postupnou regeneraci poškozené střevní výstelky (efekt léčby je však mnohdy stále ověřován druhou biopsií).
Když však pacientovy příznaky neodeznívají ani po naordinování bezglutenové diety, je možné provést vyšetření testů pro kontrolu dodržování diety. Testy tak napomohou hledat lékaři i pacientovi buď skrytý gluten v pacientově dietě, nebo jiné příčiny neustupujících obtíží. Rovněž mohou být testováni bezpříznakoví lidé, pokud mají nějakého blízkého příbuzného s céliakií. Celopopulační screeningové vyšetřování na céliakii však v současné době není doporučováno.

Co výsledek vyšetření znamená?
Některé testy na céliakii a jejich možné výsledky:

Při pozitivitě testu či nejasném výsledku obvykle následuje vyšetření střevní biopsie, které se provádí k definitivnímu potvrzení diagnózy.

Jestliže byla u pacienta diagnostikována céliakie, je základním léčebným opatřením nasazení bezglutenové (bezlepkové) diety, tj. ze stravy jsou vyloučeny všechny potraviny, k jejichž přípravě bylo použito mouky z pšenice, žita či ječmene. Po převedení pacienta na bezglutenovou dietu by měly hladiny vyšetřovaných autoprotilátek klesat. Jestliže neklesají a obtíže se nezmírňují, pak příčinou mohou být skryté formy glutenu ve stravě, které nebyly eliminovány (gluten se často nachází na neočekávaných místech počínaje salátovými dresingy až po sirupy proti kašli či lepidlo používané na poštovních obálkách), případně může mít pacient jednu ze vzácných forem céliakie, která nereaguje na změny v dietě. Jsou-li testy používány pro monitorování vývoje choroby, pak stoupající hladiny autoprotilátek upozorňují na možnost nedodržování bezglutenové diety. Pokud testovaná osoba několik týdnů před testováním nekonzumuje lepek, pak mohou být testy negativní. Má-li lékař stále pochybnosti o céliakii, může pacientovi naordinovat na několik týdnů či měsíců lepek do stravy, aby věděl, zda se symptomy vrátí. V té době může být zopakováno vyšetření na céliakií krevními testy nebo může být provedena střevní biopsie ke kontrole tzv. vilózní atrofie (tj. poškození střevních klků).

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Ačkoliv je céliakie relativně častá, předpokládá se, že v ČR je postižen asi jeden člověk na 200 až 250 lidí, většina lidí, kteří onemocnění mají, o této skutečnosti ani neví. To vyplývá částečně ze skutečnosti, že příznaky onemocnění jsou velmi rozmanité, mohou být středně těžké či dokonce chybět, a to i tehdy, když je prokázáno postižení střeva tkáňovou biopsií. Protože příznaky vyskytující se u céliakie mohou být také přítomny u celé řady dalších stavů, diagnóza céliakie může být opomíjena či její definitivní stanovení trvá někdy i řadu let.